Naše pastelky mají i Trumpova vnoučata, říká majitel Koh-i-nooru Bříza

  14:05aktualizováno  14:05
O pastelkách vypráví Vlastislav Bříza s nadšením a vášní. Dokáže vás přesvědčit, že tužka není jen obyčejným kusem dřeva. Zároveň o ní majitel Koh-i-noor Hardtmuth mluví jako o zboží, se kterým je těžké proniknout do některých zemí. Dlouhodobě se jeho firma soustředí na Rusko a daří se jí také ve Spojených státech.

Firma Koh-i-noor se podle svého majitele Vlastislava Břízy soustředí na umělecký sortiment, kde patří mezi světové lídry. | foto: David Peltán, MAFRA

Kdy jste byl naposledy v Rusku?
V září. Moje kolegyně a kolegové se ale odtud vrátili před několika týdny z výstavy Skrépka, zatímco já jsem byl v Dubaji, protože se v tu chvíli překrývaly dvě akce. Za posledního půl roku jsem tam tedy byl jednou, znovu se chystám v červnu. Pojedeme do Moskvy a Petrohradu řešit strategické věci.

Rusko je pro vás důležité. V roce 2015 jste řekl, že pro vás tato země v divizi Hardtmuth, což je výrobce výtvarných potřeb, tvoří 20 procent produkce. Jak je to teď?
Pořád tvrdě bojujeme. Na obchod mají samozřejmě vliv uvalené sankce, ať už se nám to líbí, nebo ne. Rusko bohužel trochu otáčí kormidlo směrem k Číně. Mám pocit, že mnoha politikům to nedochází a vliv to má i na ekonomiku. Číňané tam zkrátka pronikají. Číslo, na které se ptáte, je podobné, ale jde to ztuha právě kvůli tomu, jak se ruský trh mění.

Není tento trh tedy risk, pokud o něm takhle mluvíte? Co vás tam přivedlo?
Je důležitý, protože má 160 milionů obyvatel. Kupní síla sice není tak silná, ale i pouhá třetina z takového počtu je zhruba tak velká jako samo Polsko.

Poslední roky jste tam hodně aktivní, intenzivně například otevíráte prodejny v Moskvě a okolí.
Děláme je přes ruského partnera. To je ale spíš taková franšíza než prodejny, jaké máme v Čechách, kde jich je asi stovka a přímo je řídíme. V Rusku jich teď je zhruba třicet. Koncentrujeme je do velkých měst, hlavně do Moskvy. Připravujeme tam ještě jeden projekt, ale o něm zatím nechci mluvit.

Ruský trh je určitě něčím specifický.
O každém trhu lze mluvit hodiny. Úplně něco jiného je Německo, Rusko, Itálie nebo Polsko. Záleží také na tom, jak dlouho zde působíte. Pořád se těch čtyřicet let naší ztráty strašně těžko dohání. Když vás někdo pustí v maratonu o deset minut později, můžete být dobrý, ale stejně nikdy nevíte, jestli se vám podaří doběhnout toho s náskokem. To je potřeba si uvědomit, v Evropě jsme ztratili čtyřicet let. V Rusku ztráta nebyla tak velká jako na západních trzích.

Vlastislav Bříza (72 let)

Pochází z východu Čech. Na Vysoké škole strojírenské se specializoval na oblast konstrukce spalovacích motorů. V podniku Koh-i-noor Hardtmuth začal pracovat jako konstruktér, poté se stal šéfkonstruktérem a výrobním náměstkem závodu. Byl ředitelem Logarexu a podniku Gama. V roce 1994 se do Koh-i-nooru vrátil jako generální ředitel na přání jeho vlastníka Petra Kellnera, od něhož ho později na přelomu století odkoupil. Na řízení holdingu Koh-i-noor se podílí také jeho synové David, Vlastislav mladší a synovec Robert Záboj. Vlastislav Bříza získal titul Podnikatel roku 2014.

