V někom může slovo karafiát vzbudit nelibou představu rudého květu předávaného za zásluhy pod rudou vlajkou. Květina je v tom však nevinně a je škoda ji zatracovat. Radost může udělat ve váze, ale i na zahradě.
Malé skalničkové karafiáty ozdobí skalku nebo truhlík, vysoké působí dekorativně na záhonech. Některé druhy jsou jednoleté, jiné vám porostou mnoho roků. Pokud chcete, aby vám na zahradě opravdu vydrželi tak, jak se od trvalek očekává, musíte ovšem pečlivě vybírat sazenice. Mnohé firmy, jež nabízejí rostliny pocházející z různých zemí, jsou jen málokdy schopné podat přesné údaje. Často vůbec nevědí, zda je daný druh vytrvalý či dvouletý. "Koupila jsem si před dvěma lety sazenice holandských karafiátů. V obchodě tvrdili, že jde o trvalku, ale květiny vydržely jen rok. Myslela jsem, že jsem udělala nějakou pěstitelskou chybu, ale přítel botanik mě ujistil, že právě tento druh trvalkou není," vzpomíná Karolína Ostrá z Brna. Je dobré se proto zajímat, odkud rostliny pocházejí a zda je obchodník seriózní.
Jak se stát zahradníkem
V tuto roční dobu si lze na záhony vysadit sazenice předpěstovaných dvouletých karafiátů, které již mají poupata a zanedlouho vykvetou. "Dvouleté karafiáty ozdobí zahradu na sklonku léta, do dalšího roku však nepřežijí. Sazenice lze koupit za 45 až 60 Kč. Na jaře je zase období minikarafiátů, které venku vydrží tři až čtyři roky. Z vytrvalých druhů máme skalkové a poléhavé karafiáty. Ceny za sazenici se pohybují od 23 do 60 Kč podle druhu a velikosti," informuje Jiří Chládek ze střešovického Zahradnického centra, které se specializuje na rostliny pěstované v Čechách. Zajímavou skupinou mezi "božskými květinami" (latinský název karafiátu, Dianthus, znamená totiž božský) jsou klatovské karafiáty, u nás nejdéle šlechtěné trvalky (více než sto let). Tyto nenáročné rostliny se mohou pochlubit nepřeberným množstvím rozmanitých barevných odstínů i kreseb. Jejich výhoda je v tom, že byly vyšlechtěny pro místní podmínky, a dokážou proto odolávat mrazům. Přes zimu vydrží na odkrytém záhonu, ale i v truhlíku či květináči na balkoně. Rozsochaté květy nesené až 60 centimetrů vysokým stonkem se objevují v polovině července.
Desítky tónů
Barev nabízejí klatovské karafiáty opravdu hodně, chybějí jen zelená a modrá. Na své si přijdou i poetické duše, protože označení jako bílá Labuť, žlutý Kanárek, cihlově červená Lidka či stříbřitě růžový Medailon a mnohé další rozhodně nemají se strohým označením nic společného. Květy s čárkovanými listy se nazývají pikoty a zahrnují 57 odrůd. Patří sem například bílý Radúz s karmínovou kresbou či žlutý Drahokam dobarvený ohnivě červenou. Dalších 19 odrůd má květy pruhované jednou barvou, 11 se chlubí více pruhy a 14 charakterizuje barva měnící se ze středu k okraji. Za všechny lze jmenovat třeba žlutorůžovou Jitřenku ozdobenou tečkami či ohnivě červeného V ojtěcha nesoucího ocelově šedé pruhy. Na nedávné výstavě "Květy 2000" v Lysé nad Labem uvedli členové Českého svazu zahrádkářů dvě nové odrůdy: s bílo-růžovo-červeným a s tmavě fialovým květem. Klatovské karafiáty lze vysazovat na záhony i do květináčů. Ty by měly mít průměr nejméně 16 cm a na dně asi centimetrovou vrstvu hrubého říčního písku. Svědčí jim slunné místo a půda s dostatkem humusu obohacená kompostem a případně hnojivem obsahujícím prvky, jako je draslík, fosfor a železo. Čerstvou chlévskou mrvu či slepičince nesnášejí. Zalévání jim stačí jednou za týden, zato by mělo být důkladné. Nejvhodnější je dešťová voda, která neobsahuje chlor. Sprcha by neměla zasáhnout rozvité květy. "Naše karafiáty si může každý množit sám pomocí hřížení. Odnože hlavního stonku se mezi pátým a šestým kolínkem naříznou a tímto místem přiloží k zemi. Zahrnou se hlínou a přichytí drátkem. Zůstávají stále spojené s mateřskou rostlinou, ale zároveň si vytvářejí své vlastní kořeny. Po pěti týdnech je lze od mateřské rostliny oddělit a vysadit samostatně. V prvních třech týdnech samostatnosti potřebují denní zálivku," radí Jan Hulec, pěstitel klatovských karafiátů. Sazenice, které stojí 15 korun, si lze objednat u pěstitelů přímo v Klatovech.
