Když se Pavel rozhodl odstěhovat od rodičů, chtěl především zůstat v blízkosti centra Prahy. Záleželo mu také na tom, aby dům, v němž si byt koupí, byl udržovaný. Po dlouhém hledání jej objevil nedaleko starobylého Vyšehradu s nerušeným výhledem na střechy a okolí.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Bydlení.
Jak sám dodává, nechtěl se dívat někomu do oken. Má také rád dostatek přirozeného světla, který zde zajišťují velká okna.
Protože šlo v podstatě o holobyt, rozhodl se pro kompletní rekonstrukci včetně všech detailů, což by sám nezvládl, oslovil proto interiérovou designérku Zuzanu Jančuškovou, která před časem rekonstruovala byt Pavlovy sestry.
„Odborník je při rekonstrukci zásadní, ale takový, se kterým máte podobný pohled a kde panuje vzájemný respekt a harmonie. Jako laik bych nikdy neměl odvahu k barvám či netradičním dispozičním řešením,“ vysvětluje Pavel.
Chtěl spolupracovat s někým prověřeným a tomu nechat volnou ruku. „Designér je jako umělec, když ho svážete různými klišé, neměnnými požadavky, vznikne jen kompromis… A já chtěl přece jen trochu originální byt, přesto praktický,“ doplňuje.
Byt je v posledním patře domu a je z něj krásný výhled do okolí. Velká okna také zajišťují dostatek přirozeného světla.
Jedinými konkrétními požadavky tedy byl dostatek úložných prostor a koupelna s velkou sprchou místo vany, vše ostatní nechal na Zuzaně.
Eklektická harmonie
Zeď mezi dvěma malými místnostmi designérka odstranila, aby mohl vzniknout jeden větší multifunkční prostor. Kuchyň je tedy zároveň obývacím pokojem a od ložnice ji dělí pouze příčka uprostřed místnosti.
Základ interiéru tvoří přírodní materiály a neutrální odstíny, barevné jsou jen doplňky, které lze snadno obměňovat v případě, že Pavla omrzí.
Mísí se zde několik různých stylů, které však tvoří harmonický celek – secesní výlevku a stoleté modré dveře doplňují nerezové barové stoličky a moderní umění.
Výrazným spojovacím prvkem je betonová stěrka, která původně vůbec nebyla v plánu. Jednu stěnu chtěl mít totiž Pavel osekanou na cihlu, při odkrytí ale zeď nevypadala dobře, takže bylo nutné zvolit betonovou stěrku a z toho vyplynulo její další využití.
V koupelně byla původně vana, Pavel chtěl místo ní prostorný sprchový kout. Obklady i zařízení včetně doplňků byly vybrány v showroomu Siko.
Skříně v ložnici byly – stejně jako kuchyň – vyrobeny na míru truhlářem Mariánem Hauserem.
„V průběhu stavby je vždy potřeba lehké improvizace, jak jsem pochopil, ale zásadní koncept by měl být jeden, a to navržený odborníkem,“ dodává Pavel a vzápětí popisuje, jak byl překvapen také rozsahem rekonstrukce podlahy, jejíž podloží bylo nutné kompletně zpevnit.
Všechny náročné úpravy však nakonec stály za to, Pavel si svůj první vlastní byt užívá a raduje se z toho, že minimálně deset let nebude muset nic měnit.
Autorka konceptu
|
Modré dveře jsou jediným prvkem, který zde zůstal zachovaný. Společně se secesní výlevkou, která byla vydražena na aukru, tvoří příjemný kontrast se strohostí betonové stěrky.
