Plavání v krajském městě, to pro mnohé znamená Eva Šmausová. A platí to i obráceně. Osobitá dáma se trénování věnuje už přes 50 let. Když dorazíte na bazén, máte pořád dobrou šanci, že ji uslyšíte burcovat své svěřence.
„Mám docela sytý hlas, a když promluvím, tak je mě slyšet na celý bazén,“ usměje se Šmausová.
Její matka chodila cvičit do Sokola, otec hrál fotbal, a tak ke sportu přirozeně vztah měla. „Jednou jsme se byli společně koupat na Bezdrevu. Já spadla z lodičky do vody a tehdy ještě neuměla plavat. Naši mě pak dotáhli na plovárnu, abych se to naučila,“ popisuje.
A u vody zůstala celý život. „Na staré plovárně jsem vyrostla. Tehdy to bylo něco úplně jiného než dnes. Stovka kraul za minutu a 16 vteřin, to byl krajský rekord. Já zvládla stovku prsa za 1:44, což platilo tehdy za docela dobrý čas. Dnes by se s tím nedostali žáci ani na mistrovství republiky,“ srovnává.
Pár medailí má ve sbírce
Kromě úrovně výkonů se zcela změnily i podmínky. „Sami jsme si museli vyčistit a vybílit bazén, všechno si připravit. Když v něm nebyla voda, tak nás pan trenér Hruška nahnal do řeky,“ tvrdí.
Plavání před několika desítkami let a dnes spojuje snad jen voda. „Tehdy jsme skákali ze staré plovárny do řeky. Dnes se kvůli bezpečnosti nemůže skoro nic, na všechno je třeba papír. Naše děti, které denně plavou, si mohou jen po svolení plavčíků za odměnu sjet na toboganu. Naštěstí nám vycházejí velmi vstříc a též i vedení Sportovních zařízení města, ale je to absurdní,“ vypráví.
Eva Šmausová |
Šmausová si vlastní aktivní kariéru užila. Jak sama říká, nebyla velkou hvězdou, ale několik medailí doma ve sbírce má. Vyzkoušela si na tehdejší časy běžnou přípravu, tedy řadu různých sportů – běh, basketbal, v zimě i krasobruslení.
Postupem času se přesunula k trénování. „Pohybovala jsem se kolem bazénu a oslovili mě, jestli bych neměla zájem trénovat. Nikdy jsem to nechtěla mít jako povolání. Až dva roky před důchodem se to tak sešlo, že jsem byla jen trenérka,“ vysvětluje.
A mladé plavecké talenty vychovává už více než půlstoletí. Změnila se minimálně. Nadále je přísná a neúprosná. „Rodiče dětí jsou dnes trochu přecitlivělí a mají pocit, že se u nás jen křičí. Navíc každý rodič je v současné době trenér všeho. A tak jim říkám: Hrabu se já vám do práce? Ne, tak se nehrabte do té mojí,“ zdůrazňuje.
„Poznám, když se někdo fláká“
Někteří svěřenci se trenérky dokonce bojí. „To platilo jen pro toho, kdo byl líný a nechtělo se mu makat. Jinak ne. Samozřejmě snadno poznám, když se někdo fláká. Kolikrát jsem někoho vyhodila z tréninku. Stalo se, že si rodiče museli jet pro děti o půlnoci na soustředění, když holky večer chodily na pokoje za klukama,“ hlásí.
Šmausová nadále ráda pracuje s dětmi. Daleko méně se jí líbí manýry některých rodičů. „V dnešní době si rodiče myslí, že všechno domluví. Když má jejich dítě špatné známky, tak mnohdy jdou za učitelkou a ‚dohodnou‘ si u ní lepší prospěch, protože paní učitelka raději ustoupí. Ale stopky ustoupit nemohou. Podobné je to, když k nám chodí na výcvik školní třídy. Rodiče dětem radši napíšou omluvenky, než aby musely do vody. A pak je o pár let později posílají na individuální kurzy,“ přidává.
Trenérka také vždy lpěla na tom, aby vychovávala nejen úspěšné sportovce, ale také děti do života.
„Varovali mě před jedním klukem z Tábora, že je neposlušný, ať si ho nebereme do oddílu. Tvrdila jsem, že ho zvládneme. A taky že jo. Dostal se docela daleko, byl to český reprezentant v juniorech i v dospělých, dvakrát se zúčastnil mistrovství Evropy. A když také odmaturoval, tak mě a kolegyni Soně Šestákové přinesl velkou kytku s bonboniérou. Zvládl to prý díky plavání. Nutily jsme ho, aby se učil ve vlaku a podobně,“ uvádí.
Boj o bazén
Předsedkyně krajského plaveckého svazu i celé TJ Koh-i-noor České Budějovice také dlouhodobě bojuje s prostorem a podmínkami. „Představte si fotbalové hřiště. Na něm by jeden pruh mělo A mužstvo, druhý dorost, třetí juniorka a čtvrtý žactvo. Takhle se my střídáme o bazén s veřejností. Prostoru opravdu nemáme moc,“ přiznává.
Tento stav se každoročně ještě zhorší v prázdninových měsících, kdy se vnitřní bazén pravidelně uzavírá a k dispozici je jen venkovní plovárna.
„Máme ji přístupnou před veřejností nebo po ní, tedy po osmé hodině. A to se zase nelíbí rodičům. Na stotisícové město jsou takové možnosti málo,“ má jasno.
Kdo navíc v Budějovicích ve venkovním areálu někdy byl, tak ví, že za hezkého počasí na plovárně prakticky není k hnutí. „Na léto ji opouštím a chodím k Malému jezu,“ dodává.
Trénování i plavání celkově Šmausovou stále baví. „Mám kolem sebe výborný tým kolegů, s kterými ráda spolupracuji. Nebyla to promarněná léta. Ještě bych chtěla zvládnout tři roky, než mi skončí funkční období,“ uzavírá.
