Chtěli jsme být svobodní, vysvětluje majitel čtyř společností zaměřených na balony, reklamu, textil a techniku Aleš Kubíček svou zálibu v létání. "Balon je symbol oproštění se od země a odevzdání se vzduchu," naznačuje svou filosofii.
On sám se nad svými společnostmi s ročním obratem sto milionů korun jakoby vznáší a pilotuje je na dálku. Na dotaz, kolik má zaměstnanců, odpoví, že něco přes stovku.
"Já řeším trendy a strategii, důvěřuji svým ředitelům," říká Kubíček, který vystudoval strojírenství a v Česku je jedním ze zakladatelů horkovzdušného létání, kdysi pod hlavičkou Svazarmu, po revoluci pod vlastním jménem.
SERIÁL: ČEŠI DOBÝVAJÍ SVĚTPříběhy podnikatelů, kteří dávají
lidem práci a její výsledky pak
vyvážejí do celého světa
"Když jsem si šel přibít své jméno na firmu, koukal jsem, že málokdo z podnikatelů udělal totéž. Pod cizími jmény se asi lépe tunelovalo," říká Kubíček. Říká, jak těžké bylo pro člověka, který se na vysoké škole nevyhnul marxismu-leninismu, stát se kapitalistou. "Přišel jsem si strašně, vždyť nám léta vtloukali do hlavy, že kapitalista je vydřiduch," vzpomíná.
České balony ze slovenské a italské kůže
V moderní továrně na balony, kterou nedávno otevřel, necelá třicítka zaměstnanců letos vyrobí rekordních sedmdesát balonů se vším všudy. Pletou koše z indonéského ratanu, potahují je kůží z Itálie a Slovenska, namontují vlastní hořáky a balony šijí z vlastní látky.
Dodací lhůty záleží na komplikovanosti zakázky, například na grafice balonu, která se maluje ručně. Většinou to trvá tři až čtyři měsíce. Nejčastějšími kupci jsou firmy z Německa, Švýcarska a Rakouska, v Japonsku a Spojených státech si je kupují bohatí lidé sami.
"Stojí jako dobrej auťák a vydržet může celý život," lakonicky odpovídá na dotaz na cenu obchodní ředitel společnosti Balóny Kubíček Michael Suchý. "Namísto jednoho superba si firma koupí super balon pro čtyři lidi - a navíc s ním udělá spoustu reklamy," dodává.
Balon ve tvaru katedrály
Balony vyjdou na půl až tři čtvrtě milionu korun. Nejsložitější kousek byl balon ve formě katedrály ze švýcarského St. Gallenu. V konkurenci v zahraničí firma vítězí kvalitou a nižší cenou. "Na Západě po nás chtěli stejnou kvalitu, ale nižší cenu. Je to nespravedlivé, ale jinak bychom se tam nedostali," popisuje Kubíček.
Kubíček podniká i v alternativní reklamě. Jsou to studeným vzduchem nafukované obrovské stany, brány a reklamy ve všech formách - od hrníčků pro Nescafé přes stany mimozemšťanů pro Microsoft, opičky Toyoty, tygříky čerpadel Esso až po nafukovací hospodu pro Pilsner Urquell. "Jdete přes park a je tam park. A za hodinu se vracíte a ona tam stojí hospoda i s komínem a výčepem," popisuje majitel.
V Bruselu se na jedné křižovatce firmě povedl husarský reklamní kousek. "Udělali jsme pro jednu stavební firmu nafukovací dům v měřítku jedna ku jedné. A ten se vždy na hodinu nafoukl a pak vyfoukl. Byl tam a nebyl. A protože ze silnice nebylo poznat, že není skutečný, v Bruselu všichni řešili, jestli tam stojí, nebo ne," vzpomíná na žert, který napadl jejich belgického zaměstnance.
Firmu neprodám, říká Kubíček
V cizině mají už přes dvacet zastoupení. Cenová výhoda se po přijetí eura podle Kubíčka sníží, a tak musí obstát s nápady, kvalitou i servisem.
Kupci jsou spokojení. "Cokoliv chceme, nám vyrobí, dopraví na místo a časem případně i opraví," říká Marek Held ze společnosti Import Volkswagen Group. Mají od Kubíčka dva lomené, sedm metrů vysoké oblouky, čtyřmetrový stan a nafukovací model modelu Golf v nadživotní velikosti. "Svou velikostí přitáhne pozornost a to je hlavní," dodává k této nestandardní formě reklamy.
Kubíček nehodlá svou firmu prodat. "Prodáte mi své dítě?" ptá se. "Nic jiného nemám, nic jiného neumím a baví mě to," dodává.
