Dům č. 4 v Palackého ulici má bohatou historii sahající až do 14. století, takže je jasné, že malý hotel vytvořený v tomto místě láká zejména ty, kteří nemusejí právě korporátní prostředí. Tedy hotely střižené jako hamburgery se stejnou chutí, které najdete v McDonald´s po celém světě.
Vinný restaurant a penzion U Šuterů patřily v Praze k velmi oblíbeným.
Za nápadem zařídit hotel v historickém domě v eklektickém stylu stojí dvojice profesionálů, Kateřina Romito a Christhopher Dobson. Oba pracovali řadu let v hotelovém a restauračním byznysu na vedoucích postech, aby se nakonec sešli v Praze, ona z Austrálie, on z Británie.
Ne, na nudnou uniformitu si v hotelu Nana Macs opravdu stěžovat nebudete. Devět pokojů, recepce, malá kavárna hned u vchodu i pro kolemjdoucí, snídaňová jídelna a terasa ukrytá jako pecka v meruňce, to vše zde dýchá domácí rodinnou atmosférou. Ostatně i název je „rodinný“: své jméno dostal hotel po Chrisově babičce, které se tak říkalo. Nana je v hovorové angličtině výraz pro babičku, Macs je zase odvozené od jména McCarthy.
Poznámka: Fotografie původního stavu vznikly jen jako informace pro nájemce, nikoliv pro porovnání současného a předchozího stavu.
Začátek s omezením
Chris i Kateřina chtěli změnit svůj život a odejít z velkého byznysu, a tak si nakonec našli společně právě desetiletý pronájem domu s předkupním právem, který znají snad všichni Pražané jako restauraci a vinárnu U Šuterů. Čeští restituenti domu žijí ve Švýcarsku, stavba je kulturní památka, takže velké změny včetně fasády s nápisem U Šuterů proběhnout nemohly. Ovšem i pouhými „kosmetickými“ změnami v interiéru dosáhli noví nájemci nové podoby.
Kateřinu baví design, a tak pečlivě procházela nabídky vintage e-shopů a spousty dalších prodejen, ale nevyhýbala se ani proměně postelí z IKEA. „Chris dokázal vytvořit zajímavá čela postelí, které se rázem proměnila ve stylová lůžka,“ prozrazuje na svého obchodního partnera.
Do proměny hotelu zapojil i svého britského švagra, který vyrobil zajímavá dřevěná táflování do několika pokojů i snídaňové jídelny, která zcela změnila atmosféru interiéru.
 |
Táflování (používá se také výraz deštění) představuje obkládání stropů, stěn či soklů pomocí dřevěných desek, destiček či polí, které bývají spojovány na polodrážku na lišty či přímo na zeď. Oblibu získalo na konci 15. století, největší popularitu pak v 17. a 18. století, tedy v době, kdy se dům v Palackého ulici z gotického stylu přestavěl na barokní. Možná i proto dřevěné táflování v tmavých i světlých barvách interiérům domu tolik sluší.
Říká se, že „rebelský“ eklektický styl vyžaduje velkou odvahu, ale také cit pro design, aby se zdařily namíchat věci, které k sobě vůbec nepatří. Pro starý dům se však ukázal jako ideální. Zařídit jej historickým nábytkem by bylo nudné, moderním zase zcela nevhodné.
Smutné dědictví
Zatímco recepci a kavárnu „rozsvítila“ hlavně nová dlažba a osvětlení, prostory původní restaurace a kuchyně jsou zatím uzavřené. „Upřímně nechápu, jak se v té kuchyni vařilo, tam snad v životě nebyla hygiena,“ prozrazuje Kateřina Romito. O restauracích ví své, řadu let v tomto oboru pracovala v Austrálii a dodnes vlastní s bývalým manželem několik restaurací v Hongkongu.
Na dříve nevyužívané terase uvnitř domu lze v klidu popíjet kávu či se scházet s přáteli.