Pojďme se přesunout přes oceán do Ameriky, kde se vám podle všeho daří.
Neustále zde musíte inovovat. Uspěla zde progressa a pastelky Magic, což jsou naše specifické výrobky. Když přednedávnem předával premiér Babiš dárky Donaldu Trumpovi, byly mezi nimi i pastelky Koh-i-noor pro jeho vnoučata. V dřevěné kazetě, ale tytéž, s nimiž malují i české děti. Přijali je velmi vřele. O zbrani řeknete, že se někomu líbí či nelíbí. S naším dárkem uspějete vždy.

Sedíme ve vaší kanceláři v Českých Budějovicích. Zatímco v Rusku máte asi třicet prodejen, u nás je jen jedna. Není to málo?
Myslím, že ne. Musíte je uživit, zaplatit prodavačky. Při růstu mezd to znamená, že by měly růst ceny. Za totality stála tužka padesát halířů. Dnes je to podstatně víc a náš národ si na to těžko zvyká. Málokdo si také uvědomuje, že použité cedrové dřevo je původem z Ameriky, pak ho vezeme přes Čínu a celou Evropu sem. Všechno musí ekonomicky sedět a zapadat do sebe.

Fotogalerie

Jaký podíl produkce tvoříte pro český trh?
V tuzemsku zůstává nějakých 23 až 25 procent výroby. Největší podíl má Rusko, důležité jsou Spojené státy, ale prodáváme i v Německu, Itálii a jinde. Celkem vyvážíme do zhruba 90 států.

Co je z pohledu výroby nejdůležitějším místem závodu?
Zásadní je tužkárna, jejímž srdcem je tuhárna. Kvalita tuh je nesmírně důležitá. Ne každý je umí udělat jako my. Abyste ořezal tužku, jsou důležité dva faktory. Prvním je dřevo, což laik pozná až při ořezávání, a druhým kvalita samotného ořezávátka. Ta, která se sem dováží z Číny, totiž vydrží tak na pět krabiček pastelek. Pak je musíte vyhodit. A když ho někdo nevyhodí, tak pak nadává, že tužka nejde ořezat. My se víc soustředíme na umělecký sortiment, který opravdu umíme a patříme mezi světové lídry.

Určitě proto plánujete nějaké aktuální investice.
Bez automatizace to nejde. Letos například pokračujeme v investici za 25 milionů korun v máčírně tužek. To je dost peněz. Dál se snažíme nasazovat roboty. Objem investic je každý rok kolem 40 až 50 milionů korun, pokud jde o tužky.

Tím se tak trochu dostáváme k trhu práce. Předpokládám, že i vy na něj narážíte? Sám o něm veřejně často mluvíte.
Kdysi jsem říkal, že do Česka musí přijít půl milionu cizinců, ať už se nám to líbí, nebo ne. Problém je, že už nepřijíždějí tak kvalitní lidé jako v minulosti. Není to tedy tak jednoduché. Investice do nich nejsou malé. Trvá nějaký čas, než se vše naučí, a vyberete ty schopné. My máme v holdingu 2 500 lidí, z nichž je 350 cizinců.

Tvrdíte, že platy růst musí každý rok. Jak jste zvyšovali v loňském roce?
Bylo to o asi osm procent. Bez toho dnes nemůžete fungovat, ale čísla musí na druhou stranu odpovídat produktivitě práce, což dneska začíná být za hranou. Růst teď nebude tak velký.

Dceřiné společnosti máte v Itálii, Rumunsku, Polsku, Bulharsku, Německu a na Slovensku. Uvažujete o nějaké další?
Máme nějaký projekt v Rusku, ale nechci teď předjímat. Řídit dceřiné společnosti není moc jednoduché.

Vy sám jste profesně strojařem. Jak jste si našel cestu k tužce?
V Koh-i-nooru jsem skončil z nouze. (smích) Přišel jsem do Budějovic za manželkou a hledal práci. Dělal jsem konstruktéra, dodělával si ekonomiku řízení, díky tomu se i časem posunul na manažerskou pozici a získával větší a větší přehled.

Firmu jste kupoval na přelomu let 1999 a 2000. Za chvíli tedy budete slavit výročí.
Slavit určitě nebudeme, protože sleduji jen výročí firmy. Mám radši, když je někdo bohatý duchem než penězi. To dělá člověka člověkem. Nikdy jsem totiž netušil, že budu jednou něco vlastnit.

