Jsou místa, kde se nepočítá s plynofikací a kde nelze použít elektrické topení kvůli slabým rozvodům elektřiny, například na samotách či horských oblastech. Pokud se vyloučí tak investičně náročné topení, jako je tepelné čerpadlo, je možné vybrat si jen mezi dvěma pohodlnými ekologickými systémy. Lze zvolit buď topení propanem nebo lehkým topným olejem.
Ani pak ovšem není volba jednoduchá. Je možné zvolit provozně levnější olejové topení, jehož zásobníky lze většinou navíc umístit do sklepa. Za tyto výhody se však zaplatí nutností pravidelně žádat finanční úřad o vrácení spotřební daně, která byla kvůli daňovým podvodům na tento druh paliva uvalena. Druhou alternativu představuje topení na propan. Provoz je nepatrně dražší, na pozemek se musí umístit objemná nádrž, která se jednou až dvakrát za rok naplní propanem. Na rozdíl od lehkého topného oleje se však propan používá i na vaření.
Olej s daňovým přiznáním
»Čistá cena oleje se pohybuje za litr kolem osmi korun bez daně,« vypočítává Miloš Tuzar ze společnosti EG energie, která se olejovým vytápěním zabývá. »Spotřební daň k ceně přidá dalších zhruba osm korun a to celé stát ještě zdaní 22 procenty DPH. Výsledná cena je téměř dvacet korun za litr. Na základě žádosti finančnímu úřadu a po doložení, že se olej skutečně protopil a ne třeba projezdil v autě, ovšem stát oněch osm korun spotřební daně vrátí. Paradoxem ovšem je, že už bez příslušné části DPH, kterou člověk předtím musel zaplatit. Tím se cena za litr prodraží asi o korunu padesát,« končí výčet Miloš Tuzar. Tento paradox doplňuje navíc fakt, že člověk za topení musí zaplatit hned, ale na vrácení spotřební daně od státu čeká několik měsíců. Kdo chce topit olejem, musí počítat s tím, že bude pravidelně státu bezúročně půjčovat víc než dvacet tisíc korun při každém odběru tří kubíků oleje.
Co je potřeba
Při topení olejem, což je v podstatě nafta obarvená na červeno, se u běžného rodinného domku spotřebují za sezonu asi tři tisíce litrů média (to je průměrná hodnota - velmi záleží na tepelných ztrátách domu). Protože by dveřmi tak mohutná nádoba neprošla, dodávají se zásobníky ve formě nekolika menších nádrží - ty se až na místě propojí tak, aby se co nejlépe využil prostor sklepa. Jako zásobárna paliva se většinou využije bývalá uhelna. Plnící hrdlo se vestaví do vnější stěny domu poblíž příjezdové komunikace. Cisterna pak zásobník plní podobně jako se čepuje benzín do automobilu. Cena nádrží se pohybuje kolem deset tisíc korun za kubík, samotný kotel se speciálním hořákem lze koupit od 25 tisíc korun. Po přičtení dalších nákladů na instalace, regulaci a další náklady lze celkový rozpočet odhadnout na osmdesát až devadesát tisíc korun. Pokud někdo počítá s celkovou rekonstrukcí topení, musí přičíst ještě náklady na instalaci nových radiátorů, což je částka, která se podle velikosti domu pohybuje řádově v desetitisících korun.
Propan potřebuje větší objem
Propan má nižší měrnou hmotnost, proto je na stejnou váhu paliva potřeba větší nádrž. Nejobvyklejší typy mívají 2,7 m3, které se musí doplňovat dvakrát ročně, a 4,8 m3, které pro běžný rodinný domek vydrží celý rok. »Kdo je ochotný nebo schopný investovat do větší nádrže, může využít letních slev plynu,« radí Jaroslav Schwarz z firmy BP Gas. Mimo topnou sezonu totiž bývá propan až o tři koruny levnější oproti zimní ceně, která se v současné době pohybuje kolem sedmnácti korun za kilogram. Roční spotřeba se přitom pohybuje kolem dvou tun. Na volbu zásobníku má také vliv mnoho jiných faktorů. »Zvláště v horských oblastech je nutné počítat s tím, že cisterna může mít problémy s neprohrnutými cestami. Pokud je příjezd k domu přes hliněné polní cesty, je také jistější využít letního zásobení za suchého počasí,« líčí nejobvyklejší problémy Jaroslav Schwarz. Ceny za zásobníky paliva jsou u propanu vyšší než u oleje. Malá nádrž stojí kolem 35 tisíc korun, větší zhruba o deset víc. Tyto ceny jsou však přepočítané za desetiletý pronájem, není obvyklé kupovat zásobník hotově. V měsíčním rozpočtu se tak počítá s částkou kolem čtyř set korun za nádrž k vlastní ceně paliva. Tyto ceny platí pro nadzemní zásobníky. Kdo nechce, aby mu nádrž hyzdila zahradu, může si ji nechat zakopat do země, musí však počítat s cenou minimálně o polovinu vyšší. Zabudování se prodraží jednak kvůli zemním pracím, jednak musí být nádrž ošetřená epoxidovým lakem. Pokud však někdo řeší topením na propan jenom přechodnou situaci a počítá, že v dohledné době obec zavede plyn, je bez problémů možné se s dodavatelem plynu dohodnout na zpětném odkoupení nádrže. Přestavbu plynového kotle z propanu na zemní plyn umožňuje většina výrobců a je otázkou několika stokorun.
