Pohled na ptáky při letu fascinoval lidstvo už v dávných dobách. Důkazy je možné najít v řecké mytologii, například v pověsti o Daidalovi a Ikarovi, kteří se odhodlali s voskem přilepenými ptačími brky a pery odletět z Kréty na řeckou pevninu.
Ale i v Česku se kdysi objevili snílci pokoušející se svépomocí bojovat se zemskou přitažlivostí a překonávat dálky vzdušnou cestou. S nadsázkou by se dalo říci, že centrem české aviatiky byla v 18. století malá osada Klůs, jež se nachází mezi obcemi Radomilice a Strpí na Vodňansku. Poblíž hráze Strpského rybníka se pokoušel vznést ze země Vít Fučík, truhlář a podle pověstí a dobových svědectví také první český letec.
Z mladých Fučíkových let se toho mnoho neví. S jistotou lze ale tvrdit, že se narodil 3. června 1733 ve Vitějovicích na Prachaticku a jako malý dělal pasáčka.
Podle historika Jana Antonína Magera se Fučík v Chelčicích oženil v 25 letech s Alžbětou Slaninovou a novomanželé po sňatku žili v nedalekém Újezdu. Do roku 1765, kdy se pár přestěhoval do Klůsu, se jim narodilo šest dětí, ale jen dvě z nich se dožily dospělosti.
Právě v jedné z tamějších chalup se později Fučík pokoušel sestrojit létací stroj, který mu prý měl umožnit pohodlně cestovat do Vodňan na trhy a okolí. Bývalé královské město je od Fučíkovy chalupy vzdálené vzdušnou čarou přibližně čtyři kilometry.
V dobách, kdy jako malý chlapec pásl dobytek, si často nožíkem vyřezával drobné předměty ze dřeva. Někdy v této době získal přezdívku „Kudlička“ podle jeho oblíbené kratochvíle.
Tato záliba mu zůstala i v dospělých letech a přiměla Fučíka naučit se řezbářskému a truhlářskému řemeslu. Pro sestavení létacího postroje tedy získal potřebné znalosti.
„Jeho letadlo pozůstávalo z mohutných plechových křídel, která spojena byla se zvláštním oblekem, jenž byl pošit celý velkými měchýři. Křídla uváděl v pohyb rukama. Aparát měl mimo to z měchů utvořené jakési ptačí tělo,“ zaznamenal v roce 1920 kapitán československého letectva Antonín Mašek výpověď průkopníkova pravnuka Josefa Straky ze Strpí.
Je jasné, že se Fučík nepokoušel o vynález stroje, který by jej unášel. Usiloval především o vyrobení postroje připevněného ke svému tělu a končetinám, jejichž pohybem by dokázal vzlétnout.
Měchy připevněné k tělu pravděpodobně plnil nadnášejícími bahenními plyny, kterých bylo v oblasti radomilických mokřin dostatek. Při své údajné váze okolo 60 kilogramů by tak teoreticky bylo možné, že by se ve vzduchu opravdu mohl udržet.
O Fučíkově velké odvaze svědčí zejména první letecké pokusy. Nejprve si zhotovil jednoduchá křídla, přivázal je k sobě a vylezl na střechu své chalupy. Odtud se poté s roztaženými pažemi pustil do povětří.
„Když však letěl přes Strpský rybník, nemohl prý vystačiti s dechem a musil se spustiti na zem nad okrajem rybníka, aby se neutopil,“ popsal Fučíkův úplně první let Václav Rypl ve své knize Z dějin naší vzduchoplavby.
Hned prvním letem sám sobě dokázal, že je možné, aby člověk mohl překonat pozemskou gravitaci. Lidé v okolí Vodňan si o nevídaném kousku vyprávěli ještě dlouhé roky poté a v detailech mnohdy přeháněli až do podoby bizarních představ.
