Jak se staví sen pro ženu a její vnoučata v domě, který volá o pomoc

  • 32
Dům bez fasády už zdálky dává jasně najevo, že jeho majitelé jsou na tom s financemi i silami hodně bídně. Žije zde babička Zdena, která sama vychovává dvě vnoučata. Moc by si pro ně od designérů pořadu Jak se staví sen přála nové pokoje. A pro sebe možná i novou kuchyň...

Paní Zdena to opravdu nemá jednoduché. Když před padesátými narozeninami onemocněla rakovinou prsu, přišel jí manžel do nemocnice říct, že ji opouští. Kvůli jiné. A tak mu jen popřála hodně štěstí.

Původní kuchyň se už doslova rozpadala.

Netušila, že kromě nové partnerky si našel i zálibu v herních automatech a že zastaví polovinu domu, který postavili už jeho rodiče. Aby nepřišla o domov, musela Zdena od lichváře tuto část odkoupit zpět, společně s nejstarším synem Jiřím, který však i s rodinou bydlí ve vlastním domě.

Bohužel další dva synové, dvojčata Petr a Pavel, jí nepomohli. V domě sice původně bydlel Pavel s manželkou a dětmi, ale žena ho už před lety opustila a on začal hledat útěchu na dně sklenky...

Teď bydlí s otcem na chalupě a na děti téměř nepřispívá, dcera Bára s ním kvůli jeho pití ani nekomunikuje, ztratila o něm všechny iluze. A tak se o děti stará babička s důchodem 11 tisíc.

Velkou oporou je pro Zdenu a její vnoučata syn Jiří. „Je to strejda k nezaplacení,“ říká uznale patnáctiletá Bára. Strýc totiž sourozencům supluje i tátu, jezdí s nimi lyžovat, bere je na výlety, pomáhá finančně. Jenže má i vlastní rodinu a děti, není žádný milionář, jako soukromník opravuje boty.

Do pořadu Jak se staví sen – extra přihlásila Zdenu její kolegyně z organizace Mamma Help, kde statečná babička dvakrát týdně vypomáhá ženám s onemocněním prsu.

Proměnu si vzali na starost architekti Kamila Douděrová a František Kobližka, před kterými byl opravdu nelehký úkol, proměnit hned čtyři místnosti, z toho tři poměrně velké. Aby se vše stihlo, pomohl právě Jiří s několika svými kamarády, obětavě zde pracovali celé dny s týmem pořadu.

Proměna přízemí

Představa babičky byla jasná: děti by se měly z prvního patra přestěhovat do pokojů v přízemí, aby nemusely přebíhat z kuchyně a obývacího pokoje neustále nahoru a dolů. V patře momentálně přebývá i syn Petr, který prodělal akutní polymorfní psychotickou poruchu, Zdena mu bydlení samozřejmě poskytla.

Dům je starý, bez izolací i fasády. Sice v něm začala rekonstrukce, ale kvůli nedostatku peněz ji rodina nedokončila. Absence peněz je vidět hlavně v kuchyni, kde má Zdena ještě starou plechovou linku z roku 1972. V přízemí je také obývací pokoj, koupelna, ložnice a jeden pokoj sloužící zatím jako skladiště. Děti mají pokoje v patře.

A jak se na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka? „První dojem byl, že se tu budeme prát snad úplně se vším. Ten dům se tvářil neuchopitelně, odrazoval svou nedokončeností, zanedbaností, jako by nás nechtěl vpustit a chtěl si zůstat tím, čím je,“ popisují.

Designéři nechali schválně obnažit část cihelných zdí i původní staré trámy.

Odvážně se však pustili do úprav. „Báli jsme se, že trámy nebo zdi nebudou esteticky vyhovující. Velkou neznámou byla také stávající elektroinstalace, která snad ještě pamatovala prvního stavitele domu. Pod koberci jsme zahlédli původní prkenné podlahy,“ vzpomínají autoři proměny.

Doufali, že trámy budou zachovalé a pěkně otesané, u zdí si zase přáli, aby byly cihelné, správně vázané s minimem kazů nebo pozdějších dozdívek a úprav.

Výsledek? Styl je venkovský, spíše jemně rustikální, podařilo se i využit původní konstrukční prvky domu, které se nakonec staly hlavní nosnou estetickou hodnotou proměny.

„V obývacím pokoji jsme odstranili část původního podhledu, který tvořila prkna s rákosovou rohoží a omítkou. Nad ním se k naší velké radosti skrývaly pěkné, dřevěné tesané trámy, které jsme pouze očistili a natřeli bezbarvým přípravkem pro zvýraznění struktury dřeva,“ popisují designéři.

U stěn to však bylo horší. Při otloukání původních omítek narazili na původní dveře, které byly během dřívějších let zazděné. Nejhůře dopadly zazděné dveře v obývacím pokoji do babiččiny ložnice, místo cihel zde byly použité děrované tvárnice.

V původním obývacím pokoji nebyla ani pohovka.

„To nám totálně křížilo plány, a tak jsme se rychle rozhodli omítku v tomto místě ponechat. Také v dětských pokojích jsme vsadili na přínos otlučené cihelné stěny, v každém pokoji jsme jednu odhalili. I zde byly původně dveře, což svědčilo o tom, že místnosti byly původně průchozí,“ vysvětlují Kamila Douděrová a František Kobližka.

Naštěstí zazdění bylo ze stejných cihel jako zeď. „Napadlo nás, že na pravidelné vazbě cihelného zdiva by se velmi dobře vyjímal nějaký odlišný motiv, a tak jsme na otlučenou cihelnou zeď pověsili velký barevný abstraktní obraz,“ dodávají designéři. Obě děti dostaly velké postele, dostatek skříní s úložným prostorem a pracovní stůl s policemi.

Kuchyň designéři pojali moderně a prakticky, barevně spíše střídmě. Bělené dřevo na dvířkách je zkombinované s lávově hnědou pracovní deskou. Zajímavou vychytávku představují rozšířené parapety, kam se vejdou keramické hrnce, které babička sbírá.

Při předávání nechyběly slzy, dokonce přišel i dědeček. Uznal, že má hodně černé svědomí a sliboval, že se alespoň vnoučatům pokusí více věnovat. Snad mu toto předsevzetí vydrží.

Pokoj pro patnáctiletou vnučku Báru

Náklady na proměnu čtyř pokojů dosáhly částky 656 284 korun.

Premiéru dalšího dílu nové série „Jak se staví sen – extra“ uvede televize Prima v pondělí 15. dubna v 21:30. Diváky čeká paneláková proměna a odměna pro maminku a bojovnici s těžkou nemocí.