Podle některých propočtů bude Česko v prvních letech schopno využít nabídku ani ne z poloviny. Pakby se tedy sotva vrátily peníze odvedené z Prahy do rozpočtu unie, což by bylo v zásadním rozporu s očekáváním veřejnosti.
Podobné dilema řeší i diplomaté dalších kandidátských zemí a všichni společně požadují, aby se v prvních letech odpovídajícím způsobem omezil také tok peněz do evropského rozpočtu.
Členské země EU ústupek dělat nechtějí a slibují, že v případě záporné bilance novým členům peníze dorovnají.
"To je však zatím pouze vágní závazek. Naším cílem by mělo být, abychom nebyli na nule, ale abychom byli čistými příjemci," uvedl vyjednavač Pavel Telička.
Obě strany ujišťují, že jednání teprve začala a že na kompromis je dost času.
Někteří nezávislí pozorovatelé však nyní po otevření těchto ožehavých a finančně citlivých témat pochybují, že se podaří dodržet napjatý časový scénář rozšíření.
Německá Deutsche Bank ve své poslední studii předpovídá vstup Česka až na rok 2005, mimo jiné kvůli konfliktům ohledně zemědělství a financování rozšíření.
EU se hádá, jak platit rozšíření
Diplomaté na obou stranách hranice Evropské unie vstoupili tento týden na tenký led debat o peněžních nákladech na rozšíření. První kolo rozhovorů nad výbušným tématem budoucího společného rozpočtu EU ukázalo neshody, jaké panují v představách obou táborů.
Stávající členové unie učinili první vstřícný krok a nabídli kandidátským zemím záruku, že budou do společného rozpočtu přispívat nanejvýš tolik, kolik budou dostávat.
Východní blok diplomatů, tlačen představami domácí veřejnosti o tučných evropských dotacích, však položil na stůl náročnější požadavky. Debata o rozšíření tak postoupila do další, avšak velmi složité fáze, která podle některých pozorovatelů může vážně nabourat časový plán rozšíření a zpozdit vstup Česka a dalších zemí.
Česká republika by podle nynějších propočtů měla do společného rozpočtu EU odvádět v prvních letech 12 až 15 miliard korun ročně. Opačným směrem by mohlo přitéci až 16 miliard korun do zemědělství a dalších dvacet miliard na rozvoj chudších krajů. Vyplývá to z odhadů ministerstev zemědělství a místního rozvoje.
Tyto částky jsou však pouhým přídělem, který země získá jen tehdy, když v Bruselu předloží náležitě prospěšné a dobře naplánované projekty.
Vyjednavači se však obávají, že země v prvních letech nebude mít dost zkušeností, aby všechny peníze vyčerpala. Praxe tyto pochybnosti potvrzuje. Jeden ze tří programů předvstupní pomoci, takzvaný Sapard, se dva roky připravoval a teprve nyní začíná fungovat.
Kromě slabé výkonnosti českých úřadů může být brzdou i fakt, že k penězům z EU je zpravidla potřeba přidat vlastní příspěvek z národního rozpočtu.
"Teď máme velkou šanci získat peníze z Evropské unie, ale nejspíš o ně přijdeme. Polovinu by musel zaplatit stát, což se patrně nestane," uvedla předsedkyně Akademie věd ČR Helena Illnerová.
Vyčerpat sto procent přídělů je podle ekonomů nemožné. "Dnešní členové EU v letech 1994 až 1999 dokázali vyčerpat v průměru jen 70 procent. Třeba Itálie získala jen polovinu," varuje Sandor Richter z vídeňského institutu WIIW, jenž sepsal o "absorpční schopnosti" kandidátských zemí celou studii.
V pesimistickém scénáři odhaduje, že státy jako Česko by v prvních letech skutečně mohly více dávat než brát.
Vlády 15 členských zemí EU zformulovaly kvůli těmto obavám společný návrh, ve kterém slibují vrátit kandidátským státům jejich případné přeplatky. Čeští i další východní diplomaté však chtějí ze společného rozpočtu víc, aby v konečném vyúčtování jejich země neskončily pouze na nule, nýbrž aby byly čistými příjemci.
Celá debata o rozpočtu je pokračováním neshod kolem dotací do zemědělství, kde Evropská unie trvá na dvojím přístupu vůči starým a novým členům. Největší rozpory trvají kolem návrhu EU poskytnout českým, polským a dalším zemědělcům u jednoho druhu plateb pouze 25 procent toho, na co mají nárok farmáři uvnitř dnešních hranic EU.
Tuto pozici Brusel zopakoval znovu minulý týden a vyjednavači z kandidátských zemí nyní analyzují, do jaké míry by dokázali pro své země zajistit náhradu v podobě jiných druhů zemědělských dotací.