Malé skalničkové karafiáty ozdobí skalku nebo truhlík, vysoké působí dekorativně na záhonech. Některé druhy jsou jednoleté, jiné vám porostou mnoho roků. Pokud chcete, aby vám na zahradě opravdu vydrželi tak, jak se od trvalek očekává, musíte ovšem pečlivě vybírat sazenice. Mnohé firmy, jež nabízejí rostliny pocházející z různých zemí, jsou jen málokdy schopné podat přesné údaje. Často vůbec nevědí, zda je daný druh vytrvalý či dvouletý. "Koupila jsem si před dvěma lety sazenice holandských karafiátů. V obchodě tvrdili, že jde o trvalku, ale květiny vydržely jen rok. Myslela jsem, že jsem udělala nějakou pěstitelskou chybu, ale přítel botanik mě ujistil, že právě tento druh trvalkou není," vzpomíná Karolína Ostrá z Brna. Je dobré se proto zajímat, odkud rostliny pocházejí a zda je obchodník seriózní.
Jak se stát zahradníkem
V tuto roční dobu si lze na záhony vysadit sazenice předpěstovaných dvouletých karafiátů, které již mají poupata a zanedlouho vykvetou. "Dvouleté karafiáty ozdobí zahradu na sklonku léta, do dalšího roku však nepřežijí. Sazenice lze koupit za 45 až 60 Kč. Na jaře je zase období minikarafiátů, které venku vydrží tři až čtyři roky. Z vytrvalých druhů máme skalkové a poléhavé karafiáty. Ceny za sazenici se pohybují od 23 do 60 Kč podle druhu a velikosti," informuje Jiří Chládek ze střešovického Zahradnického centra, které se specializuje na rostliny pěstované v Čechách. Zajímavou skupinou mezi "božskými květinami" (latinský název karafiátu, Dianthus, znamená totiž božský) jsou klatovské karafiáty, u nás nejdéle šlechtěné trvalky (více než sto let). Tyto nenáročné rostliny se mohou pochlubit nepřeberným množstvím rozmanitých barevných odstínů i kreseb. Jejich výhoda je v tom, že byly vyšlechtěny pro místní podmínky, a dokážou proto odolávat mrazům. Přes zimu vydrží na odkrytém záhonu, ale i v truhlíku či květináči na balkoně. Rozsochaté květy nesené až 60 centimetrů vysokým stonkem se objevují v polovině července.
Desítky tónů
Barev nabízejí klatovské karafiáty opravdu hodně, chybějí jen zelená a modrá. Na své si přijdou i poetické duše, protože označení jako bílá Labuť, žlutý Kanárek, cihlově červená Lidka či stříbřitě růžový Medailon a mnohé další rozhodně nemají se strohým označením nic společného. Květy s čárkovanými listy se nazývají pikoty a zahrnují 57 odrůd. Patří sem například bílý Radúz s karmínovou kresbou či žlutý Drahokam dobarvený ohnivě červenou. Dalších 19 odrůd má květy pruhované jednou barvou, 11 se chlubí více pruhy a 14 charakterizuje barva měnící se ze středu k okraji. Za všechny lze jmenovat třeba žlutorůžovou Jitřenku ozdobenou tečkami či ohnivě červeného V ojtěcha nesoucího ocelově šedé pruhy. Na nedávné výstavě "Květy 2000" v Lysé nad Labem uvedli členové Českého svazu zahrádkářů dvě nové odrůdy: s bílo-růžovo-červeným a s tmavě fialovým květem. Klatovské karafiáty lze vysazovat na záhony i do květináčů. Ty by měly mít průměr nejméně 16 cm a na dně asi centimetrovou vrstvu hrubého říčního písku. Svědčí jim slunné místo a půda s dostatkem humusu obohacená kompostem a případně hnojivem obsahujícím prvky, jako je draslík, fosfor a železo. Čerstvou chlévskou mrvu či slepičince nesnášejí. Zalévání jim stačí jednou za týden, zato by mělo být důkladné. Nejvhodnější je dešťová voda, která neobsahuje chlor. Sprcha by neměla zasáhnout rozvité květy. "Naše karafiáty si může každý množit sám pomocí hřížení. Odnože hlavního stonku se mezi pátým a šestým kolínkem naříznou a tímto místem přiloží k zemi. Zahrnou se hlínou a přichytí drátkem. Zůstávají stále spojené s mateřskou rostlinou, ale zároveň si vytvářejí své vlastní kořeny. Po pěti týdnech je lze od mateřské rostliny oddělit a vysadit samostatně. V prvních třech týdnech samostatnosti potřebují denní zálivku," radí Jan Hulec, pěstitel klatovských karafiátů. Sazenice, které stojí 15 korun, si lze objednat u pěstitelů přímo v Klatovech.
