V našem bydlišti se na všech spotřebičích silně usazuje vodní kámen. Poraďte prosím, jak ho nejlépe odstranit. Který přípravek je nejlepší výkonem, spolehlivostí i kvantitou.
J. M., NOVÉ STRAŠECĺ
Potíže, na které se čtenářka ptá, souvisí s tvrdostí vody. Tu ovlivňují vápenaté a hořečnaté soli. Tvrdost se měří v různých jednotkách, dnes většinou v milimolech na litr vody, případně starší (možná srozumitelnější) jednotkou jsou stupně německé (N). Voda se klasifikuje jako velmi měkká (do 4 N), měkká (4-8 N), středně tvrdá (8-12 N), dosti tvrdá (12-18 N), tvrdá (18-30 N) a velmi tvrdá (nad 30 N). Měkké vody jsou většinou povrchové, mezi tvrdé patří podzemní vody z hlubších vrstev, kterými prosakuje dešťová voda dostatečně dlouho a obohacuje se o různé minerály. Používání tvrdé vody pro kávovary, v pračkách a myčkách nádobí, v systémech ústředního vytápění a rozvodech teplé vody způsobuje vylučování vodního kamene. Postupně se ucpávají trysky, zanášejí perlátory v armaturách a potrubí. Pro odstranění tvrdosti se používá řada zařízení - od chemického snižování uhličitanové tvrdosti přes zařízení na bázi výměny iontů vápníku a hořčíku za ionty sodíku až po zařízení využívající magnetického nebo elektromagnetického pole. Výběr vhodného zařízení závisí zejména na složení vody a jejím využití. Pro domácnosti se používají chemické postupy při praní a mytí nádobí v myčkách. Jsou to různé chemikálie, které se přidávají do dávkovací komory. Ve větším rozsahu se chemická úprava pro domácnosti nehodí, protože vyžadují speciální znalosti pro obsluhu zařízení. Nejspolehlivější, snadno obsluhovatelné a technicky definovatelné je použití iontoměničů. Od uživatele se vyžaduje pouze doplňování regenerační kuchyňské soli. Zařízení změkčuje vodu pro celý objekt tak, aby výsledná tvrdost byla asi 5 N. Tím je ochráněn celý rozvod vody, voda je i nadále pitnou vodou, a navíc je možno vhodným uspořádáním rozvodů ještě dále snížit tvrdost vody pro technické použití (napájení kotle, praní a podobně). Cena zařízení se pohybuje v rozmezí od 30 tisíc korun výše. Fyzikální metody úpravy vody (magnetická a elektromagnetická) nemění chemické složení vody, ale jejich princip spočívá ve změně krystalické mřížky ve vodě obsažených solí. Tento způsob však v řadě případů nefunguje. Proto někteří výrobci dokonce nabízejí vrácení peněz v případě, že opravdu selže. Cena těchto zařízení je od 15 tisíc korun výše. Vhodné je se poradit sněkterým ze zkušených projektantů. Ten na základě rozboru vody, znalosti o potřebě a požadované kvalitě vody může navrhnout ekonomickou a spolehlivou metodu, jak odstranit problémy s tvrdou vodou.
J. M., NOVÉ STRAŠECĺ
Potíže, na které se čtenářka ptá, souvisí s tvrdostí vody. Tu ovlivňují vápenaté a hořečnaté soli. Tvrdost se měří v různých jednotkách, dnes většinou v milimolech na litr vody, případně starší (možná srozumitelnější) jednotkou jsou stupně německé (N). Voda se klasifikuje jako velmi měkká (do 4 N), měkká (4-8 N), středně tvrdá (8-12 N), dosti tvrdá (12-18 N), tvrdá (18-30 N) a velmi tvrdá (nad 30 N). Měkké vody jsou většinou povrchové, mezi tvrdé patří podzemní vody z hlubších vrstev, kterými prosakuje dešťová voda dostatečně dlouho a obohacuje se o různé minerály. Používání tvrdé vody pro kávovary, v pračkách a myčkách nádobí, v systémech ústředního vytápění a rozvodech teplé vody způsobuje vylučování vodního kamene. Postupně se ucpávají trysky, zanášejí perlátory v armaturách a potrubí. Pro odstranění tvrdosti se používá řada zařízení - od chemického snižování uhličitanové tvrdosti přes zařízení na bázi výměny iontů vápníku a hořčíku za ionty sodíku až po zařízení využívající magnetického nebo elektromagnetického pole. Výběr vhodného zařízení závisí zejména na složení vody a jejím využití. Pro domácnosti se používají chemické postupy při praní a mytí nádobí v myčkách. Jsou to různé chemikálie, které se přidávají do dávkovací komory. Ve větším rozsahu se chemická úprava pro domácnosti nehodí, protože vyžadují speciální znalosti pro obsluhu zařízení. Nejspolehlivější, snadno obsluhovatelné a technicky definovatelné je použití iontoměničů. Od uživatele se vyžaduje pouze doplňování regenerační kuchyňské soli. Zařízení změkčuje vodu pro celý objekt tak, aby výsledná tvrdost byla asi 5 N. Tím je ochráněn celý rozvod vody, voda je i nadále pitnou vodou, a navíc je možno vhodným uspořádáním rozvodů ještě dále snížit tvrdost vody pro technické použití (napájení kotle, praní a podobně). Cena zařízení se pohybuje v rozmezí od 30 tisíc korun výše. Fyzikální metody úpravy vody (magnetická a elektromagnetická) nemění chemické složení vody, ale jejich princip spočívá ve změně krystalické mřížky ve vodě obsažených solí. Tento způsob však v řadě případů nefunguje. Proto někteří výrobci dokonce nabízejí vrácení peněz v případě, že opravdu selže. Cena těchto zařízení je od 15 tisíc korun výše. Vhodné je se poradit sněkterým ze zkušených projektantů. Ten na základě rozboru vody, znalosti o potřebě a požadované kvalitě vody může navrhnout ekonomickou a spolehlivou metodu, jak odstranit problémy s tvrdou vodou.
