V roce 2013 jste z Bochemie prodali značky Savo a Biolit, počátkem roku jste prodali byznys desinfekce. Jaké máte plány se zbytkem Bochemie, chystáte momentálně její prodej?
Můžu potvrdit, že chceme prodat i zbylou část Bochemie. Firmu jsme koupili v roce 2007, takže už je to osm let. Z pohledu private equity firem už tedy přesluhujeme, jejich investiční horizonty jsou často kratší. Nás ale nic netlačí, nejsme klasický fond. Nicméně čas na prodej nadešel.
Proč?
Jde o průmyslovou investici. Původně jsme chtěli z firmy vytvořit velký mezinárodní celek s působností po celé střední Evropě. Tuto strategii jsme naplňovali také akvizicemi v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a také v Česku. Nebyl to úplně neúspěšný proces, Bochemie rostla a její pozice byla silná, ale později přišly ekonomické problémy jednotlivých zemích a naše plány na vytvoření středoevropského obra se komplikovaly.
Po letech budování obřího holdingu nakonec firmu prodáváte po částech. Z jakého důvodu?
Uvažovali jsme, jestli je výhodnější prodat firmu v celku, nebo po částech. V případě Bochemie šlo o celou řadu odvětví. Bochemii nakonec tvořilo až osm odlišných sektorů. Ukázalo se, že žádný kupec na tento celek na trhu reálně není. Proto jsme se rozhodli pro prodej po jednotlivých částech.
Kdy prodáte i její zbytek?
Je to v procesu, s jedním zájemcem jsme v pokročilém stádiu jednání.
Jaký podíl v Bochemii vůbec máte a kdo jsou další akcionáři?
Původně jsme měli absolutní většinu, později jsme část prodali fondu Arx Equity Partners. Dnes máme bezmála dvě třetiny, Arx má zhruba třetinu a drobný podíl tam mám také management.
Bude dceřiná firma Bochemie na zpracovaní prošlého paliva, Eruca Technologies, také předmětem prodeje Bochemie, nebo jaké s ní máte plány?
Předmětem prodeje není. Od začátku jsme se v rámci Bochemie věnovali zeleným technologiím. Pouštěli jsme se do řady projektů, v projektu šetrného zpracování vyhořelého paliva jsme byli ale daleko nejúspěšnější. Vyvíjet něco úplně nového v chemii není jednoduché. Bylo to pět let práce a investic, než jsme dosáhli technologie na světové úrovni. Jsme dál než firmy z USA, Číny či Koreje, které to také zkoušely.
O co přesně jde?
Jde o očišťování prošlého raketového paliva, které umíme šetrně zpracovat a vyrobit z něj úplně čistý chloristan amonný, který se využívá buď v komerčních, nebo nekomerčních raketách. Je třeba, aby tato složka byla naprosto čistá a konzistentní. Všechny tyto aspekty se nám podařilo splnit.
Vidíte v tom komerční potenciál?
Je velmi zajímavý. Česká věda prokázala svou světovou úroveň. Máme zájemce v zahraničí, zejména ve střední a východní Evropě a USA. Bylo dost těžké a trvalo to řadu let z pozice české firmy prorazit v tomto specifickém prostředí.
Gabriel Eichler (65)Narodil se v Bratislavě, ale většinu života strávil v USA, kde vystudoval střední i vysokou školu. Pracoval přes 15 let v Bank of America. V jejích službách se později vrátil do Evropy, když řídil pobočky v Paříži, Vídni a Frankfurtu. Řídil restrukturalizaci a prodej obřích slovenských oceláren VSŽ. Pracoval pro ČEZ i české banky. Založil fond Benson Oak Capital, který investuje do firem ve střední Evropě. |
Jak na vás dopadá blokáda areálu ve Vrběticích, kde Eruca má také své objekty?
