Nový Svět jsem už odmala vnímala jako adresu, která patří filmovému světu. Barrandov, Lucerna, Nový Svět. Je to místo hezké, poetické, padá nám na hlavu a bydlet se sem chodí za trest, něco jako Malá Strana.
Nový Svět vypadal v mých tehdejších očích krásně, jako oslava úpadku a fyzický důkaz konečna, nemilosrdně obouchaný nepéčí, i místo, kde se trochu bojíte, ale kde se vám současně chce strašně být. Mimochodem, až do roku 1985 tu svítívaly plynové lampy. Pamětníci se teď jistě zatetelili, těm ostatním nechť před očima vyvstane nějaký ten kýč Jakuba Schikanedera.
V dětské fantazii novosvětskými uličkami před nebezpečím utíkaly hrdinky v šustících sukních, na poslední chvíli vbíhaly do dvorku a s vrznutím velkých dřevěných dveří si zachraňovaly životy. Taky jsem tu poměrně ostře vídala scény z války, hrdiny na koních... bylo mi -náct a bylo těsně před revolucí, snad mě to omlouvá.
Naštěstí se po revoluci místu přihodilo totéž, co zmíněné Malé Straně: majetek se nejčastěji vrátil do rukou rodin, kterým na čtyřicet let nepatřil, a ony svým domům zase vrátily lesk a zašlou slávu.
Jiní nemovitosti kupovali pro své podnikatelské plány, i to byla pro objekty spása. A místo kilometrů lešení, kterými se v 80. letech, tedy době mého dětství, opravovaly padající fasády a mnohdy i domy, tak zase můžu chodit uličkami, které vypadají jako z filmu, tentokrát už hollywoodského.
Zpátky časem
Na Nový Svět jsem se začala vracet zase až nedávno, tedy skoro po čtvrt století. V době, kdy jsem si hledala bydlení, jsem narazila na zcela nepravděpodobný inzerát. Vůbec jsem nelovila v hradních končinách, vyskočil mi podle filtru přizpůsobeného ceně.
Za čtrnáct tisíc byl k pronájmu byt na Novém Světě. Čtyřicetimetrový 1+kk, zn.: k bytu patří zahrada ve vnitrobloku. Dvakrát jsem to přelistovala, třikrát se vrátila, znáte ten pocit, že je něco tak dobré, že to nemůže být pravda.
Zkoušíte to zas a znovu a čekáte, že původní informace už tam nebude a vám se uleví, že se tím nemusíte zabývat. Jenže inzerát tam byl pořád. Nezbylo, než si domluvit schůzku.
Bylo to nejblíž, co jsem kdy byla srdci Nového Světa. Přímo v jednom z jeho objektů. Zahrada byla vprostřed těsně na sebe nalepených domů, maličká jako dlaň, ale dost velká na to, aby v ní byly tři vzrostlé stromy.
Jen jsem tam stála a se zakloněnou hlavou zírala do nebe a přišlo mi, že v tomto pocitu je obsažena celá tato čtvrť: je to nesmyslné, několik set let to už dávno nemělo stát, naprosto to popírá cokoli o standardech bydlení současnosti, respektive o standardech bydlení posledních sto let, ale vy tam chcete zůstat a už se odtud nikdy nehnout. Je to malé, milé a nekonečně důvěrné.
Organizace tehdejší náhody, jež mě přivedla do míst, která mi učarovala už před více než třiceti lety, musela stát někoho nahoře hodně práce. Pro mnohé drobnosti technického rázu jsem se nakonec do minibytu se zahradou nenastěhovala, ale dodnes na něj myslím. A když jdu kolem, zkouším si navodit tehdejší emoce (včetně husí kůže), ale nejde to. Člověk asi musí být uvnitř, stát před nejmenším domem nestačí.
Dům U Raka. Věřte nevěřte, tahle roubenka je taky v těsné blízkosti Hradu.
Chudinská čtvrť na drahém místě
Ke svému jménu přišla dnešní součást Prahy 1 jednoduše: vznikla mimo území Hradčan, které byly samostatným městem od roku 1320. Domky byly postaveny pro hradní služebnictvo, zřejmě proto se moc nehledělo na velikost, logiku zástavby a ani se moc nebádalo nad tím, kde je jih.
Při někdejší prohlídce čtyřicetimetrového bytu jsem tiše dumala nad tím, jestli se do něj vejdu. Jeho původní nájemníci (domky služebnictvo dostávalo jen k dočasnému užívání) by mě asi považovali za rozmazlence: na stejném prostoru žily celé velké rodiny s mnoha dětmi.
Ty se podle dobových ilustrací „skladovaly“ až po několika kusech sourozenců v jedné posteli. Miniaturní prostory a příliš vysoká hustota obyvatel na metr čtvereční pak v teplejších dnech vyháněly lidi do uliček - jestli byla nějaká čtvrť opravdu veselá, bylo to tady. Na ulicích se žilo, jedlo, pilo, mezi malými domky tu viselo prádlo a víc než cokoli důstojného to tu připomínalo divoké jihoevropské vesnice.
Štěstí a ruch přerušily dva požáry: v roce 1420 lehl Nový Svět popelem kvůli bojůvkám husitů, podruhé v roce 1541, kdy z mapy Prahy prakticky zmizely Malá Strana i Hradčany. Na začátku 16. století se zástavba začala zvolna obnovovat, přičemž původně byly domky z Nového Světa až k Jelenímu příkopu.
