Ačkoliv jde o knihu pro odborníky, čte se jako thriller. Památkář Martin Gaži v ní zmapoval vývoj více než třistakilometrové trasy s osmi přehradami na řece Vltavě. Při bádání v archivech narazil na až šokující informace.
Kniha vyšla na základě stovek různých zdrojů. Jak dlouho jste ji chystal a co bylo inspirací k jejímu napsání?
Vznikala od roku 2014, a ačkoliv je to moje první samostatná publikace, musím poděkovat kolegům, rodině, pracovníkům archivů a dalším lidem za pomoc. Zpětně si uvědomuji, že jedním z prvních impulzů k této tematice a mé pozdější profesi byl obraz hradu Zvíkov, který visel v naší základní škole a který mě fascinoval. Možná právě od té doby jsem se dal na cestu památkáře.
Publikace monitoruje historii přehrad na Vltavě – od Lipna až za Prahu. Zaujalo mě, že spoutat tok přehradami vymýšleli už vizionáři hned po vzniku Československa. Jak jejich plány uspěly?
Kromě jiných, ještě mnohem starších vizí se naplno rozjely po roce 1919. Plány podpořila mohutná veřejná kampaň, některé přehradní hráze měly být podle ní ještě mnohem vyšší, než jsou dnes. Zvlášť přehrada nad Prahou u Štěchovic měla mít hráz vysokou 70 metrů a mnoho místních samospráv včetně pražských tento projekt podporovalo.
Co plány změnilo?
Byl to rok 1923, kdy Evropou otřásla zpráva o katastrofě na právě dokončené přehradě v severní Itálii, kde se protrhla hráz a smetla několik vesnic. Obavy z ohrožení Prahy a aktivita několika spolků na ochranu památek politické i veřejné mínění silně ovlivnily.
Místní komunistický předseda si dokonce na spolek stěžoval u StB. Nakonec se zjistilo, že šéf spolku, zaměstnanec pražského letiště, je rovněž součástí struktur StB. Odpor místních mocných tak rychle skončil.
