Hned několik vrstev maleb a nátěrů skrývalo dlouhá desetiletí umění barokních mistrů. Po celkové rekonstrukci klenby na stropě zámecké jídelny mohou návštěvníci na zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku zase obdivovat ozdobné motivy.
„Dřív tu byl jen bílý strop s málo znatelným freskami. Jednoho dne ale spadlo na zem ovoce ze štuku a zjistili jsme, že je těžší, než jsme si mysleli. Začalo nám toho pak ze stropu opadávat více, což nebylo dobré. Pozvali jsme si proto restaurátory, protože jsme věděli, že podobnou záležitost řešili na zámku Kratochvíle. Pak jsme začali s opravami,“ nastínil kastelán Červené Lhoty Tomáš Horyna. Zároveň dodal, že celá oprava stropu v jídelně trvala pět let.
Opravená zámecká jídelna na Červené Lhotě |
V letošní sezoně se tak návštěvníci mohou poprvé kochat nově zrestaurovanou klenbou zámecké jídelny, někdejšího hlavního společenského sálu zámku. Dekorovali ji významní mistři raného baroka, malíř Giovanni Tencalla a štukatér Innocenc Cometa.
„Plastická výzdoba byla nečitelná a malby byly zamalovány. Vespod však byla původní výzdoba zachována autenticky, nedotčená žádným druhotným restaurováním, proto mohla podat svědectví o původní technologii tvorby dekorace, které využili pro svůj odborný výzkum pracovníci Akademie věd,“ zmínil Horyna a dodal, že sál se rekonstruoval vždy v zimních měsících, kdy na zámku nejsou turisté.
Ve štucích mají sádru
„Měli jsme dost času i na to, abychom zjistili, jak naši předci takovou štukaturu přesně technologicky dělali. Strop jsme tedy zrenovovali a zjišťovali, jak ji dřív vytvářeli,“ popisoval kastelán Horyna.
Památkáři s odborníky z Akademie věd nakonec přišli na to, že barokní umělci štuky nejdřív vymodelovali, nechali zatvrdnout a až potom lepili speciální směsí na stropy, sloupy či zdi.
O tom, jak a čím se na zámku obnovovala zámecká jídelna, píše jako spoluautor odborné publikace Jan Válek. I jemu přinesla renovace štukové výzdoby řadu překvapení.
„V českých zemích se hodně používalo vápno a s koncem 17. století přišla na řadu sádra. A na Červené Lhotě máme ve štucích právě sádru, takže z hlediska štukové výzdoby vidíme přelomové období. Sádra umožňuje změnu, reliéfy jsou prostornější, hlubší a nabízí i jiné varianty zpracování,“ poznamenal o výzkumu Válek, jenž popsal své zkušenosti v knize s názvem Podle starého vzoru: rekonstrukce malt, sgrafit a štuků. Vědci v ní popisují svá bádání nejen z Červené Lhoty, ale i jiných památek.
„Chtěli jsme tím také ukázat, že se dá spojit vědecké poznávání s dalšími obory. Například ukazujeme, s jakými materiály se tehdy pracovalo. Ano, vápno bylo pořád vápno, ale dnes je přece jen odlišné. Pak jsme také ukázali metodický postup, jak se naše poznatky dají využít při opravách a rekonstrukcích,“ popsal Válek z Akademie věd.
Červená Lhota je mezi turisty oblíbená tím, že stojí na skalnatém ostrohu uprostřed zámeckého rybníka. Ten je nyní téměř vypuštěný, protože se čeká na opravu protékající hráze. Problémy s ní trvají s přestávkami už od roku 2019.