Dnes je Nový Svět místem, kde jsou jedny z nejdražších nemovitostí ve městě, což do jisté míry „zařídilo“ i ten klid, který tu je. Nevznikne tu nic nového. Nikdo to tu nezkazí. Vzhledem k tomu, že jsou domy trochu nepraktické, budou tu vždycky žít nejvíce snílci, kteří se okolní realitou moc nezabývají.
Nepraktická je do jisté míry i sama poloha a chybějící občanská vybavenost, jak zní ten příšerný termín. Tady můžete jenom žít, za vším ostatním musíte vyjet buď na Břevnov, na Malou Stranu, nebo až na vzdálený Smíchov. Zkrátka do toho ošklivého hlučného světa.
Za ohradní zdí se skrývá malebný dvorek s pavlačovým domkem.
Mile divné místo pro mile divné lidi
Když už jsem se dotkla obyvatel, kteří musí místo cenit nad pohodlí, podívejme se teď na ty, kteří Nový Svět v minulosti obývali. Asi nejznámějšími obyvateli byli a už zase jsou kapucíni.
Bydlí tu od roku 1600, kdy je císař Rudolf II. pozval do císařského sídelního města a věnoval jim pozemky v těsném sousedství Hradu. Dodnes bydlí v přísně uzavřeném klášteře, jehož součástí je i chrám Panny Marie Andělské. Jejich objekt najdete v blízkosti Loretánského náměstí.
Veřejnosti přístupná je pro změnu barokní zahrada u Černínského paláce. Pečlivě a vkusně udržované pozemky jsou místem, kde by se dala vyučovat zahradní architektura. Rostliny kvetou ve všech ročních obdobích a jsou v prostoru osázeny tak, že máte téměř devět měsíců v kuse k dispozici právě se probudivší jarní zahradu. Přitom zahrady nejsou přehlcené květinami, ty jsou totiž osázené jen do ploch ohraničených živým plotem.
Slavným obyvatelem byl dánský astrolog, astronom a alchymista Tycho Brahe. Jeho domek je dnešním číslem jedna v ulici Nový Svět a místo hvězdářských dalekohledů nebo map noční oblohy tu sídlí hned několik firem.
Novosvětským domácím byl i režisér Karel Kachyňa. Ten bydlel v ulici Na Náspu, v němž měla údajně být katovna a márnice. Dodnes tu žije vdova po slavném režisérovi, herečka Alena Mihulová, která na místo nedá dopustit bez ohledu na pověry.
V domě U Zlatého stromu zase žil režisér a scenárista Jindřich Polák, tvůrce slavného pana Tau. V Černínské ulici má svůj dům a ateliér jeden z nejvýznamnějších a současně nejuzavřenějších výtvarníků současnosti, Jan Švankmajer. A žil tu i malíř Jan Zrzavý, jehož dům si později koupil režisér snímku Léto s kovbojem Ivo Novák.
Pokud se na Nový Svět vydáte, zkuste jej navštívit v noci.
Žádné štěstí U Raka
A pak je tu ještě jeden dům, který sem zdánlivě nepatří. Mezi jeho majitele patřili například Jakub Arbes, Arnošt Lustig nebo Ota Pavel. Na křižovatce ulic Nový Svět a Černínská stojí roubenka jako vystřižená z krkonošských samot. Polovina domku bílá, polovina z kulatin namořených hnědou, stojíte tu, tušený Hrad na dosah, a teď toto.
Vycházka na Nový SvětKomentovaná vycházka po Novém Světě v Praze.
Sraz na tramvajové zastávce Pohořelec, spoj číslo 22 ve směru z centra Prahy (před pomníkem Tycha Braha a Jana Keplera). |
Dům se jmenuje U Raka, původně tady totiž tekl potok Brusnice a právě v něm byla voda tak čistá, že v ní žili raci. Prvním i druhým majitelem domu byli řezníci: v roce 1739 jej postavil řezník Simonis, dalším majitelem byl řezník Libický.
Na přelomu 18. a 19. století v něm žil spisovatel a novinář Jakub Arbes, po válce jej společně koupili rovnou dva spisovatelé: Arnošt Lustig tu žil až do doby své emigrace v roce 1968, Ota Pavel až do své smrti v roce 1973.
Dnes je v půvabné roubence romantický hotel. Majitel jej musel na začátku 90. let kompletně renovovat a částečně přestavět: kvůli spodní vodě byl objekt zničený dřevomorkou, s promočeným zdivem a piloty.
Podařilo se mu však udržet ducha místa, dokázal nepodlehnout přílišné modernizaci a interiér nechal v původní kombinaci dřevěných trámů, cihel a bílého zdiva. Obnovil i původní prvky, jako byla tichá, uzavřená zahrada s hojnou zelení.
Potmě
Pokud se na Nový Svět vydáte, zkuste jej navštívit v noci. Já vím, všechny ty těsně předjarní nálady, ostrý vzduch a jasně modré nebe jsou fajn, ale síla tohoto místa sílí s nocí. Jednak máte prakticky stoprocentní jistotu, že tu budete úplně sami, a když budete dávat dobrý pozor, možná zaslechnete něco z těch hlasů, které si tu ze dvorku na dvorek vyprávěly. Jsou tam pořád.