Jen kotel a nádrž nestačí
Představa, že se při instalaci topení propanem či olejem zaplatí třicet tisíc korun za kotel a dalších třicet tisíc za nádrž, je mylná. Každé zprovoznění představuje navíc mnoho drobných položek, které lze srovnat s příslovím »Stokrát nic umořilo osla«. Konečné náklady se tak po stokorunách a tisícikorunách zvedají v konečném součtu o desítky tisíc korun. S tím je potřeba při prvních rodinných poradách na téma vytápění počítat.
Příklad orientačního propočtu nákladů pro olejové topení (v Kč bez DPH):
Kotel s regulací od 30 000
Nádrže 30 000
Expanzní nádoba 1000
Čerpadlový panel 4500
Pojistný ventil 700
Prvky sacího vedení 4900
Plnící potrubí 900
Stáčecí skříň 1600
Barva na havarijní jímku 3200
Odvzdušňovací potrubí 400
Hasicí přístroj 800
Havarijní souprava 1400
Připojovací prvky ke kotli 2000
Připojení na komín 1000
Seřízení hořáku a regulace, topná zkouška 2700
Další materiál 1200
Projekt 6000
Elektroinstalace 3000
Montáž 9000
Vložkování komína 5000
Protipožární dveře 6000
K těmto položkám je třeba přičíst také náklady na dopravu a stavební práce.
ZDROJ: KROS
Výhody a nevýhody
OLEJ:
+ nádrže na olej lze umístit ve sklepě do bývalé uhelny
+ je levnější než propan
- nelze použít k vaření
- musí se žádat o vrácení spotřební daně
PROPAN:
+ lze použít k topení i k vaření
- velké nádrže hyzdí okolí domu
Ani pak ovšem není volba jednoduchá. Je možné zvolit provozně levnější olejové topení, jehož zásobníky lze většinou navíc umístit do sklepa. Za tyto výhody se však zaplatí nutností pravidelně žádat finanční úřad o vrácení spotřební daně, která byla kvůli daňovým podvodům na tento druh paliva uvalena. Druhou alternativu představuje topení na propan. Provoz je nepatrně dražší, na pozemek se musí umístit objemná nádrž, která se jednou až dvakrát za rok naplní propanem. Na rozdíl od lehkého topného oleje se však propan používá i na vaření.
Olej s daňovým přiznáním
»Čistá cena oleje se pohybuje za litr kolem osmi korun bez daně,« vypočítává Miloš Tuzar ze společnosti EG energie, která se olejovým vytápěním zabývá. »Spotřební daň k ceně přidá dalších zhruba osm korun a to celé stát ještě zdaní 22 procenty DPH. Výsledná cena je téměř dvacet korun za litr. Na základě žádosti finančnímu úřadu a po doložení, že se olej skutečně protopil a ne třeba projezdil v autě, ovšem stát oněch osm korun spotřební daně vrátí. Paradoxem ovšem je, že už bez příslušné části DPH, kterou člověk předtím musel zaplatit. Tím se cena za litr prodraží asi o korunu padesát,« končí výčet Miloš Tuzar. Tento paradox doplňuje navíc fakt, že člověk za topení musí zaplatit hned, ale na vrácení spotřební daně od státu čeká několik měsíců. Kdo chce topit olejem, musí počítat s tím, že bude pravidelně státu bezúročně půjčovat víc než dvacet tisíc korun při každém odběru tří kubíků oleje.
Co je potřeba
Při topení olejem, což je v podstatě nafta obarvená na červeno, se u běžného rodinného domku spotřebují za sezonu asi tři tisíce litrů média (to je průměrná hodnota - velmi záleží na tepelných ztrátách domu). Protože by dveřmi tak mohutná nádoba neprošla, dodávají se zásobníky ve formě nekolika menších nádrží - ty se až na místě propojí tak, aby se co nejlépe využil prostor sklepa. Jako zásobárna paliva se většinou využije bývalá uhelna. Plnící hrdlo se vestaví do vnější stěny domu poblíž příjezdové komunikace. Cisterna pak zásobník plní podobně jako se čepuje benzín do automobilu. Cena nádrží se pohybuje kolem deset tisíc korun za kubík, samotný kotel se speciálním hořákem lze koupit od 25 tisíc korun. Po přičtení dalších nákladů na instalace, regulaci a další náklady lze celkový rozpočet odhadnout na osmdesát až devadesát tisíc korun. Pokud někdo počítá s celkovou rekonstrukcí topení, musí přičíst ještě náklady na instalaci nových radiátorů, což je částka, která se podle velikosti domu pohybuje řádově v desetitisících korun.
Propan potřebuje větší objem
Propan má nižší měrnou hmotnost, proto je na stejnou váhu paliva potřeba větší nádrž. Nejobvyklejší typy mívají 2,7 m3, které se musí doplňovat dvakrát ročně, a 4,8 m3, které pro běžný rodinný domek vydrží celý rok. »Kdo je ochotný nebo schopný investovat do větší nádrže, může využít letních slev plynu,« radí Jaroslav Schwarz z firmy BP Gas. Mimo topnou sezonu totiž bývá propan až o tři koruny levnější oproti zimní ceně, která se v současné době pohybuje kolem sedmnácti korun za kilogram. Roční spotřeba se přitom pohybuje kolem dvou tun. Na volbu zásobníku má také vliv mnoho jiných faktorů. »Zvláště v horských oblastech je nutné počítat s tím, že cisterna může mít problémy s neprohrnutými cestami. Pokud je příjezd k domu přes hliněné polní cesty, je také jistější využít letního zásobení za suchého počasí,« líčí nejobvyklejší problémy Jaroslav Schwarz. Ceny za zásobníky paliva jsou u propanu vyšší než u oleje. Malá nádrž stojí kolem 35 tisíc korun, větší zhruba o deset víc. Tyto ceny jsou však přepočítané za desetiletý pronájem, není obvyklé kupovat zásobník hotově. V měsíčním rozpočtu se tak počítá s částkou kolem čtyř set korun za nádrž k vlastní ceně paliva. Tyto ceny platí pro nadzemní zásobníky. Kdo nechce, aby mu nádrž hyzdila zahradu, může si ji nechat zakopat do země, musí však počítat s cenou minimálně o polovinu vyšší. Zabudování se prodraží jednak kvůli zemním pracím, jednak musí být nádrž ošetřená epoxidovým lakem. Pokud však někdo řeší topením na propan jenom přechodnou situaci a počítá, že v dohledné době obec zavede plyn, je bez problémů možné se s dodavatelem plynu dohodnout na zpětném odkoupení nádrže. Přestavbu plynového kotle z propanu na zemní plyn umožňuje většina výrobců a je otázkou několika stokorun.
Jen kotel a nádrž nestačí
Představa, že se při instalaci topení propanem či olejem zaplatí třicet tisíc korun za kotel a dalších třicet tisíc za nádrž, je mylná. Každé zprovoznění představuje navíc mnoho drobných položek, které lze srovnat s příslovím »Stokrát nic umořilo osla«. Konečné náklady se tak po stokorunách a tisícikorunách zvedají v konečném součtu o desítky tisíc korun. S tím je potřeba při prvních rodinných poradách na téma vytápění počítat.
Příklad orientačního propočtu nákladů pro olejové topení (v Kč bez DPH):
Kotel s regulací od 30 000
Nádrže 30 000
Expanzní nádoba 1000
Čerpadlový panel 4500
Pojistný ventil 700
Prvky sacího vedení 4900
Plnící potrubí 900
Stáčecí skříň 1600
Barva na havarijní jímku 3200
Odvzdušňovací potrubí 400
Hasicí přístroj 800
Havarijní souprava 1400
Připojovací prvky ke kotli 2000
Připojení na komín 1000
Seřízení hořáku a regulace, topná zkouška 2700
Další materiál 1200
Projekt 6000
Elektroinstalace 3000
Montáž 9000
Vložkování komína 5000
Protipožární dveře 6000
K těmto položkám je třeba přičíst také náklady na dopravu a stavební práce.
ZDROJ: KROS
Výhody a nevýhody
OLEJ:
+ nádrže na olej lze umístit ve sklepě do bývalé uhelny
+ je levnější než propan
- nelze použít k vaření
- musí se žádat o vrácení spotřební daně
PROPAN:
+ lze použít k topení i k vaření
- velké nádrže hyzdí okolí domu