Právě nadějný pokus přeletu Strpského rybníka pobídl Fučíka k dalším experimentům, jimiž měl dosáhnout větších dálek. Přizpůsobil si samotné stavení i jeho okolí tak, aby měl ideální podmínky ke vzlétnutí. Často startoval z hráze rybníka, ze střechy svého domu nebo z nedaleké vzrostlé borovice, kterou si upravil podle svých potřeb.
Největších vzdáleností dosáhl údajně mezi roky 1760 a 1770. Několikrát se prý vydal právě do Vodňan, a jednou dokonce až do Písku.
„Létal obyčejně do Vodňan na trhy a jednou letěl na trh do Písku, kam však nedoletěl, a byl nucen snésti se u vesnice Selibova, od Písku asi více než hodinu vzdálené,“ poznamenal si Antonín Mašek Strakova slova. Na vině měl být únik bahenních plynů z připevněných měchů.
Po pádu zemřel na tuberkulózu
Při třetí cestě do Vodňan se podle dobových pamětníků rozhodl přistát v okně místní synagogy. „Vzbudilo to mezi právě přítomnými Izraelity ohromný rozruch a názor, že přilétl Mesiáš,“ komentoval Straka kuriózní příhodu. Fučík byl poté kněžími obdarován a od té doby mu v okolí nikdo neřekl jinak než Zlatý ptáček.
Poslední výprava do téhož města se mu však stala osudnou. Chvíli po startu se přihnala od nedalekých Číčenic silná bouřka, která ho strhla na hráz rybníka Černoháje. „Zde upadl na veliký hrázní kámen a těžce se poranil na prsou. Pravděpodobně si polámal kosti a létat úplně přestal,“ vzpomínal Straka na svého praotce v Maškových záznamech.
Tím však pionýrská éra létání na Vodňansku ještě neskončila. Jeho zeť Vavřinec Straka, který žil s Fučíkem a jeho dcerou na samotě Klůs, prý po smrti tchána provedl ještě jeden, poslední let. Na objednávku schwarzenberských úředníků sestavil nový stroj.
„S tímto letadlem měl podniknouti syn jednoho z úředníků nový vzlet. Přítomni byli kromě úředníků i nějací profesoři z Prahy,“ citoval Strakova slova Mašek.
Úředníkův syn sice vzlétl, ale po zhruba 300 metrech se zřítil a celý aparát nadobro zničil.
Nepovedený pokus, který sledovali i lidé z okolních vesnic a představitelé tamní duchovní správy, tak ukončil veškeré aviatické pokusy v rodině Fučíka. Podle všeobecného mínění světské i duchovní veřejnosti se totiž nehodilo, aby se lidé pokoušeli rovnat Bohu.
Přestože Fučík přežil, dopady jeho nezdařeného letu se podepsaly na jeho celkovém zdraví. „Následkem toho poranění můj předek také po delší době churavosti zemřel,“ řekl Maškovi k nehodě Straka.
Podle záznamů Státního oblastního archivu v Třeboni zemřel Vít Fučík 29. listopadu 1804 na souchotiny, jak se tehdy říkalo tuberkulóze. Pochován byl na kostelním hřbitově na nedaleké Bílé Hůrce. Tam byla tehdy osada Klůs přifařena.
Podle současných poznatků je téměř jasné, že s popisovaným modelem létacího stroje mohl letec jen stěží podnikat tak dlouhé cesty. Jistotou však zůstává, že Vít Fučík z osady Klůs skutečně existoval a pokoušel se o překonání zemské gravitace s vlastnoručně vyrobeným přístrojem.
V případě, že by se svým modelem skutečně vzlétl a dokázal přeplachtit kilometrové dálky, předstihl by o dvacet let bratry Montgolfiery s jejich balonem. Fučíkova odvaha s vizionářstvím se však setkala s nepochopením, a odkaz prvního českého aviatika tak zapadl ve starých kronikách a vyprávění starousedlíků.
