Osmapadesátiletá kapitánka Renáta Miková z Českých Budějovic patří podle kolegů i nadřízených mezi naprostou špičku v oboru. Její pětadvacetiletou kariéru vyšetřovatelky nyní korunovalo významné ocenění. Usměvavá, drobná blondýnka přitom policistkou být nechtěla.
„Po absolvování pedagogické fakulty jsem začala učit ve zvláštní škole. A po revoluci, když se trochu uvolnily mantinely a děti začaly lézt učitelům po hlavě, jsem si řekla, že bych měla udělat změnu a začít dělat něco jiného,“ popisuje Miková.
Ke kariéře kriminalistky ji nasměroval manžel kolegyně, který jí policejní práci popisoval. „Vždycky jsem si u jeho vyprávění říkala, že bych to mohla zkusit. A ono to vyšlo,“ vzpomíná vyšetřovatelka.
„Po takové práci musí člověk relaxovat“
Nyní už u policie slouží 25 let, z toho na oddělení vražd, loupeží a znásilnění dětí zhruba dvacet let.
„Je to zajímavá práce, protože člověk se dostane do styku se spoustou lidí, ale se spoustou lidí i z té druhé strany. U vražd vždycky říkám, že když zjistíme, kdo byl pachatelem trestného činu, tak to je to jediné, co můžeme udělat pro pozůstalé,“ vysvětluje, co ji k tak náročné práci přitahuje.
I po letech práce u policie ji dokáže šokovat brutalita žen. „Nejnáročnější asi je, když někdo zavraždí člověka a pak zjistíte, že to spáchaly dvě ženy. To mi leží dodneška v hlavě. Kdyby mi někdo tam na místě řekl, že to udělaly ženy, tak bych se mu asi vysmála. Prostě bych tomu nevěřila,“ vzpomíná kriminalistka na případ, kdy dvě prostitutky před deseti lety velice brutálně zavraždily zlatníka v Českých Budějovicích.
Pitva prokázala osmnáct řezných a osm bodných ran. Jedna z žen mu nakonec téměř uřízla hlavu a nechala ho vykrvácet. „A samozřejmě nejen vraždy, ale i znásilnění dětí, pokud je dokonané, tak utkví v hlavě vždycky,“ doplňuje kapitánka.
Během let si našla svůj ventil, jak se s pohledem na mimořádnou brutalitu, s níž se běžný člověk setká jen v detektivkách, vypořádat. „Po takové práci musí člověk relaxovat. Mám ráda sport, jezdím na kole, hraju tenis, volejbal. A pak mě baví zahrádka,“ popisuje.
Má medaile ze tří policejních olympiád
Ani sportovkyní není čistě rekreační. Vybojovala řadu medailí na mezinárodních policejních mistrovstvích ve volejbale a v běhu na lyžích. Medaile za jízdu na horském i silničním kole a za běh přivezla z policejních olympijských her v Barceloně, Quebecu a Adelaide.
V roce 2007 také převzala prestižní ocenění Lady Pro, které získávají ženy, jež ve své profesionální, sportovní, umělecké nebo jiné životní kariéře dosáhly skutečně mimořádného úspěchu. „Tohoto ocenění si velmi vážím a také všech medailí z policejního sportu, protože je to důkaz, že člověk umí skloubit práci s osobním životem,“ říká.
Mezi její zásluhy patří i vytvoření speciální výslechové místnosti pro dětské oběti trestných činů, kde se mohou uvolnit a snáze s policisty spolupracovat.
Jako matka dvou dcer a brzy už trojnásobná babička se snaží zkušenosti z práce na rodinu příliš nepřenášet. „Já doufám, že to nějak zásadně nepoznamenalo výchovu mých dětí. Ale na druhou stranu je pravda, že když chtěly chodit na diskotéky, tak měly zakázané hospody, kde se berou drogy a podobně. Takže to je určitě poznamenalo, ale jinak jsem asi nijak víc práci domů netahala, že bych je tím zatěžovala,“ podotýká. Nikdo z rodiny přímo v jejích stopách nešel, jedna z dcer se stala právničkou.
S týmem objasnili vraždu manželů na Písecku
Skloubit práci kriminalistky s domácností podle ní není žádný problém. „Když všechno funguje, jak má, tak není důvod, aby nefungovala rodina. Stihla jsem vždycky uvařit, s dětmi všechno připravit a učit se s nimi, když byly malé. A že jsem někdy byla v noci v práci, příliš nevnímaly,“ ujišťuje.
Miková získala kromě titulu Policista roku také krajské ocenění společně s týmem Mobilheim, s kterým jako hlavní vyšetřovatelka objasnila obzvlášť brutální vraždu manželů na Písecku. „Je to cena pro celý kolektiv, takže si toho velmi vážím. Je to také ocenění mojí práce nejen za tento případ, který byl velmi náročný, ale i za celou dobu mé práce u policie,“ konstatuje.
Po vraždě v mobilním domě v osadě Pazderny neměli policisté zpočátku žádné indicie, které by je nasměrovaly ke konkrétním pachatelům, nebo alespoň k nějaké stopě. S případem pak velmi pomohl náhodný kolemjedoucí řidič, který zareagoval na policejní výzvu a poskytl záznam z palubní kamery. Ta zachytila vozidlo, s nímž na místo přijeli právě pachatelé – muž a žena ze Slovenska.
Stopy vedly až do zahraničí, oba pak vypátrali v Rumunsku. Nyní jejich vinu prokazuje soud. I otrlé kriminalisty zarazila chladnokrevnost a necitelnost obžalované devětadvacetileté ženy.
Budějovická vyšetřovatelka ale přes všechny hrůzy, kterých byla za svůj život svědkem, zůstává citlivou bytostí. „Je velice empatická a obětem trestných činů se snaží vyjít co nejvíce ve všem vstříc. Jsme rádi, že takovou kriminalistku máme ve svém týmu. Je jednoznačně špičkou ve svém oboru a titul získala zaslouženě,“ vyzdvihuje jeden z kolegů.
