Starožitník Martin Cinolter se narodil na Vinohradech a před 30 lety si otevřel obchod s užitým uměním v centru Prahy. Domov ovšem našel ve Stodůlkách, v bývalé obecní pastoušce obklopené divokou přírodou.
Starou náves Stodůlek lemovala v minulosti selská stavení a za nimi se rozprostíraly louky a pole. Zemědělský ráz si Stodůlky udržely až do 60. let 20. století, v roce 1995 se staly jednou ze dvou vesnických památkových rezervací v Praze.
Historické jádro obklopily v 70. a 80. letech paneláky Jihozápadního Města, sídliště Nové Butovice bylo dokončeno až v polovině 90. let. Postupně přibyly rodinné domky a nižší zděné bytové domy, menší Dalejský a rozlehlý Centrální park s rybníky, hřišti a zelení. Venkovský vzhled si dosud uchovalo pár ulic a zejména původní ves Velká Ohrada na hřebenu Prokopského a Dalejského údolí.
Dojdete do nich ulicemi Červeňanského, Jitrocelová nebo Stoličkova. Věžáky za zády připomínají blízkost metropole, ale pohled do kraje a širá pole vás přenesou na venkov.
„Za pět minut jsem v divoké přírodě. Najednou se před vámi rozevře hluboké údolí a v něm svítí staré venkovské usedlosti. Mezi nimi protéká Dalejský potok, podél kterého můžete projít celým Prokopským údolím. Z Vinohrad jsme sem jezdívali s družinou a teď si tuhle čistou krásu užívám každý den při procházkách se psem,“ usmívá se Martin Cinolter.
 |
Prokopské a Dalejské údolí jsou od roku 1978 chráněné přírodní rezervace, v nedalekém lomu Mušlovka lze dodnes najít zkameněliny prehistorických zvířat. Blízko strženého Dalejského mlýna se nacházela 120 metrů dlouhá jeskyně, ve které prý poustevničil sv. Prokop, podle nějž má lokalita jméno, a kde byly nalezeny zbytky koster mamuta, zubra i lva. V důsledku těžby vápence však v roce 1890 zanikla.
V kaňonu místy hlubokém až 70 metrů je naprostý klid, o to překvapivěji působí mnohapatrové paneláky nahoře. „Blízkost mnohatisícových sídlišť přináší dobré dopravní spojení a infrastrukturu služeb. Akorát tu není moc zajímavých restaurací, čestnou výjimkou jsou Kastrol a Gao Den,“ dodává Martin Cinolter.
Restauraci Kastrol otevřel místní rodák Pierre Meme v původním statku z roku 1884. Tradiční česká venkovská gastronomie s dotekem Francie, vína z vinařství Nechory, výborné čepované pivo, domácí utopenci a vřelé prostředí včetně zahrádky ve vnitrobloku lákají gurmány z celé Prahy. Autentickou vietnamskou kuchyni ochutnáte v Gao Den. „Zároveň jsme hned u nájezdu na městský okruh, takže z Prahy vyjedeme za pár minut a v centru jsem do půl hodiny,“ říká Martin Cinolter, který obchod se starožitnostmi otevřel v Maiselově ulici už před 30 lety.
Nádherná disciplína
„Vyrostl jsem mezi starožitnostmi, když jsem jednou rozbil barokní pohár, místo výprasku jsem dostal přednášku o jeho vzniku. Bylo mi asi 10 nebo 12 let a najednou jsem pochopil kouzlo starých věcí a začal jsem se zajímat o historii,“ vypráví Martin Cinolter. Později se stal členem skupiny historického šermu Kadeti, ve které 12 let sváděl boje doma i v zahraničí.
Youtuber Hustej Vercajk bydlí ve Stodůlkách v replice staré stodoly |
Když nevyšla dlouhá šňůra vystoupení v Německu, nastoupil do Radia Bonton a začal psát pro časopis Travel Trade Gazette. „Začátkem 90. let se na Staroměstském náměstí konaly běžně trhy a já tam objevil starožitnosti. Naprosto mě okouzlily a s jejich prodejcem jsem se domluvil, že si otevřeme kamenný obchod. První byl na náměstí Jiřího z Lobkovic, druhé dva v Maiselově ulici. Po dvou letech se však naše cesty rozešly a já jsem zůstal v Maiselově ulici dodnes,“ vzpomíná na rok 1993 Martin Cinolter.
