Zpěvák koupil nemovitost v roce 1973 jako chatu, protože původně šlo o malý domek postavený v roce 1939, s miniaturní garáží, kůlnami a domečkem pro zahradníka, z nějž později vznikla Petrova první pracovna. Úpravy a přestavby, které se na domě uskutečnily, by dnes muzikant ani nespočítal a podle jeho slov nejsou zdaleka u konce.
Dvě nejmladší dcery rostou, mají stále vyšší nároky, a potřebují proto větší pokoje, kam se jim vejdou psací stoly, knihovna a všechny věci potřebné ke studiu, takže se chystá přístavba jednoho dětského pokoje. Dům je vybaven solárními panely, které zajišťují ekologickou energii. O rozlehlou zahradu se vzrostlými stromy se Petr stará převážně sám.
„Mám i skleník, kde pěstuju rajčata a okurky, což mě docela baví. Koupil jsem si i traktůrek, je pro mě zábava s ním jezdit. Jinak si najímám zahradníka, který mi chodí osekávat živé ploty, protože to já neumím,“ prozradil frontman Olympicu a doplnil, že manželka se pro změnu stará o okrasné květiny.
Podstatnou část výzdoby na zahradě tvoří výklenky se sochami, jedna z nich je dárkem od kamaráda Dalibora Jandy, jiná pochází přímo od sochaře a další byly zakoupeny v běžných prodejnách s dekoracemi.
Na zahradě najdeme také bazén, který si oblíbily především děti, ale rádi se v něm vykoupou i rodiče. „Noci jsou poměrně chladné, tady teplota klesne i během teplého počasí třeba na čtrnáct stupňů, proto bazén zakrývám,“ řekl Petr.
Vedle relaxu na zahradě letos v létě strávila rockerova rodina dovolenou v Bulharsku, kde se líbilo zejména dětem. „Zjistil jsem, že mám Bulharsko rád. Odehrál jsem tam v minulosti několik turné, která sklidila obrovský úspěch, snad si Olympic v Bulharsku ještě pamatují. Letos jsme se tam byli podívat znovu a zemi, kde jsem pobýval v osmdesátých letech, jsem skoro nepoznal,“ prozradil Petr.
Zvíře, kam se podíváš
V domově Petra Jandy bychom v současné době našli několik zvířátek. Jedním z nich je příslušnice plemene australských ovčáků, kterou vlastní rodina krátce, a zajímavostí je, že některá tato zvířata se rodí s ocasem a jiná bez něj. To ovšem není jediný pes v domě. Fenky Lila a Lady se rády prohánějí po zahradě, kde jim dělá společnost i kočka plemene ragdoll.
Dalšími zdejšími obyvateli jsou papoušek, dva potkani a křeček. Další kočka se odstěhovala k sousedům a druhý papoušek nedávno zemřel. „Papoušek byl hrozně fajn, dokázal mluvit i půl hodiny a vždycky mi říkal: Petříčku, dáš si kafíčko? Pak ho ale zakousla kočka,“ zavzpomínal kytarista na opeřence, jemuž udělal hrobeček na zahradě, kde najdeme vedle kytiček i malou sošku andělíčka.
Práce až nad hlavu
Podstatný čas tráví Petr Janda v pracovně, kde skládá písničky, dopisuje dvě knihy a divadelní hru a vyřizuje faktury i korespondenci. „Jde o hru pro jednoho herce, kde se snažím o nový tvar, prvních pár aktů mě bavilo, ale vyhledávání historických souvislostí už méně. Mám rád, když mám věci přímo v hlavě a mohu je napsat rovnou. Taky jsem dostal nabídku od nakladatelství, abych napsal knížku o Miroslavu Berkovi, což byl náš klávesák, který všechno prohrál v hazardních hrách a oběsil se,“ prozradil Janda.
U domu najdeme také plně vybavené nahrávací studio, kde tvořili přední čeští hudebníci, kteří byli u Jandových i ubytováni, u studia jsou totiž i pokoje s koupelnou a barem. O jejich činnosti si Petr vede kroniku, v níž najdeme záznamy a vzkazy od Karla Gotta, Lucie Bílé nebo Kabátů .
„Tohle už je druhá kronika, tu první jsem uložil do knihovny, protože jsem o ni měl opravdu strach, aby ji někdo neukradl, jelikož v ní byly opravdické legendy,“ svěřil se Petr.
Akustika je ve studiu zvládnuta na jedničku, velmi záleží na tom, kde jsou jednotlivé nástroje postaveny. Najdeme tady i prosklenou kopuli, jejíž světlo dodává hudebníkům během práce energii. Pod ní je rozprostřen perský koberec poskytující spolu s gaučem potřebné pohodlí.
„Ona je každá strana koberce jinak široká, když jsem ho kupoval, nevšiml jsem si toho. Dal jsem ho proto do velké místnosti, kde se jeho rozměry ztratí,“ prozradil pan domácí. U nahrávacího studia je samozřejmě také režie vybavená potřebnou technikou.
