"Lidé řeší typ obkladů, barvu výmalby, ale mnohem důležitější je vyřešit dispozici bytu tak, aby odpovídala potřebám rodiny či člověka, který jej obývá," tvrdí Tomáš Zima z Ateliéru dispozic.
Podle něho většina lidí promýšlí jen dílčí části bytu, nejčastěji kuchyni a pak koupelnu, opomíjejí se úložné prostory i návaznost jednotlivých zón na sebe.
Jako ukázka různého pojetí jediného bytu může posloužit klasický panelákový byt 2 + 1.
Má úzkou chodbu s poměrně velkou vestavěnou skříní a malé umakartové jádro. Do kuchyně se pohodlně nevejde ani jídelní stůl, přitom obývací pokoj je od kuchyně poměrně hodně vzdálený. Čtyři varianty jsou určené pro různý počet uživatelů.
Varianta 1 – otevřený prostor
Tato varianta může být pro mladý pár či jednu osobu. Důraz se kladl na pohodlí, velký a otevřený prostor. Místo kuchyně vznikla velkorysá koupelna s vanou, sprchovým koutem a dvojumyvadlem s velkou odkládací plochou. Koupelna tak získala okno, což nebývá v panelákovém bytě úplně obvyklé.
Z chodby zůstalo přístupné WC, vedle něj je nika na pračku, případně sušičku. Hlavní úložný prostor (vestavěné skříně) zůstal v chodbě. Obytný prostor tvoří jedna velká místnost s kuchyňskou linkou u okna a s varným centrem na ostrůvku. Přívod vody ke kuchyni se vyřešil v podhledu a přizdívce, odpad se přečerpává pomocí malého domácího čerpadla.
Na kuchyň navazuje jídelní kout a odpočinková část. Za polopříčkou (tvoří prostor pro vestavěnou skříň) je dvojlůžko. Stěna naproti posteli je spojujícím prvkem: může zde být knihovna, dekorace, poličky nebo úložný prostor.
Varianta 2 a 3 – klasická úprava
Klasická úprava tohoto bytu spočívá v rozšíření koupelny o chodbičku, vznikne tak pohodlnější koupelna. Funkce pokojů je obrácená, dělící příčka posunuta tak, aby bylo zajištěno soukromí ložnice.
Kuchyňská linka zůstala na původním místě, je ale vyřešena do tvaru písmene L a propojena s obývacím pokojem výřezem v nosném panelu.
V obývacím pokoji je u okna jídelní stůl a sedací souprava. V rohu místnosti lze ještě umístit malé příležitostné pracovní místo. Ložnice je příjemně velká, s vestavěnou skříní na vstupní příčce.Toto řešení je vhodné jak pro pár s miminkem (varianta 2), tak pro rodinu s větším dítětem.
To ovšem znamená pro rodiče méně pohodlné spaní na rozkládací pohovce v obývacím pokoji a místo ložnice pokoj pro dítě (varianta 3).
Varianta 4 – pro rodinu pohodlně a netradičně
Za vstupem do bytu je menší odkládací prostor (botník, věšák), pokračuje se přímo do obytné kuchyně. Linka je částečně u zdi, varné centrum pak na ostrůvku. U okna jídelní stůl, v rohu menší sedačka/lavice.
Z obytné místnosti se prochází do soukromé části bytu s dvěma pokoji, ložnicí a dětským pokojem a menší koupelnou. V této variantě je WC spojené s koupelnou, lze to řešit i odděleně.
Přívod vody do koupelny i kuchyně se vyřešil v podhledu, odpad z obou míst čerpá malé domácí čerpadlo. Toto řešení je vhodné pro rodinu, zvyklou trávit čas společně u kuchyňského stolu.
Pro podobné případy se používá čerpadlo, které je velké asi jako nádržka za kombi WC. Pokud se montuje do kuchyně, umístí se snadno do některé spodní skříňky. Provoz je bez problémů, nijak neobtěžuje hlukem.
Čerpadlo spustí vždy, když do něj nateče voda, což je buď při puštěné vodě do dřezu nebo při zapnuté myčce. Odpadní vodu okamžitě odčerpá. Odpadní potrubí od něj vede většinou ve zdi nebo v přizdívce nahoru do podhledu a odtud do instalační šachty. Používá se tam, kde skladba podlahy nebo vzdálenost od šachty nedovolí vedení v podlaze.
Podle typu připojovaných předmětů (umyvadlo, myčka, WC, vana apod.) a vzdálenosti k instalační šachtě či stoupačce se volí druh čerpadla. Omezení žádná nejsou, jednotlivé typy se liší jen drobnostmi, třeba systémem údržby. Systém může být i zcela integrovaný do zdi.
Do čerpadla pouze nesmí přijít pevné části (kámen, písek), případně nějaké obtížně zpracovatelné předměty, toto nebezpečí však hrozí spíš ve veřejných prostorech než v domácnosti.