O starožitnostech tehdy moc nevěděl, líbily se mu hezké předměty, zajímal se o historii, obdivoval řemeslné dovednosti předků, hledal si informace, kde se dalo. „Za zásadní považuji setkání s gemologem Edwinem Hühnem, německým vrchním soudním znalcem v oboru šperků a drahých kamenů. Naučil mě o nich hodně, čeho si všímat, jak kameny rozeznávat, jak určit jejich pravost,“ vypráví Martin Cinolter, který se věnuje zejména nákupu a prodeji starožitných šperků, které se od těch současných liší nejen tvary, ale i způsobem výroby.
Prověřená krása
„Do 30. let minulého století se šperky vyráběly výhradně ručně, každý kus je originál. Jeho historii můžeme vysledovat díky puncovním značkám.
Martin Cinolter (57)Narodil se na Vinohradech do domácnosti plné starožitných předmětů. Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a pak Vysokou školu ekonomickou. Od mládí se zajímal o historii a užitné předměty a své záliby zúročil nejprve v klubu historického šermu a posléze v obchodě Antiques Cinolter, který založil v roce 1993. Zaměřuje se zejména na starožitné šperky, drahé kameny a porcelán, ale prodává též staré hodinky, obrazy a užitné předměty z minulosti. Už přes 20 let žije ve Stodůlkách, je podruhé ženatý, má tři dospělé děti a psa Béďu. Rád hraje golf, chodí na dlouhé procházky a věnuje se jachtingu. |
Punc označuje hodnotu šperku, ve středověku jej razil výrobce a později cech. V roce 1776 zavedla Marie Terezie jednotné puncování kovů v celé monarchii, po roce 1806 přibyla povinnost přepuncovat všechny výrobky ze stříbra i zlata od váhy 2 g, u výrobců, obchodníků i v soukromém vlastnictví, tím se dostaly do přehledů puncovních značek a my dnes můžeme šperky a další předměty z drahých kovů celkem přesně časově zařadit,“ vysvětluje Martin Cinolter.
Na našem území platí puncovní povinnost, měnila se pouze podoba punců. Po roce 1993 musí být opuncovány všechny zlaté šperky těžší než 0,50 g a stříbrné nad 3,00 g. Dnes se šperky nejčastěji vyrábějí sériově – drahý kov se odlévá do forem a do vytvořeného tvaru se zasazují kameny. Pod lupou zkoumá Martin Cinolter nejen punc, ale i způsob zpracování šperku a pak se snaží dohledat jeho historii.
„Existují dva druhy šperků – velkou část tvoří oblíbené stálice, jejich tvary jsou slušivé, prověřené po generace, líbivé, k těm patří třeba diamantové náušnice ve tvaru sněhuláků, prsteny s velkým kamenem a malými diamanty po obvodu, velké pravidelné diamanty. Druhou skupinu představují solitéry, zpravidla vyrobené na zakázku, které se vymykají tvarově, použitými kameny, kombinacemi kovů či velikostí. Tyhle šperky čekají na svého kupce, se kterým začínají nový příběh. Se šperky si lidé kupují hlavně emoce a krásu a to se mi na nich líbí,“ vyznává se Martin Cinolter. Nezanedbatelná je i jejich stabilita, vysoká likvidita, snadná přenositelnost i možnost ukrytí.
Sídliště v Praze, které je skvělou adresou. Má vše, co si srdce žádá |
„Šperky jsou nositelé hodnoty, historie a zároveň je to téměř jistá investice,“ dodává Martin Cinolter, kterého v obchodě potkáte skoro každé odpoledne. „Moje práce je i mou vášní. Líbí se mi, že se setkávám s krásnými předměty, které prověřil vkus mnoha generací. Co se nelíbilo, to se dříve upravilo na něco jiného. Tvůrce do šperku vtiskl svoji myšlenku a zároveň obraz doby. Například smuteční šperky se dnes už vůbec nedělají, ale dříve je ženy nosily po pohřbu a v roce smutku. Bývaly černé a zdobily je lístky, ratolesti či věnce. Pořád mě okouzluje, že se dostanu k vzácným předmětům a stále se vzdělávám, hledám historické souvislosti a objevuji nové informace. Zároveň se setkávám se zajímavými lidmi. Mám ohromné štěstí, že práce je i mou největší zábavou,“ usmívá se Martin Cinolter.
Stodůlky
|
