Nechtěli jen opisovat staré a neúplné historie. Ve své nové knize Obrazy z dějin Strakonic se proto Ondřej Fibich a Karel Skalický pustili i do připomínání příběhů lidí, které zatím nedostaly mezi badateli prostor.
Některé z nich možná z historie města vypadly záměrně, jiné náhodou. V knize, která vychází k 650. rokům města na soutoku řek Otavy a Volyňky, ale mají všechny své místo. A oba autoři chtějí svůj pohled prezentovat, ačkoli jsou si vědomi i toho, že se někomu nemusí líbit. Nevyhýbají se ani tématům, která dosud považují za nestrávená, například období bourání starého města.
„Víme, že maloměsto má své rituály i čas. A každý, kdo se snaží o změnu pohledu, může narazit. My s tím počítáme. Na druhou stranu si myslím, že mnohem větší váhu má to, že jsme třeba oběti komunistického režimu znovu povolali do malých dějin města,“ říká strakonický básník a spisovatel Ondřej Fibich.
Kniha provází dějinami Strakonic od nejstarší historie, zobrazované na základě archeologických nálezů. Později se přidávají další prameny – listiny, pečetě, záznamy z kronik, pohlednice či fotografie. Díky ilustracím si řadu z nich mohou čtenáři přímo prohlédnout. Kniha pak končí v roce 1990 návštěvou prezidenta Václava Havla.
Hesla si autoři rozdělili
„Nešlo nám o zahlcení čtenáře informacemi. Spíše jsme se pustili do načrtnutí nezkreslené historie. Protože nepřesnosti v hodnocení některých událostí se zdaleka netýkají jen druhé poloviny 20. století, ale i některých událostí daleko staršího data,“ vysvětluje vedoucí volyňského muzea Karel Skalický.
Oba autoři se historií regionu zabývají dlouhodobě. I díky tomu se jim do knihy podařilo dostat řadu informací, které dosud nikdy nebyly odborně publikované. Hesla si rozdělili podle vlastního zájmu. Fibich se tak věnoval nejstarší historii města a přináší i nové informace o výzkumech strakonického hradu.
Prostřednictvím práce s pamětníky pak zpracoval i období od druhé poloviny 20. století. Těžiště Skalického příspěvku spočívá v období od renesance, baroka až do 19. století a opírá se především o detailní práci s archivními prameny.
„Jednotlivé obrazy považujeme za fenomény, kterými se město projevuje v průběhu staletí. Několik dřívějších generací lidí ustrnulo na náčrtu dějin podle Zdeňka Cvrčka z roku 1967. Ty jsou ale nepřesné a záměrně neúplné. Byli ovšem i jiní historikové, kteří dějiny Strakonic zpracovali. Jejich díla ale zůstala v rukopisech, protože to byli třídní nepřátelé a skončili ve vězení,“ připomíná Fibich. Knihu je možné mimo jiné zakoupit i v infocentru na strakonickém hradě.
