Je skoro poledne a začíná poletovat sníh. Na vlakovém nádraží jednoho malého města na Táborsku se setkávám se streetworkery Tomášem a Klárou – terénními pracovníky ze služby Auritus. Společně nasedáme do auta a projíždíme ulicemi. Chci, aby mi ukázali, co obnáší jejich práce.
Vypáčené dveře, vysklená okna a místnosti, které připomínají více skládku než bytový dům. Přesto se najdou lidé, kteří zde přebývají.
„Předtím, než společně vejdeme do objektu, tak ho celý projdu a přesvědčím se, že tam nikdo není. Abych zaručil vaše bezpečí i anonymitu našich klientů,“ vysvětluje terénní pracovník Tomáš Hajný. Pro zachování důvěry mezi klienty a pracovníky zároveň nesmím prozradit přesnou lokalitu.
„Mluvím hodně nahlas. Kdyby tu někdo byl, aby o mně věděl a měl čas se na můj příchod připravit. Základ naší práce je být v klidu a bezpečí,“ dokládá Hajný.
Hned při vstupu do první místnosti je patrné, že tam někdo v nedávné době přespal. Nasvědčují tomu obaly od potravin, ale i zabedněná okna proti mrazu. Na podobné lokality chodí Tomáš s Klárou pravidelně. Nepřebývají tu pouze lidé bez domova, ale útočiště zde najdou i lidé užívající drogy.
Netrvá to dlouho a na zemi nacházíme první takzvaný zálom. „Vypadá to jako samostatný neškodný kryt od injekční stříkačky, ale ve skutečnosti je uvnitř dost často zalomená jehla, která může být nebezpečná a infekční,“ ukazuje Hajný na plastový předmět na zemi, který pak vloží do připraveného speciálního kontejneru. Ten je součástí jejich základní výbavy.
Prací streetworkera však není jen sbírání infekčního materiálu. „Důležitou součástí je i výměna použitého materiálu za čistý. Tím se snižují zdravotní rizika užívání drog pro klienty. V případě zájmu poskytujeme základní sociálněprávní poradenství, ale i motivujeme klienty ke změně. Můžeme v terénu také pomoci se základním ošetřením,“ doplňuje Klára Čejková.
Na zdech se opakují krátké básničky a květinové malůvky. V jednom rohu křeslo, v druhém špinavá matrace a uprostřed stolek. Rozhodně však nejde o útulný pokojíček. Za pár minut jsme v dalším patře nalezli hned několik dalších zálomů, lahviček od roztoku i sáčků od drog. I to dokazuje důležitost programu.
Ten funguje i na bázi přímé výměny. Klienti přinesou použité stříkačky a dostanou za ně čisté. Spolu s roztokem, který slouží k rozpouštění drogy a tamponkem napuštěným alkoholem. Tím se před aplikací drogy čistí místo vpichu.
„Lidé o nás většinou už vědí. Centrum Auritus funguje přes 20 let, terénní program více než pět let a jeho služby už se dostaly do povědomí. Lidé nás například poznají podle kontejneru, který nosíme u sebe. Když mají potřebu a cítí se v bezpečí, tak nás osloví,“ popisuje Čejková.
Za den vyměnili 500 stříkaček
Klienti si obvykle sjednají výměnnou schůzku předem. Jen co odejdeme z budovy, zaregistrujeme pohyb opodál. Proti nám se rozeběhne pes a upozorňuje na nás štěkotem.
Celou situaci pozoruji zpovzdálí. Tomáš s Klárou jdou ke skupince lidí. Podají si ruce, krátce něco pronesou, vymění si balíčky a po chvilce odcházejí zase pryč. Ptám se jich: „Měli jste schůzku domluvenou? Jsou to pro vás známí klienti?“
„Vypadalo to, že se známe? Tak děláme svou práci dobře. Byli to úplně noví klienti. Sami nás oslovili a vyměnili použitý materiál. Nikdy předtím jsme se nesetkali,“ objasnil Hajný. V balíčku je několik stovek použitých injekčních stříkaček. Výměnou dostali podobné množství čistých.
I to ukazuje, že je jejich práce skutečně potřebná. Snižují rizika nejen pro uživatele drog, ale i pro jejich okolí. Tím pro ně ovšem den nekončí. Důležitou součástí je také administrativní část, kde si vedou záznamy o nálezech.
Po několika nachozených kilometrech a více než pěti stech vyměněných stříkačkách odcházejí zpátky do Auritu. Takto chodí každý všední den po Táboře a několika menších městech v okolí.
