Říkají jí chaloupka a zdrobnělina sedí. Označit totiž malé stavení jako chalupu by realitě odpovídalo míň. Jako bonbonek sedí pod vrcholem horské louky v katastru obce Příchovice u Kořenova, která se stala předobrazem legendárního Liptákova.
Ten Jára Cimrman vnímal spolu s Novým Yorkem jako nejoblíbenější místa. Během toulek po okolí prý pomýšlel na vztyčení věže, ne nepodobné té pařížské’. A došlo na ni. Na památku mistrova rozhledu tu vyrostl Maják, dřevěná rozhledna navržená architektem Rajnišem.
Do konceptu se hodily set stolu a repasované židle i garnýže po předešlých majitelích, nové vypínače a zásuvky jsou značky Hager.
„Jezdili jsme sem bezmála dvacet let do Kloknerovy boudy v rekreačním areálu U Čápa. Jeden z jeho majitelů Vlasta Plecháč se podílel na vzniku muzea Járy Cimrmana. Vybudoval zde lesopark s hřištěm a založil nejvýše položený pomník Milady Horákové. Když jsme nedávno sháněli vlastní chalupu, filtrovala jsem nabídky podle toho, jak daleko je to od Příchovic. Pak jsem si řekla, proč jakkoliv daleko? Chci něco tady!“ směje se Mila.
A dodává: „V ten den vyšel inzerát a vyrazili jsme. Pamatuji si to přesně, bylo to v týdnu, žádní turisté, katalogové počasí. Místo nás dostalo, nešli jsme ani dovnitř. Zavolali jsme rovnou makléři, že dům chceme!“
Zapuštěné kořeny
Zčásti roubenka i kamenná stavba stará více než sto dvacet let nenabízela jen samé klady. Sice krásná poloha, ale chyběla příjezdová cesta. Kvůli špatnému stavu majitelé počítali s nákladnou opravou objektu.
Vstupní prostor koresponduje s materiály domu–dřevo a keramická dlažba z obchodu Los Kachlos.
V době covidu měli čas a chuť se do ní pustit. „Cestu už máme svoji a také jsme přikoupili další pozemky. Zahrádka přechází v louku a sousedíme se sjezdovkou,“ prozrazují. Díky rodinné projekční kanceláři Projectica, kterou vystudovaný stavební inženýr Václav před dvaceti lety založil, mohl vlastními silami zajistit návrh chalupy. Ovšem přestože mohli, nepodlehli pokušení dům výrazně zvětšovat.
Obývacímu pokoji přibyly jen metry po bývalém skladu na uhlí a přímý vstup na terasu. Nově funguje septik, voda je z obecního vodovodu. Rodina prodávajících patří ke starousedlíkům, na otázku, jak ocenili výsledek, Mila odpovídá: „Paní Anička pracovala na poště, každý ji tu zná. Dojalo ji, jak jsme vše zachránili. Poznávala věci, které jsme nevyhodili a nechali je repasovat. Na stavbě se podílel i její vnuk Tomáš Friedrich. Realizaci, která si uchovala ,hmotu’ a stejně tak udržela originální barevnost, pochválili i úředníci z CHKO, do níž lokalita patří.
Komfort ukrytý pod zemí
Na některé práce bylo obtížné sehnat kvalifikovanou pracovní sílu, tudíž majitelé najímali jednotlivá řemesla. „Trefili jsme se do období po covidu, kdy ceny vylétly. Izolaci jsem objednával třeba měsíc předem. Co jsem objednal, to jsem si musel v případě přehnaného odhadu nechat,“ připomíná Václav.
Vybavenou kuchyňskou linku doplňuje masivní stůl na zakázku k přípravě a vychlazení nápojů či obsloužení venkovního sezení.
Fasádu ze smrkového dřeva, krov a stropy včetně atypického tvaru v horní koupelně navrhovali v kanceláři Projectica. Nastudovali některé tradiční detaily. Se složitou konstrukcí krovu hodně pomohli tesaři z firmy Žako z nedalekého Jablonce nad Nisou.
Dům vypadá tradičně, ale je moderně vybavený. Dřív se v něm topilo uhlím, teď se o tepelnou pohodu stará podlahové vytápění. „Pořídili jsme tepelné čerpadlo systému země-voda. V tomto případě byly přípravné práce ve svahu pro uložení zemního plošného kolektoru dost složité. Navíc jsme nemohli zahazovat veškerým vykopaným materiálem. Horská půda je plná kamenů, které by mohly poškodit rozvody kolektoru. Proto bylo nutné zeminu pracně třídit,“ vysvětluje majitel.
Dřevo na scéně
Odpočívat sem jezdí členové rodiny, jejich přátelé, ale můžou i hosté. Chaloupka ,Dvě sestry’ je totiž zařízená na krátkodobé pronájmy. „Zažívám tu pocit štěstí,“ usmívá se Mila a prozrazuje, proč chaloupka dostala toto jméno.
„Ukrývá ženskou energii, spojení, sílu. Máme dvě dcery i kamarádku, na niž se jako na sestru můžu spolehnout. Moje vlastní sestra bohužel předčasně zemřela.“
Při rekonstrukci kamenné chalupy se myslelo na každý detail. Nadchne vás |
Další ženou, jež ovlivnila výsledek, je vystudovaná scénografka a interiérová designérka Denisa Kubíčková Strmisková, které scénografický „background“ umožnil vidět řešení perspektivou opřenou o vnímání prostoru v kontextu příběhu. Majitelé ji přizvali ke spolupráci na základě předešlé zkušenosti a shodli se na čistém stylu bez přílišné rustikálnosti.
„Ráda kombinuji moderní a staré prvky. Musela jsem vybalancovat použití nových věcí, aby na sebe nestrhávaly pozornost, zároveň pracovat s nostalgií nábytku po původní majitelce. Podstatné bylo udržet v domě lehkost a klid. Rozhodli jsme se kombinovat různé dřeviny jako v tradičních chalupách, kde se dřevo na sebe vrstvilo a vznikl živý pelmel,“ přibližuje návrh.
Terasa z místních kamenů je přímo spojená s obývacím pokojem. Fasáda obložená ošetřenými smrkovými prkny.
Stropy tvoří stará kartáčovaná prkna, vnitřní dveře a nábytek bělený smrk (část také jasan). Repasí prošly stůl, židle, garnýže či vitrína na nádobí. Podlahy v přízemí jsou dubové doplněné vykartáčovanými naolejovanými prkny ze staré půdy jiného domu.
„Keramické obklady a dlažbu jsem vybrala v obchodě Los Kachlos, byly jasnou volbou díky jeho široké a zajímavé nabídce. Jednoduchosti jsem pak dosáhla tím, že jsem se držela pouze jedné kolekce, Gea od Wow design,“ dodává závěrem designérka ze studia Studio Denisa Strmisková.
