Česká republika je společně se Španělskem jedinou zemí, která stále zaostává za svou předcovidovou hospodářskou výkonností. Nejlépe se s důsledky pandemie daří vypořádávat Irsku, které si polepšilo už o více než 34 procent.
Co na tento problém české ekonomiky říkáte?
Sleduji tuto statistiku už více než rok. Tehdy byla Česká republice ještě čtvrtou nejhůře postavenou zemí EU a celkově bylo šest států, které se v té době nevrátily na předcovidovou úroveň. Jak ale během roku ostatní země znovu hospodářsky rostly, zůstalo Česko společně se Španělskem jedinou zaostávající zemí. V posledním pololetí loňského roku ale začalo i Španělsko růst, zatímco česká ekonomika se začala znovu smršťovat a tím pádem se ještě více vzdalovat od návratu do původní velikosti.
Jaký smysl má česká ekonomika?
Zařídit, aby španělská nevypadala tak špatně.
Tady je grafické připomenutí toho, na co upozorňuju dlouhodobě: nejhorší ekonomika od předCovidu.
V posledním kvartále jsme se dostali i pod to Španělsko, které rostlo, zatímco my se dál smršťovali. https://t.co/j6F7UjejoV
Co děláme podle Vás špatně?
Hlavní věc, co děláme špatně, jsou důchody. Husákova reakce na sovětskou invazi nám tu zanechala tikající bombu Husákových dětí, které začnou od roku 2040 odcházet do důchodu. My ale zároveň máme jedny z nejméně reformovaných penzí v Evropě. Tím ale poslední tři roky nevysvětlíme. Na to se musíme podívat, kdy přesně ten rozdíl vznikl.
A to je podle Vás kdy?
V létě 2020. Tam se český celohospodářský výsledek nejvíce lišil od ostatních zemí, a to zejména od sousedů. Největší propad všech států se odehrál na jaře 2020, a to od dubna do června. České smrsknutí bylo tehdy o -11,8 procenta, někde uprostřed pelotonu mezi polskými -8,5 % a maďarskými -14,9 %. Na chvost jsme se následně dostali od července do září, kdy jsme měli nejslabší hospodářskou obnovu po první vlně covidu. Po třetím kvartálu byla na tom naše ekonomika pořád o 6 % hůře než před covidem, zatímco třeba slovenská zaostávala jen o 2 procenta.
A pak už jsme ztrátu nikdy nestáhli?
Ne. Třeba v porovnání se Slovenskem sice v každém následném kvartále měla Česká republika rychlejší růst. Slováky jsme tedy doháněli, ale vlastně je nikdy nedohnali. Přitom Slovensko dosáhlo předcovidové úrovně na Silvestra 2021. My té metě byli nejblíže loni v létě, ale dnes už jsme zase dvojnásobně daleko.
Co srovnání s Německem?
Pro Německo platí to samé. Loni na podzim bylo lehce v plusu, nyní jsou opět na nule, tedy na stejné úrovni jako v předvečer covidu.
Jaké má toto zaostávání reálné dopady na běžně fungující ekonomiku, podniky, spotřebitele?
K zaostávání došlo na začátku a na konci, skrze hlubší propad ne v první vlně covidu ale okamžitě po ní, a pak v druhém pololetí loňska kdy jsme oficiálně vstoupili do recese, zatímco většina ostatních zemí dál roste. Mezitím jsme téměř dva roky naopak ztrátu doháněli. Ale oba ty propady samozřejmě zanechaly stopu.
Začněme tím počátečním propadem. Tím, že lidé v roce 2020 spotřebovávali ještě méně než v ostatních zemích, vytvořil se u nich ještě větší neutracený polštář peněz, neboť stejně jako v ostatních státech tehdejší vláda rozdávala, aby lidi měli stejné příjmy. No a tyto neutracené peníze se pak musely projevit jediným způsobem, kterým mohou, a to je v tlaku na ceny.
Když nelze rychle zvýšit výrobu v letech 2021 a 2022, tak se neutracené peníze projeví v ještě rychlejším růstu cen, neboli inflaci. Ano, ceny plynu a energie se tu zvyšovaly podobně jako v ostatních zemích, ale Češi na ně měli relativně více naspořeno. A tak to, co jsme nespotřebovali o prázdninách 2020 a co způsobilo náš tehdejší propad na konec pelotonu okolních zemí, také přispělo k tomu, že jsme do doby inflační vstoupili dříve než ostatní.