Zbohatnout asi člověk často neplánuje.
Víte, dneska asi už možná ano. Moje generace si to ale neuměla představit. Je to něco, co se u tradičních rodinných firem buduje postupně po desetiletí či staletí.

Pro Televizi Seznam jste uvedl, že na prodej firmy přišla nabídka z Číny. Máte ji stále?
My ale nic neprodáváme! Přišla firma z Číny, která má čtyři tisíce prodejen, že by odkoupila minimálně 50 procent akcií. Na tento dotaz jsem odpovídal a vznikla fáma, že to chceme prodat. Nic takového!

Kdysi jste prohlásil, že tuto práci budete dělat do smrti. Platí to?
Chtěl bych, ale je také umění odejít. Musíte mít zpětnou vazbu a soudnost. Hlavně bez zpětné vazby nemůžete firmu řídit dobře. Právě rodinní příslušníci vám ji poskytnou lépe než někdo cizí, i když to pochopitelně bolí třikrát víc. Často to ode mě nezaznívá, ale tvrdím, že ve vedení společnosti má být minimálně jedna dáma. Když se na ni při poradě podíváte, tak zjistíte, že jste přestřelil, protože uvažují trochu jinak. Každý manažer, který nemá ve vedení dámu, ochuzuje firmu a sám si brání úspěchu. Já vždy nějakou ve vedení měl. Vždy jsem pozoroval jejich zorničky před rozhodováním. Hodně vám napoví.

Autor:

Nejčtenější

Na Jindřichohradecku se pohybuje šelma, zřejmě puma americká

Roční samice pumy americké Princess při pravidelné vycházce na Malé Straně.

Mezi obcemi Velký Ratmírov a Deštná na Jindřichohradecku se podle policie pohybuje velká kočkovitá šelma, zřejmě puma...

Nepanikařte, radí lidem v největším keřovém labyrintu střední Evropy

Obludiště se rozkládá na ploše šest tisíc metrů čtverečních, na níž roste 12...

V Dolní Pěně u Jindřichova Hradce mají největší keřový labyrint ve střední Evropě. Na návštěvníky čekají tři kilometry...

Převrácený tahač shořel i s převáženým strojem, řidič zemřel v kabině

Řidič kamionu, který nedaleko Vodňan sjel ze silnice, na místě zemřel.

S požárem kamionu ráno bojovali jihočeští hasiči na silnici I/20 u Libějovic na Strakonicku. Vůz vyjel mimo silnici,...

Nákladní vůz nedal přednost motorce, její řidič při střetu zemřel

Nákladní auto vyjíždělo u Vodňan z vedlejší silnice a zřejmě nedalo přednost...

Dva motorkáři zemřeli v úterý na silnicích v jižních Čechách. Jeden přišel o život na Strakonicku, když se střetl s...

Dvěma cyklistkám sraženým do příkopu zůstalo zrcátko z audi, řidič ujel

Ilustrační snímek

Neomalený řidič srazil na Strakonicku dvě cyklistky a ujel. Ženy, které jely na frekventované silnici spojující Písek s...

Další z rubriky

Z českobudějovické školy odcházejí učitelé. Vedení přineslo chaos, tvrdí

Základní škola stojí v Dukelské ulici v centru Českých Budějovic.

Z českobudějovické Základní školy Dukelská odchází na konci školního roku dvanáct učitelů. Některým z nich vadí nulová...

Krytý bazén v Prachaticích otevřou v červenci. Časem přibude solný svět

V areálu plaveckého stadionu v Prachaticích přibude saunový, solný i dětský...

Letní koupaliště Hulák v Prachaticích už je otevřené. V červenci ve městě přibude další místo, kde si budou moci lidé...

Berete nám základní služby, vadí lidem zvažované rušení finančního úřadu

Ilustrační snímek

Plán státu zeštíhlovat finanční správu se má dotknout i pracoviště finančního úřadu v Dačicích na Jindřichohradecku....

Najdete na iDNES.cz