Do Hradce Králové, kde dům stojí, ho zavál v roce 1986 divadelní vítr. Původně vyučený kuchař zatoužil po studiích na DAMU, kam se nedostal. Touha po divadle ho ale neopustila, a tak po vojně zkusil štěstí v místním divadle, kam přešla i parta jeho kamarádů z amatérského divadla a JAMU. Působil tam jako herec, inspicient, kulisák a provozovatel baru, což už tehdy dávalo tušit, že jeho kariéra bude různorodá.
 |
„V roce osmdesát devět dali moji kamarádi z divadla výpověď a chystali se do Prahy, ale mě čekala jiná životní revoluce,“ směje se Ivan. „Slečna, s kterou jsem se viděl asi třikrát, mi oznámila, že je těhotná, a já se ženil. Kamarádi z divadla se nám složili na svatbu, dali dohromady pět tisíc, to byly tenkrát velké peníze, a udělali jsme divadelní svatbu. Na to, jak to všechno bylo hrr a já si říkal, že se ožením jen tak jako na zkoušku, tak musím zaklepat, že jsem toho nikdy nelitoval a s ženou jsem dodnes.“
Po svatbě se usadili u manželčiných rodičů a postupně se vzmáhali na lepší bydlení a větší prostor. Z prvního bytu, který měl 25 metrů, se dostali až k 200 metrům do krásného bytu v centru Hradce. „V té době nám ale začala chybět zahrada a bazén, což jsme řešili víkendovými návštěvami známých s touto vymožeností, k těm jsme se vždycky nasáčkovali na celý víkend,“ směje se moderátor.
Časem zatoužili něco podobného vlastnit a začali se poohlížet po chalupě s větším pozemkem. Nakonec jim ale náhoda přihrála pozemek s rozestavěným domem na kraji města. Byl sice ve špatném stavu, nedodělaný a zanesený odpadky, ale na pěkném místě a s velkým pozemkem.
Vzhledem k tomu, že ani jednoho nebavilo klasické chalupaření s dojížděním, rozhodli se tento dům koupit a předělat jej podle svých představ. Nakonec se ale prakticky celý zboural, zbyly jen dvě obvodové zdi a vše se stavělo nanovo podle plánů architekta pod taktovkou Ivana a jeho manželky.
Od začátku věděl, že srdcem domu bude kuchyň a ne jen tak ledajaká, nýbrž téměř profesionální, s velkou místností na skladování potravin a vína, nechybí v ní ani veliký mrazák. Ve výbavě kuchyňské linky se největší přízni majitele těší konvektomat a klasická trouba. Nad sklokeramickou deskou je zrcadlová digestoř, takže kuchař může sledovat i od jídelního stolu dění na plotně.
Nože až z Japonska
Ivanovou chloubou jsou i speciální japonské nože. „Než jsem manželku proškolil, jak s takovým skvostem zacházet, docházelo k hrozným zvěrstvům, třeba dávání nožů do myčky, krájení na plechu a podobné hrůzy,“ křižuje se moderátor.
Čestné místo v kuchyni má momentálně speciální šunková kýta jamón ibérico, jedinečná delikatesa z černých iberských prasat. U velkého kuchyňského stolu se schází celá rodina a přátelé, moderátor pořádá pracovně-kamarádské večírky, u kterých se vaří i pracuje na scénářích.
Otázce, zda není dům příliš velký, se směje. „Je tak akorát, průběžně nás navštěvuje spousta přátel a vrací se sem hlavně na víkendy k bazénu i dcera Tereza, která má tady v centru svůj byt, a syn Vojta, který vystudoval DAMU a žije a hraje v Praze.“ Potatila se i dcera, která vystudovala divadelní vědu a nyní ji můžeme vídat v seriálu Slunečná, hraje i v novém seriálu Zoo.
Na kuchyň navazuje obývací pokoj s oboustranným krbem, u něj má své místo velká sedačka a nechybí tady ani pracovní kout s pohodlnou židlí, možná proto na ní Ivan Vodochodský často usne.
Na delší pracovní aktivitu má velkou pracovnu, kam se vejdou i jeho spolupracovníci a přátelé. Svou pracovnu má ale i manželka, která je velmi kreativní a manuálně zručná, a protože tyto schopnosti ve své práci ve finančnictví nevyužije, dává jim průchod doma. Šicí stroj a profesionální vybavení manikérky dávají tušit, co je jejím koníčkem. Čestné místo tu má dárek k jejím padesátinám – srdíčka s přáními od rodiny a nejbližších.
„Když jsem si prosadil v projektu spižírnu, přišla manželka s tím, že když já spižírnu, tak ona šatnu. Nebránil jsem se tomu, i když jsem věděl, jak to dopadne,“ směje se Ivan. „Moje věci jsou v malém koutě v rohu, zbytek je její.“
Prostorem se nešetřilo ani v koupelně, kde je velkorysý sprchový kout i vana. V domě mají pokoje i obě děti, i když nyní se využívají spíše jako pokoje pro hosty a z jednoho z nich se během covidu stalo improvizované fitko, které využívá spíše paní domu. Místem, kde se v létě tráví nejvíc času, je velká zahrada s bazénem se slanou vodou. „Ta počáteční investice je větší, ale mnohem lépe se udržuje a člověk se nekoupe v chemii,“ vysvětluje Ivan. Bazén je samozřejmě vyhřívaný a nechybí u něj ani sprcha.
Stromy přejí soukromí
Kolem celé zahrady jsou vysoké stromy, které majitelé nechali zasadit už vzrostlé, aby měli soukromí. K domu patří i udírna, kde Ivan vyrábí domácí klobásy, a speciální ohniště z nerezové oceli. O venkovní posezení vznikl spor s architektem, který ho původně v plánu neměl, ale Ivan ho prosadil a je tomu rád.
„V zimě se zástěny shrnou dolů, zapnou se infrazářiče a vznikne další prostor. Je skvělé tam sedět a pozorovat to zapálené ohniště, je to krásný rustikální kus nábytku od kamarádů, kteří mají firmu v Olomouci, momentálně můj nejoblíbenější kousek v domě. No, a když nás honí mlsná, hodíme na ty pláty maso a grilujeme nebo prostě jen opečeme pár buřtíků.“
Veškeré doplňky v domě a vlastně celý jeho design má pod palcem manželka Dáša, pro kterou je bytový design i velkým koníčkem. Ale pár kousků má v domě i Ivan, třeba sbírku dýmek.
