Ještěrky, žáby, hroznýši, zmije, užovky i gekoni. Těmito zvířaty Roman a Vladimír Kösslovi postupně vytlačili z tatínkových akvárií rybičky a změnili je na terária. Klukovská záliba se později změnila v profesi, a oba si tak splnili své sny.
Starší Roman pracuje v hlubocké zoo, mladší Vladimír má už šest let soukromou odchytovou a asistenční službu Animal Rescue, která mu zabírá veškerý volný čas.
"Věčně jsme něco živého zvenku tahali domů, jen toho psa jsme nikdy neměli. Brácha si toho prvního ale odchytil ještě na lesnické škole v Písku," dodává. A Vladimír Kössl přiznává, že dodnes mu stejně jako tenkrát v mnoha případech stačí mít něco dobrého v kapse.
"Už jim ale zřejmě nějak přitažlivě voním, protože když jde proti mně nějaký majitel se psem, tak ve chvíli, kdy se míjíme, ten chlupáč hned zamíří ke mně," poznamenává zarostlý muž, který jednou za měsíc vezme stříhací strojek na psy a sám si vlasy i vousy zkrátí na minimum. Roman přiznává, že i on nerad chodí k holiči.
Společného ale mají mnohem víc než jen plnovousy a lásku ke zvířatům. Rádi malovali a oba staví modely. "Na vysvětlování mé představy mi někdy chybí slova, musím si ji zhmotnit, takže projekt si pěkně doma přichystám v poměru 1:87 a pak mohu projektantovi názorně ukázat, co musí změnit," vysvětluje starší z bratrů.
V hlubocké zoo má totiž na starosti kromě ekologické výchovy právě nové záměry. A díky jeho vášni pro modely se přišlo například na problémy ještě předtím, než se začalo se stavbou nových expozic pro kamzíky a tygry. Vladimír zase právě "modeluje" budoucí nástavbu pro přepravu odchycených zvířat na své trochu letité auto.
Čtvrtmetrové ještěry zabavili pašerákům, tak je mají doma
Oba mají doma také v teráriu tři trnorepy, což jsou asi čtvrtmetroví ještěři ze severní Afriky. V Česku byla totiž zabavena pašerákovi asi tisícovka těchto trnorepů, o které se pak podělily zoologické zahrady a soukromí chovatelé.
"My máme doma všude úsporné žárovky, ale tyhle potvůrky potřebují hodně intenzivní světlo, tak nám spotřebu elektřiny pěkně navýší," směje se Vladimír. Roman ještě připomene, že chová v obýváku ve skleněné skříni mezi orchidejemi a bromeliemi anolisy, což jsou drobní leguáni ze Střední Ameriky.
Bratři KösslovéRoman Kössl (49 let) Vladimír Kössl (43 let) |
Mladší bratr ho ovšem vzápětí trumfne gekončíky, velkým zeleným leguánem, užovkou korálovou, kníračem, kocourem, čínským chocholatým naháčem a ještě holuby. To Roman Kössl si svou lásku k plazům realizuje v práci, protože díky němu jich najdete v hlubocké zoo poměrně dost.
"Plánujeme pro ně i nový pavilon. Ale také bych chtěl, aby se k nám vrátil zubr, protože to je největší evropské zvíře. Budeme mít už zmíněné tygry a také nové medvědy, ty naše nynější necháme dožít tam, kde se před 24 lety narodili. Těžko by si zvykali," poznamenává s tím, že dosud největší stavba v historii zahrady přijde na 40 milionů korun.
Zatímco Vladimír má ve svém útulku kotce pro 15 psů, 10 koček a vejdou se mu tam i ovce, které fungují jako výkonná sekačka trávy, zvířata donesená lidmi do zoo skončí většinou v jejich záchranné stanici v bývalé hájovně u Temelína.
"Nejčastěji nám nosí vodní želvy nádherné. To jsou ty s červenými skvrnami na hlavě. Původně malinká želvička za dva roky vyroste do čtvrtmetrové délky, tak ji lidé vypustí do rybníka. Je odolná a přizpůsobivá, takže její přemnožení se už stává celoevropským problémem," přiznává Roman Kössl.
Když přijde řeč na to, co dělají ve volném čase, oba se rozesmějí. Vladimír totiž nikdy neví, kdy mu zazvoní mobil s výzvou k odchytu nějakého zvířete, protože smluvním partnerům zajišťuje 24hodinovou službu. Na dovolené byl naposledy před sedmi lety.
"Zvířata v našem útulku netuší, jestli je pátek, nebo svátek, ta potřebují péči pořád. Teď dva týdny dcera spala ve vystěhovaném pokoji, protože když jsem se chystal začít s tapetováním, vždycky jsem musel někam odjet," přiznává.
Roman zase dodává, že si během roku skladuje časopisy National Geographic a vedle nich knížky, které chce přečíst. "Pak si to všechno vezmu na dvoutýdenní rodinnou dovolenou někam do Chorvatska, moc nemluvím a jen čtu a čtu," směje se.
Vladimír se chystá na odchyt koček i na temelínskou elektrárnu. "Většinou tyhle polodivoké kočky oočkujeme, odčervíme a vykastrujeme a vrátíme do původní lokality. Ony si už ohlídají, aby jim to tam neosídlily jiné toulavé kočky," vysvětluje mi s tím, že kvůli téhle akci v objektu elektrárny musel dokonce projít i psychotesty, skenováním rukou a speciálním školením.
A Roman prozradil, že zoo připravuje instalaci kamer, takže na webu bude možné pozorovat vybrané expozice. Vladimír by zase rád vybudoval větší útulek. Plánů a nápadů mají oba pořád dost. Všechny pochopitelně souvisí s jejich zálibou, které propadli už jako malí kluci.
