Trhy na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad měly po vynucené odmlce otevřít poprvé ve středu od devíti hodin. Už v půl deváté jsou ale stánky postavené, zboží vyložené a trhovci připravení. Tvoří se první fronty, zákazníci si ovšem dávají pozor a dodržují rozestupy.
Dvoumetrové mezery jsou i mezi jednotlivými stánky, kterých je na náměstí pětadvacet. „Museli jsme redukovat počet stánků zhruba o 40 procent,“ říká Tomáš Kuběna ze Správy zbytkového majetku městské části Prahy 3, která tamní trhy provozuje.
Hned na začátku uličky tržiště stojí za plastovým krytem pekař Stanislav Matějka se zbožím z Pekárny Nebovidy. Stěnu si pořídil kvůli ochraně, ale úplně spokojený s ní není. „Stála mě osm tisíc a není to nic moc, protože lidé přes ni nevidí,“ uvádí Matějka. Farmářské trhy tvoří 90 procent jeho tržeb. Měsíc a půl bez možnosti účastnit se trhů znamenal podle jeho vlastních slov ztrátu jeden a půl milionu korun. „Musel jsem propustit pět zaměstnanců. Teď, jak se to zase pomaličku rozjíždí, jsem vzal dva zpátky,“ vypráví.
Devadesát procent svých produktů prodá na farmářských trzích i Michal Veklynec z firmy Zelenina Ovčáry. „Od zákazníků přicházely nějaké objednávky online na dovážku, ale to mluvíme o kapce v moři. S prodejem na trzích se to nedá srovnat,“ konstatuje Veklynec.
Právě prodej online a následný rozvoz se pro trhovce z „Jiřáku“ ukázal jako velmi neefektivní. „Přes e-shopy to není ono. Třeba jablka se prodávají především očima. V životě bych si přes internet nekoupila ovoce, aniž bych ho předtím neviděla,“ vysvětluje prodavačka ovocnářství z Ostroměře. Ovocnářství podle jejích slov přišlo o sto procent tržeb.
Další logické vysvětlení nabízí prodejce firmy Přírodní sirupy babičky Kačenky. „Když si začnete na internetu něco budovat, je to dlouhodobá záležitost, neuděláte to za chvíli. My už rok prodáváme přes webový portál Scuk, takže za to jsme byli rádi. I přesto by nás prodej online dlouho neuživil. Farmářské trhy jsou prostě nenahraditelné,“ říká prodavač.
Zvěřinu nikdo nechce, myslivci mají narvané sklady. Chtějí ji prodávat napřímo |
Pro Přírodní sirupy babičky Kačenky znamenají trhy 80 procent tržeb. „Máme jednu kamennou prodejnu, ale ta nás neživí. A i tam nám během března klesl prodej téměř na nulu, protože lidé nechodili.“
„Minimální minimum“, tak komentuje počet zákazníků, kteří si objednali dovoz domů, Karolína Opplová majitelka firmy Karolínčin med, houby, bylinky. „Na našem facebookovém profilu a na našich stránkách jsem dala na vědomí, jaký sortiment nabízíme. Za ten měsíc a půl se nám ozvalo do deseti lidí. Protože se živím prodejem na farmářských trzích, tak jsme byli v podstatě bez příjmů.“
Špinavé peníze a „čisté“ karty
Ministerstvo zdravotnictví vydalo řadu požadavků na účastníky trhů, patří mezi ně odstupy od stánků i mezi zákazníky, nošení roušek a rukavic a nemožnost prodávat potraviny výlučně určené k bezprostřední konzumaci. Asociace farmářských tržišť však doporučuje ještě jedno preventivní opatření. Trhovec by podle asociace měl mít platební terminál nebo zaměstnance vyčleněného přímo na kasírování zákazníků.
Robert Dib ze stánku Tyrolských specialit proto přijímá platby jenom kartou. „Zákazník, co nemá kartu, má bohužel smůlu,“ uvádí Dib. „Pokles tržeb byl výrazný. Farmářské trhy a jednorázové akce jako jsou festivaly jídla jsou naším ‚gró’. Samozřejmě jsme se to snažili kompenzovat, udělali jsme webové stránky, komunikovali jsme přes sociální sítě, nabídli jsme akce a slevy. I přes naši snahu byl propad výrazný. Navíc nám chybí i cizinci, kteří u nás často nakoupí,“ říká Dib, který prodává sýry, salámy či klobásy z regionu Tyrolska.
Hotovosti se nevyhne prodavač u stánku Přírodních sirupů babičky Kačenky. „Platební terminál sice mám, ale stejně mě nemine, že na mě lidé vytáhnou hotovost. Kdybych musel platit jen terminálem, tak polovinu lidí pošlu pryč, možná i dvě třetiny. Takže mám na jedné ruce rukavici a tou beru peníze.“
U stánku zelinářství z Ovčár stojí dva prodávající, a Michal Veklynec vysvětluje proč. „O platební terminál jsme zažádali, ale počítáme s tím, že to týden až čtrnáct dní bude trvat. Myslím si, že o terminály je teď velký zájem a je docela možné, že jejich vyřizování banky nestíhají.“
Prohodit pár slov se zákazníkem
Ze všech zpovídaných trhovců si s příjmy nejméně láme hlavu Petr Votruba, který prodává výrobky ze dřeva. „Nejsem typický trhovec, soustružení dřeva není má obživa, ale spíš koníček. Zavřené trhy mě i přesto zasáhly, protože se mi strašně stýskalo po lidech. Mou živností je penzion, který mi taky zakázali, ale protože jsem několikanásobný děda, tak by byla ostuda, kdybych v tomhle věku byl ztracený kvůli výpadku dvou měsíců příjmů,“ usmívá se Votruba.
Většina trhovců se neodvažuje hádat, jak to bude s návštěvností trhů v porovnání třeba s loňskem. Optimisticky to vidí majitel Marmelád z ráje Jan Kakos. „Normálně bych za den prodal zhruba 150 až 200 kusů marmelád. Doufám, že poptávka bude stejná jako před zavedením opatření, lidi se podle mě těší,“ uvádí Kakos. S marmeládami objíždí i food festivaly, na jejichž znovuotevření si ještě chvíli bude muset počkat. Dohromady pro něj trhy a festivaly znamenají 80 procent příjmů.
Mezi prvními zákazníky takzvaných Trhů na Jiřáku byl i primátor Prahy Zdeněk Hřib. „Stavil jsem se tady cestou mezi dvěma pracovními povinnostmi. Koupil jsem tartaletku a hrušku. Den bude dlouhý.“
V pondělí se konal první farmářský trh na Tylově náměstí v Praze:
