Náš postoj stavbu nového bydlení příliš nepodporoval, přesto bylo potřeba udělat v tomto ohledu změny díky rozrůstající se rodině. Prozkoumávali jsme možnosti a rozhodli se zmapovat dostupné pozemky s tím, že v krajním případě půjde o pouhou investici.
Rozhodně jsme nechtěli bydlet daleko od města a dělat taxikáře dětem – vozit do škol a kroužků, případně za zábavou, až budou větší. Prioritou tedy byla dostupnost pozemku.
Oslovili jsme makléře a ten našel pozemek ve svahu u hlavní silnice, který nás vůbec nenadchl. Druhý den žena začala hledat sama a objevila toto místo. V rámci města, s výbornou dostupností, ale v tichu a klidu na konci slepé ulice. Navíc bez jakýchkoli limitů pro stavbu. Když jsme sem přijeli, bylo jasno. Atmosféra místa je ideální pro rodinný život, a tak nic nebránilo pokračovat v již rozběhnutém procesu.
 |
Začali jsme si formovat první představy o domě. Jak by mohl vypadat a jak jej umístit na pozemek… Procházeli jsme nejrůznější typové projekty a vybrali jeden, ze kterého budeme vycházet. Hodně jsme jej upravili a předali projektantovi k převedení do verze s dřevěnou nosnou konstrukcí.
Chtěli jsme pryč z betonu, do prostoru, který dýchá. Netoužili jsme být uzavřeni v neprodyšných materiálech a umělých hmotách. Typ sendvičové dřevostavby, která obsahuje spoustu deskových materiálů a folií jsme vyloučili, stejně jako srubové stavby z masivního dřeva. Jejich vzhled není náš šálek kávy.
Pak už zbývala jediná možnost – masivní dřevěné panely, na které jsme měli dobré reference. Tato konstrukce v mnoha ohledech odpovídala našim požadavkům, je z masivního dřeva a může poskytnout pohledovou kvalitu v interiéru.
Nechtěli jsme dům obkládat a dřevo tak uzavřít uvnitř konstrukce. Chtěli jsme s ním naopak zůstávat v kontaktu a vidět jeho strukturu. Zajímalo nás také, jak budou řešeny rozvody a další dílčí záležitosti. Ve všech ohledech byl tento systém naprostý vítěz.
Věděli jsme, že je dodáván do zemí, jako je Rakousko a Švýcarsko, což pro nás bylo potvrzením jeho kvality. V neposlední řadě se nám líbilo, že je stěna dovezená na staveniště jako jeden kus, ne po dvoumetrových nebo menších částech.
Poslední důležitou otázkou byla cena. Ani zde nás systém neodradil. Když jsme vzali v potaz úsporu na deskových materiálech, které jsou obvykle užívány k zakrytí konstrukce v interiéru, a všechny jeho další výhody, vyšel velmi rozumně.
Typická jemná struktura a detail dodávají hřejivost a pocit domova.
Proměny životního prostoru
Oba jsme s ženou předtím bydleli v bytě, ale máme bohaté zkušenosti s víkendovým ježděním na chatu a spoustou práce kolem. Rozdíl je v tom, že tam jsme celý víkend dřeli a pak se vrátili do panelákového bytu, zatímco tady si po práci sedneme na terasu ke kafíčku a užíváme si výsledky svého úsilí.
V dispozici bylo důležité, aby v ní byl dostatek prostoru pro děti a abychom měli samostatnou část ložnice s šatnou a koupelnou jen pro sebe, oddělenou od zbytku domu. Také jsme nechtěli chodit do patra a přenášet hračky a jiné věci. Mysleli jsme tím současně na stáří a praktickou bezbariérovost. Je tu tedy hlavní vzdušný obytný prostor a pak noční a technická část s ložnicemi, dětskými pokoji a dalším zázemím.
Na pozemek se vše dopravilo v panelech a během deseti dnů byla hotová hrubá stavba - nosná konstrukce, výplně otvorů a krovy chráněné plachtou před deštěm. Střešní krytina ještě chyběla.
Dům je izolován minerální vatou, právě proto, aby mohl takzvaně dýchat – tedy aby byl propustný pro vodní páry z vnitřního prostoru. Fasáda je omítaná, protože jsme chtěli vizuálně více zapadnout do zdejšího městského prostoru a nevytvářet stylově něco úplně odlišného, třeba nějakou horskou chatu.
Ponechat pohledovou kvalitu stěn z masivu je možné i v koupelně. Místa exponovaná vodou jsou obložena a dřevěný povrch je ošetřen světlou lazurou, aby si co nejvíce zachoval svůj odstín.
Cítit se v bezpečí
Měli jsme trošku obavy ohledně bezpečnosti. Přeci jen původní osmé patro bytového domu a přízemí je rozdíl. Proto jsme od začátku v projektu počítali s kamerovým systémem. Určitým psychologickým prvkem jsou pro nás vnější žaluzie. Člověk zkrátka neví, co se děje za nimi.
Nechtěli jsme žádné složité systémy, které bude třeba neustále regulovat, ani solární panely. Máme tepelné čerpadlo vzduch – voda a zatím panuje velká spokojenost i ve směru spotřeby domu, která je nižší než v bytě. Čerpadlo připravuje teplou vodu, vodu do topného systému a umí i chladit. Rozvod tepla pak zajišťuje podlahové vytápění.
Když hodnotíme celý proces zpětně, rozhodli bychom se pro jiný stupeň dokončení objektu. Na klíč jsme si nechali zhotovit pouze hrubou stavbu. Zbytek byl pak řešen subdodavatelsky, což ale obnášelo spoustu starostí, papírování a vyřizování.
Nemilým zpestřením bylo také vykradení elektroinstalace v průběhu stavby, což rozhodilo mimo jiné časové návaznosti a celý proces o dost zdrželo. Naštěstí nedošlo k žádnému vandalismu samotných dřevěných stěn, čehož jsme se nejvíc báli.
Jakmile jsme se přestěhovali, v podstatě ihned jsme si zvykli na nový způsob života i kvality nového prostoru. Jsme překvapeni, jaký je tu klid a ticho. Ohromně se nám líbí, že jsme našli místo, které je v dosahu všeho, co potřebujeme, ale zároveň ve velmi klidné lokalitě.
Celý dům jsme měli promyšlený velmi dopodrobna a to nám pomohlo i výsledek dotáhnout do detailu, který nám sedí, včetně interiéru. Na naší straně tedy panuje obrovská spokojenost a jsme rádi, že jsme se stavby domu nakonec nebáli.
Technické parametry:
- Typ domu: nízkoenergetický, energetický štítek B
- Zastavěná plocha: 214,5 m²
- Užitná plocha: 92,64 m²
- Konstrukční systém: NOVATOP systém + KVH hranoly
- Teplo a větrání: tepelné čerpadlo vzduch-voda
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U=0,19 W/m²K
- Projektová dokumentace: 2018, RD PROJECT & PARTNERS s.r.o
- Realizace: 2018, MC Dřevostavby - hrubá uzavřená stavba (konstrukce, okna, zateplení, fasáda)
- Skladba stěny – zvenku dovnitř: systémová fasádní omítka 6 mm, minerální izolace 200 mm, masivní dřevěná stěna NOVATOP SOLID 84 mm
- Celková tloušťka 290 mm
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Rostislav Šimek
