„Dům je sice téměř stejně velký jako ten původní, jenom jsme změnili proporci. Už tolik nevyčnívá, spíš naopak. Snažili jsme se jej schovat. Je to horizontála klidu. Střecha domu má nízký sklon, takže při pohledu z města není vidět,“ popisuje architekt Pavel Dostál ze studia DMAE Architects.
Hlavní obytný prostor chrání před sluncem žaluzie.
Interiér doznal také zcela nové podoby, která odpovídá současným požadavkům na bydlení. I proto autoři přihlásili svůj projekt do soutěže Interiér roku 2022 v kategorii Soukromý interiér – Novostavba.
Dvě části jednoho domu
Architekt Dostál společně s kolegyní, Alžbětou Vrabcovou rozdělili stavbu na dvě části. Ta první je tmavá, pobitá prkny tak, jak bývaly stodoly, kůlny nebo vrata do nich. Je v ní garáž a spousta místa pro věci i byt pro návštěvy. V domě totiž bydlí starší pár, a tak jejich děti a vnoučata přijíždějí často na návštěvu.
„Tato část je trochu pootočená. To proto, abychom vstup a vjezd natočili k příjezdové cestě čelem. A abychom rozbili tu dlouhou linku a ‚nabourali‘ perspektivu, která tam je a je příliš silná. Vytváříme tak další místa. Prostor zahrady. Prostor vstupu úplně vzadu, takové zužující se podloubí,“ popisuje Alžběta Vrabcová.
Bílý dům září v zeleném moři obilí. Architekti si jej postavili pro sebe |
Druhá část domu je dlouhá, světlá a otevřená. Když domem procházíte, světlo se mění. Uprostřed dispozice je veliká místnost, prostor otevřený na obě strany. Tak dříve bývala umístěná světnice, srdce domu. Směrem do svahu je stín, v létě chlad a klid. Naproti tomu je veliké okno.
„Jak jdete blíž, hrana horizontu se propadá a najednou stojíte nad městem. A to stačí. Někdy jsou odsud vidět Orlický hory, možná i Jeseníky…,“ líčí architekt Dostál.
Střecha domu má nízký sklon, takže při pohledu z města není stavba vidět.
Ochoz připomínající zápraží běží pod přesahem střechy podél celého domu a zahýbá za roh, k ložnicím. Jeho hrana se pak ztrácí v trávě. Tam je poslední část domu, intimní.
Jedna z ložnic je otevřená k městu, ale o to víc vnořená do podloubí, ta druhá, ložnice majitelky, má svoje vlastní zátiší, pár starých, ale krásných jabloní. Všichni si přáli, aby přežily.
