Osobní vlastnictví bytu = virtuální vlastnictví. Když mám rodinný dům, je opravdu můj. S bytem to tak prostě není a nemůže být. To si mnozí "majitelé" neuvědomují.

Tak pokud pracují mezi 06 až 22 (dělníci většinou 7-15), a neporušují zákony, tak to moc vyřešit nejde. Snad jen líp komunikovat, kdy se dá odhadovaná doba rekonstrukce a obvyklá doba práce dopředu oznámit. Mezi námi, ta první část s bouráním, která je nejvíc hlučná a prašná nemůže trvat v bytě tak dlouho, pokud tam jsou dělníci celý den.

Podle popisu vidím nespornou výhodu v jedné věci. A sice v tom, že pokud dělají od rána do noci, budou mít dříve hotovo.

Přijde mi fajn k tomu všemu přistupovat transparentně. A není ani nikoho nutné obcházet, ale když sousedům dáte jasně vědět, že tehdy a tehdy bude hluk od tehdy do tehdy, tak se přece jen mohou podle toho sousedi zařídit. A omezit prašnost apod. není zase takový problém, házet bordel z oken je sice snadné, ale lze to dělat i jinak.

Když někdo koupí starý byt, chce v něm bydlet. Asi by bylo rozumné obejít sousedy s flaškou, kytkou či bonboniérou, představit se a omluvit se za nepohodlí.

Před pár lety rekonstruovali sousedi pod námi, nyní čeká rekonstrukce nás. To máme všem obyvatelům domu zaplatit na půl roku hotel? Oznámením na.nástěnce dole se míč nevyřeší, vrtat se musí a při bourání příček prostě vzniká spousta odpadu, ten se musí házet oknem nebo chodbou. V bytě bydlí převážně staří lidé. My dojedeme na chatu, ale oni chudáci si to užijí. V textu vůbec není řešení. Třeba koupit sousedům špunty do uší.

oprava: nic, odjedeme

Neřešitelné...

Ve vyjádření odborníků chybí vyjádření lékaře psychiatra, je také možné, že paní potřebuje jinou pomoc než právní.

Přesně tak... Někdo to tak holt má