Jednopokojový byt v jednom z pražských secesních domů má jenom 31 m2. Míň metrů nahrazuje kouzelná atmosféra romantického bydlení pod střechou, z bytu je navíc pěkný výhled na dvorky se vzrostlou zelení a nedaleký kostel.
Protože tu v průběhu několika let žilo více nájemníků, objevily se kromě běžného opotřebení závady, jež bylo nutné odstranit, hlavně předělat nevyhovující koupelnu a kuchyň.
Prakticky šlo o holobyt, v němž z předchozího stavu zůstala okna a dřevěná podlaha, kterou stačilo přebrousit a znovu nalakovat.
„Se stavební firmou jsme až na šikovného obkladače moc štěstí neměli. Vždycky je to totiž problém. Špatně provedené věci se někdy projeví teprve časem. Nedostatky naštěstí spravil šikovný hodinový manžel,“ říká Jana.
Herečka nemá ráda nábytkové řetězce
Zařizování Jana ráda moc nemá. Podle jejích slov jí strašně dlouho trvá, přesto nabídla mamince pomoc. S přítelem Matějem měli poměrně čerstvé zkušenosti s úpravami vlastního bytu.
„Nejdřív jsem sem zašla a vnímala víceméně prázdný prostor, abych si udělala představu. Když jsem ji měla, tak jsem zas nevěděla, kde konkrétní vybavení hned sehnat. Nejsem architekt a nejsem zběhlá v nabídce obchodů. Profesionálovi by to trvalo měsíc, mně půl roku,“ přibližuje Jana.
Snažila se o to, aby nic nebylo prvoplánově příliš sladěné a vyumělkované. Povedlo se jí to díky tomu, že se nebála pracovat s kontrasty, které sem vnesly pro ni potřebné pnutí. Kombinovala bílou v základu s barevnými akcenty, vybírala různé materiály, střídala hladké, lesklé a reliéfní povrchy.
„Je to jako s oblečením. Když si vezmu šaty, tak už nechci lodičky, ale třeba tenisky. V nábytkových řetězcích radši nenakupuji. Podle mě je zbytečné kupovat levné výrobky, které nevydrží,“ vysvětluje, proč prioritou byly originalita a kvalita.
Co se doma uvaří
„Pro mě je nejvíc, že tu máme české kvalitní výrobky. Kamarádka mi doporučila firmu Intea ze Šumperka. Tam nám vyrobili na míru kuchyňskou linku s jednoduchými a pro mě uklidňujícími liniemi bez ozdob,“ doplňuje Jana, která do kuchyně a koupelny vybrala ,obyčejnou‘ bílou barvu.
Je přesvědčená, že v kuchyni se hromadí nepořádek a je potřeba místo maximálně prosvětlit. Bílé jsou proto i korpusy skříněk.
„Preferovala jsem neutrální základ, výrazné barvy mě pokaždé baví asi tak pět minut,“ dodává. Aby to nebylo na druhou stranu moc monotónní, je v kuchyni pár kontrastů: černá pracovní deska v imitaci přírodního kamene, barevné vázy postavené na horních skříňkách nebo červený kávovar.
„Stěnu nad pracovní deskou jsem pak chtěla obložit sklem. Mám ráda čisté plochy, ale bylo by to poměrně drahé. Nebudu lhát, že jsem se nedívala na cenu, vždycky je to kompromis cena - výkon. Sklo výborně nahradil keramický obklad, který napodobuje štípaný kámen v šedém odstínu,“ zmiňuje Jana.
Jedna ku jedné
Díky promyšlené dispozici se do malé koupelny vešla toaleta, pohodlný sprchový kout, umyvadlová skříňka i pračka. Místo ušetřil jednoduchý trik: stačilo nahradit klasické dveře posuvnými ve stavebním pouzdře. Janě tu stačily dvě barvy, bílá a šedá. A dva čeští výrobci.
Když vybírala keramické obklady a dlažbu, sáhla znovu po české značce RAKO. Velkou pomocí byl kladečský plán, který jí zde připravili. Na podlaze je další kamenná imitace, na stěnách lesklé bílé obkládačky formátu 30 × 60 centimetrů ze série Light. Tenká hnědošedá bordura osvěžila bílou plochu.
„Máme známého instalatéra, který má zkušenost se zahraničními firmami. Ale když jsme sháněli sprchový kout, poslal nás do Příbrami. Nejeli jsme zbytečně. V Ravaku jsme kromě koutu vybrali všechno, vodovodní baterie, toaletu i doplňky z řady Chrome, zrcadlo a skříňku s umývadlem.
Na první pohled mě zaujal model, k němuž jsem zvolila dvířka s dekorem dřeva, aby vznikl kontrast a bílé nebylo až moc,“ komentuje Jana, která se vlastně intuitivně rozhodla pro úspěšnou kolekci ́10°‘. Ta totiž získala mezinárodní designové ocenění Red Dot.