Zatím přitom nic nenaznačuje, že bychom měli inflaci vyšší než sousedi, jen jsme do ní vlétli dříve a dříve ji nyní opouštíme. V Polsku i Maďarsku až nyní vrcholí inflace a to na vyšších úrovních, než byla ta naše během našeho vrcholu loni na podzim.
A ten druhý pokles, v druhé polovině loňska?
Zde možná opět platí, že nejsme nutně ve větším hospodářském propadu, jen u nás začal dříve. To se ještě uvidí. Ale i zde je spoluvina ta naše dřívější inflace. Hospodářský růst měříme v reálných veličinách, ve skutečné hodnotě vytvořeného zboží a služeb. Inflace tak ujídá větší část z obratu firem, který tak roste spíše zdražováním vyprodukovaných šroubků než tím, že bychom jich vyprodukovali více. A pokud inflace, jako ta naše, začíná v nákladech, pak je skutečně obtížné pro ekonomiku růst.
Co dělají ostatní státy v čele lépe? Třeba Chorvatsko?
Skutečným premiantem je Irsko, to je dnes o 34 % větší než před covidem. Těžilo hlavně z toho, že na rozdíl od Británie zůstalo v EU, tak se tam část britské aktivity přesouvá. A protože jde o Davida a Goliáše, tak to zvyšuje výrazně irský růst, aniž by to bylo podobnou měrou vidět na nižším britském růstu.
Chorvatsko za covidu propadlo více než Česko, zejména v létě 2020 se pokles turismu projevil významně. Ale už do konce roku 2020 se s námi vyrovnalo a od té doby roste ještě rychleji než Česko. Turistické pauzy využilo k investicím do renovací a zvelebování tak, aby bylo připraveno na obnovu turismu.
A ostatní země? Vůči nim jsme se propadli také.
Asi nejzávažnější příčinou, proč na nás energetická krize dopadla nejvíce, je, že máme po Bulharsku největší energetickou náročnost našeho HDP v celé EU. Jinými slovy, na jednu vytvořenou korunu hodnoty spotřebujeme nejvíce elektřiny, plynu a ropy – přesně toho, co nyní v závěru toho tříletého období od covidu zdražilo nejvíce. Není to tím, že bychom měli nějaké zastaralé stroje. Je to spíše tím, že na těch strojích vyrobíme Fabii, zatímco za Šumavou z podobné energie na nich vyrobí BMW.
Jaká máte pro tvůrce české hospodářské politiky doporučení ke zlepšení?
Energetická krize již doznívá. Ceny budou vyšší než před covidem ještě několik let, ale už nebudou tak astronomické jako loni. Musíme odmontovnovat náš průmysl, mozek na vymýšlení je levnější uživit energií než obráběcí stroj. Potraviny zdražily méně než jiné druhy energie.
A hlavně odcovidovat rozpočet. Jsme jedinou zemí EU, které loni vzrostlo státní zadlužení. A stát chce snižovat deficity spíše tím, že ke covidovým výdajům dohledává daňové příjmy. Tím podváže právě ty inovace, zvýší závislost na státu, covidová ekonomika tu s námi bude navěky.
Jaký čekáte vývoj v příštích měsících?
Tak jak jsme byli časově první v inflaci a první v recesi, tak můžeme být i první z recese ven. Náš bankovní sektor je jeden z nejzdravějších na světě, náš finanční sektor navíc není tolik zainvestován ve státních dluhopisech, jejichž ceny neustále klesají a klesat budou, a v USA už položily alespoň jednu banku.
EU plánuje zadotovat masivní investice do všeho, a kdo jiný by měl ty investiční celky vyrobit, než nejprůmyslovější země Evropy. Z inflace se dostaneme rychleji než ostatní – protože nám z jejího výpočtu budou letos na jaře vypadávat ty nejvyšší cenové růsty loni na jaře. Aktuální inflace již klesá, začne klesat i ta historická, dvanáctiměsíční. Španělsko ale pravděpodobně teď již v únoru dosáhlo předcovidové velikosti ekonomiky, tak jsme zůstali jedinými covidovými pohrobky v Evropě. Ale brzy se, věřím, vykopeme, a nejpozději na Silvestra už budeme mít zase větší ekonomiku, než jsme měli na Silvestra 2019.
Pozn.: Růst indexu reálného HDP, sezonně a kalendářně očištěného.
