V plánu je zvýšení daně o takzvaný státní koeficient. Ten se nově „přilepí“ ke koeficientu uplatňovanému obcí a výnos z něj poputuje přímo do státního rozpočtu.
Státní koeficient bude mít hodnotu 1. To znamená, že pokud obec dosud měla stanovený místní koeficient o hodnotě 1, daň se pro místní zdvojnásobí. Pokud už daná obec v minulosti koeficient zvyšovala, bude procentuální nárůst nižší. Třeba v takovém Tachově, kde dosud měli koeficient tři, vzroste po připočtení státní jedničky daň o třetinu.
Podle modelového propočtu ministerstva financí v současnosti odvádí na dani z nemovitosti majitel průměrného sedmdesátimetrového bytu v Praze 1 asi
1 700 korun ročně, podle navrhovaných změn by to bylo zhruba 2 500 korun. V Brně stoupne daň za podobně velký byt také dvojnásobně. Jinak to bude u stometrového bytu v Tachově, kde jeho majitel na dani zaplatí zhruba 1 400 korun ročně. Vzhledem k tomu, že aktuálně se zde uplatňuje místní koeficient tři, tak nově daň stoupne o třetinu.
PŘEHLEDNĚ: Jak se změní daně a co vláda seškrtá |
Dále vláda navrhuje, aby se daň z nemovitosti od příštího roku valorizovala o inflaci. Toto opatření by mělo začít platit od roku 2025 a jeho smyslem je předejít situaci, kdy uvalovaná daň v průběhu času reálně klesá.
Daň z nemovitosti je podle aktuálních pravidel výhradním příjmem obcí. Stát měl s výběrem daně naopak dokonce výdaje navíc, a to ve výši 1,2 miliardy. Příjmem obecních rozpočtů daň zůstane i po navrhované změně. Do státní kasy přiteče pouze to, co lidé zaplatí na novém státním koeficientu. Podle odhadů resortu financí by to příští rok mohlo být něco přes devět miliard.
Promarněná šance
Podle Davida Eima, místopředsedy společnosti Gepard Finance, měl být stát tvrdší vůči investičním nemovitostem. Ty jsou totiž daněny stejně jako ty, v nichž lidé bydlí. To ale podle Eima zvyšuje už tak vysokou cenu nemovitostí.
Lidé totiž nákupem několikáté nemovitosti vykupují trh, čímž vytvářejí mezi zájemci o koupi nemovitosti konkurenci, která ústí v růst cen. „Důvodem, proč mají lidé další nemovitost, často je, že na ní chtějí vydělat, je to investice. Proto tam vidím potenciál k výrazně vyšší dani,“ vysvětlil Eim.
Se zdaněním nemovitostí, v nichž člověk bydlí, by už byl ale Eim opatrnější. Řada lidí sice růst daně nijak nepocítí, protože nyní je velmi nízká, může ale bolestivě zasáhnout zranitelné skupiny obyvatel.
„Dovedu si představit, že pro někoho, kdo má průměrný až podprůměrný příjem, může i tisícikoruna hrát roli. Takových lidí nebude zrovna málo. To se může týkat i například seniorů,“ upozornil dále expert.
Zároveň se podle Eima dá očekávat, že majitelé nemovitostí, kteří je pronajímají, vyšší daň propíší do ceny nájmu. Zda toho budou zneužívat a nájem nabobtná měsíčně více, než kolik bude ročně stát samotná daň, už podle něj záleží pouze na tom, zda vyšší cenu budou akceptovat nájemníci.
Nákladem navíc bude vyšší daň také pro vlastníky komerčních nemovitostí. Lenka Šindelářová z investičního oddělení realitně-poradenské společnosti společnosti 108 Agency připomněla, že u komerčních nemovitostí daň převádí majitel na nájemce.
„Ti pak budou více tlačeni propisovat tento náklad do ceny svých produktů a služeb,“ upozornila s tím, že některé vlastníky komerčních nemovitostí může vyšší daň přimět k jejich prodeji. „Zvláště takových nemovitostí, které nejsou pronajaté – ať jde o kancelářské, nebo i maloobchodní budovy,“ uzavírá.
Problém pro zemědělce
Daň z nemovitosti se zdaleka nevztahuje pouze na byty nebo rodinné domy. Zasahuje každou nemovitou věc, takže například i zemědělskou půdu či stavby.
Kritikou vůči dani proto nešetří zemědělci. Vyšší zdanění je totiž podle nich v kontextu růstu nákladů v důsledku inflace další rána pod pás.
„Dopady pro nás budou velké. Na dani z nemovitosti totiž odvádíme významné částky, jsme podnik střední velikosti, máme bohatou také živočišnou výrobu, vlastníme proto i velké množství staveb. Celkem jsme do dneška platili zhruba 930 tisíc ročně na dani z nemovitostí. Za pozemky to pak v minulosti vycházelo asi na 700 tisíc. Teď nám hrozí, že zaplatíme až dvojnásobek,“ vypočítal Zbyněk Myšák, ředitel a spolumajitel firmy ZOPOS.
Podle něj tak vláda i v kontextu dalších opatření mířících na zemědělce v podstatě rezignovala na produkci českých potravin. „Logické by bylo vyšší daň propsat do cen potravin. Jejich cenu ale neurčujeme my, ale společný evropský trh. Ten u některých komodit tlačí naopak na jejich zlevnění. Aktuálně je to například cena mléka nebo obilí, kterého je přebytek. V zásadě to celé povede ke snižování podílu českých potravin na pultech obchodů,“ uzavírá Myšák.
