Klienti dávno padlých bank, kteří často u nich uložené úspory už dávno odepsali, mohou zvednout hlavu vzhůru. Novela bankovního zákona jim dává naději na výplatu vkladů až do čtyř milionů korun.
Přitom právě lidé, kteří měli své peníze u jedné ze tří výše jmenovaných bank, jsou v historii českých bankovních krachů jediní, kteří dostali zpět vklady jen podle zákona o pojištění. V jejich případě šlo maximálně o 400 tisíc korun.
Při krachu celé řady bank v letech 1996 a 1997 přitom jejich klientům vyplácela Česká národní banka v rámci programu stabilizace sektoru vklady právě až do výše čtyř milionů korun.
Zpětné odškodnění klientů zkrachovalých bank má podle materiálů České národní banky přijít asi na tři miliardy korun a plně by se hradilo z Fondu pojištění vkladů.
Pojištění vkladů stoupne, EU ho ještě zvýší
Pokud v době platnosti čerstvě podepsané novely zkrachuje některá banka, dostanou klienti nazpět v rámci výplaty pojištění částku odpovídající 15 tisícům euro, což je zhruba 510 tisíc korun. Dosud mohli dostat o pětinu méně.
Až Česká republika vstoupí do Evropské unie, zvýší se pojištění dokonce na 25 tisíc euro, takže poškození klienti budou dostávat až dvakrát více než dosud.
"Nepochybně to posílí důvěru obyvatel v bezpečnost vkladů," uvedl předkladatel zákona poslanec Vlastimil Tlustý z ODS. Nově se pojištění vztahuje také na vklady v cizích měnách.
Zvýšení pojistného má poskytnout vkladatelům obdobný komfort, jaký mají klienti bank v zemích Evropské unie.
O zpětné odškodnění byly spory
Pasáž o zpětném odškodnění rozdělila poslance na dva tábory. Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus (ODS) označil zpětné odškodnění za "skandální" a nesouhlasí s ním ani autor novely Vlastimil Tlustý.
Podle něho to zakládá do budoucna nebezpečný precedens, že i když bude pojištění zvýšeno na 25 tisíc euro, budou se v případě pádu banky klienti dožadovat čtyř milionů korun.
Naopak zastánci zpětného odškodnění se již na precedentní chování státních orgánů odvolávají. Podle Bohuslava Sobotky (ČSSD) je důležité, aby i klienti tří výše uvedených bank byli odškodněni ve stejné výši. Člen správní rady fondu pojištění Karel Bidlo se zpětnou výplatou nesouhlasí a upozorňuje, že jsou s ní spojeny i další problémy.
Když se klienti v minulosti domnívali, že své peníze již neuvidí, prodávali často své pohledávky za zkrachovalými bankami různým spekulantům s výraznou slevou, leckdy za třicet až padesát procent skutečné hodnoty.
Zpětné odškodnění by tak pro spekulanty znamenalo jasný výdělek na úkor bank, které do fondu pojištění odvádějí každým rokem několikamiliardové částky.
Těmto spekulacím by však mělo zabránit ustanovení zákona, které umožňuje vyplatit dodatečné náhrady vkladů pouze těm lidem a firmám, kteří byli prokazatelně klienty banky v den uvalení nucené správy.