V prostorách bývalé restaurace se připravuje prostor pro pořádání různých akci i vintage kino, ale k restauraci se v této nelehké době Kateřina a Chris vracet nechtějí. Zakládají si ovšem na farmářských snídaních s vajíčky, klobáskami a čerstvým chlebem, po nichž hosté vyrážejí na prohlídku Prahy. A rozhodně nejde jen o cizince, Čechů a Slováků stále přibývá.,
Historie domu
O dávné historii domu, který postavili v místě, kde byla v minulosti zahrada kláštera Panny Marie Sněžné, svědčí nejlépe poklad, který zde byl objeven při vykopávkách. Šlo o stříbrné mince z patnáctého století.
Původně gotický dům (první zmínky o něm pocházejí už z roku 1398) byl v 18. století přestavěný v barokním stylu. Říkalo se mu U Kochánků, teprve po letech se na jeho zdi objevil název U Šuterů.
Slavná restaurace a vinárna je spojena s řadou známých jmen, od politiků, přes herce po spisovatele. A to nejen jejich návštěvami, třeba v roce 1886 se stal majitelem Ludvík Masaryk, nejmladší bratr budoucího prezidenta, který zde provozoval „první moravskou vinárnu“ s dodávkami vína ze své vlastní vinice. V roce 1889 se však se svojí vinárnou přestěhoval do Vodičkovy ulice.
Restaurace U Šuterů v době, kdy byla oblíbeným místem pro řadu nejen Pražanů.
Ve dvacátých letech byste zde mohli potkat filozofa, prozaika a dramatika Ladislavu Klímu (1878–1928), kterého ve značně podroušeném stavu odváděl domů mladý básník František Halas (1901–1949). V roce 1929 vinárna dokonce inzerovala v almanachu Národního divadla. Do její dlouhé klenuté místnosti s prostým dubovým nábytkem totiž vždycky rádi chodili herci na dobré moravské víno a uzenky.
Ve třicátých letech zde měli téměř „domovské sídlo“ herci z Osvobozeného divadla, Jiří Voskovec a Jan Werich s půvabnou herečkou Hanou Vítovou, která bydlela hned naproti. Potkat byste zde však mohli i Jaroslava Foglara s Ivanem Olbrachtem nebo malíře Františka Tichého (1896 až 1961).
Na víno či slavné vánoční šneky sem však v pozdějších desetiletích chodila spousta lidí, včetně zpěváků, textařů a skladatelů populární hudby. „V té době existoval námi pojmenovaný pražský bermudský trojúhelník, kde jsme se v době nesvobody cítili všichni svobodně. Bistro Dikobraz, vinárny U Šuterů a Františkánů byly naším denním chlebem,“ vzpomíná například Richard Bergman, textař a skladatel, který je neodmyslitelně spjatý s tuzemskou populární hudbou včetně Karla Gotta.
Pokoj č. 1 po proměně
Palackého ulicePalackého ulice na Novém Městě v Praze, kde dům č. 4, čp. 722/II U Šuterů stojí, je spojnicí mezi Jungmannovou a Vodičkovou ulicí, je pjmenovaný podle významného českého historika, politika a spisovatele Františka Paalckého. Historické názvy ulice Palackého:
Zdroj: Wikipedia |
Pokoj č. 7 po proměně
Eklektický stylEklektismus nebo eklekticismus (řecky eklegein – vybírat, volit si) se v architektuřel na přelomu 19. a 20. století projevuje používáním a napodobováním prvků z více často i protikladných uměleckých slohů a stylů, dokonce i prvků z děl jiných umělců a jejich následným spojováním do nových celků a nových kompozic. Jak v architektuře, tak v i interiérovém designu může zahrnovat samotné budovy, nábytek, dekorativní motivy, historické ornamenty, tradiční kulturní prvky nebo styly cizích zemí, obvykle s přihlédnutím k charakteru a celkovému estetickému dojmu výsledného projektu. |