V momentě, kdy jsme začali přijímat první materiál a dodávat očištěný chloristan amonný, přišla tato nepříjemná věc s výbuchy, se kterými my ale nemáme nic společného. Po pěti letech těžké dřiny došlo k tomu, k čemu došlo. Jsme v situaci, kdy máme otevřené kontrakty poprvé na odběr paliva a po druhé na dodávky čistého APC a nemáme povolení jít do naší fabriky. Takže potenciální škody jsou značné. V odběru paliva jsme v prodlení a s dodávkami brzy budeme, nyní musíme něco dodat, ale nemůžeme se k tomu dostat a vyrobit. Pokud se situace potáhne dál, můžeme o smlouvy přijít, což by mělo značný vliv na hodnotu firmy, která je dnes v řádu miliard.
Řešíte už nějaké právní kroky vůči státu?
Právníci pochopitelně tyto věci řeší, ale já bych byl nejraději, kdyby nás tam policie pustila a my mohli v areálu opět pracovat, třeba i pod jejich dohledem. Rozumíme otázkám bezpečnosti. Nám trvalo dva roky získat povolení na tuto výrobu, než jsme splnili všechny bezpečnostní požadavky. Nemůžeme za to, že někdo jiný v areálu skladoval výbušniny. V našem případně nejde o výbušniny. Doufám, že nás do areálu po pátečním jednání pustí, abychom si mohli udržet těžce vydobyté kontrakty. V našem případě jde o asi desítku lidí, kteří by v našich prostorách pracovali.
Jaké očekávání od pátečního jednání máte?
Doufám, že lidé pochopí, že nejsme pachatelé, ale oběti a pod určitou kontrolou nás tam vpustí.
Nebojíte se, že přece jen může tato záležitost poškodit vaši pověst, byť, jak říkáte, jste v tom nevinně?
Doufám, že ne. Je to nešťastná situace, ale jak jsem řekl, pochybení není na naší straně. My žádné výbušniny v areálu neskladujeme. Paradoxně v našem případě jde o pozitivní příběh - unikátní a ekologická technologie spalování paliva. Snad to úřady i lidé pochopí.
Co vy jako investor? Vypadá to, jako byste se z velkého byznysu spíše stahoval. Jak to vypadá třeba s vaší pozicí v rámci AVG?
V AVG jsem stále místopředsedou dozorčí rady, takže jsem v něm zaangažovaný a reprezentuji některý podíl ve společnosti. Je to už desetiletá investice. Myslím, že firma si vede dobře, dost rychle se snaží přesměrovat do mobilních zařízení. Má více než 100 milionů uživatelů v mobilních zařízení. Ale jistě, že ten přechod je komplikovaný, vedeme si však dobře. Je ale pravda, že celkově jsme se stáhli z průmyslových investic a více jsme v technologiích a financích. Třeba pojišťovnictví, projekt Klik Pojištění je jedním z největších v oboru. Dále investujeme hlavně do technologií, třeba přes investiční skupinu Credo Ventures, která se zaměřuje na technologické startupy ve střední Evropě.
O jaké projekty jde?
Zaměřujeme se na projekty v raném stadiu vývoje a jejich následný rozvoj. Zmíním třeba internetový generátor pohlednic Slidely, jeho mobilní aplikace má desetitisíce stažení denně a firma rychle roste.
O byznysovém odcházení Gabriela Eichlera se tedy hovořit nedá?
To snad zatím ne. Byť před pár dny jsem pokořil jistou věkovou hranici, takže bych už mohl jít do důchodu. Ale zatím se určitě úplně nestahuji, byť každý den do práce už nechodím. To je pravda.
Jak se vám žije v Kostarice? Trávíte tam celý rok?
Trávíme zde zimu, na léto se vracíme do Evropy. Ale využívám těchto možností, je fajn být celý rok v teple. K obchodům dnes stačí mobil s internetem a můžete být kdekoliv. Na válení na pláži sice úplně nejsem, ale rád si třeba zaplavu. Vedu zde aktivní i pracovní život.
