Herečka Jaroslava Obermaierová si stářím nemovitosti není jista, ale patrně jde o objekt postavený v roce 1905. Před velkou rekonstrukcí, již realizovali odborníci podle pokynů paní Jaroslavy, nebyla v domě zavedena voda ani plyn a spíše než idylický domov připomínal ruinu.
Podle jejích slov chalupu vlastnoručně postavil tatínek strýce, který jí původně věnoval jen jednu její část, aby měla kam jezdit se synem Járou v létě a na víkendy. Letos tu tráví již čtyřicátý rok.
„Po letech se projevily nedokonalosti původní stavby, velkým problémem byla například vlhkost,“ prozrazuje. Několik let trvající rekonstrukce začala v době, kdy zde již herečka trvale žila, respektive poté, co se domluvila se synem, že tu bude bydlet s ní.
Do té doby herečka dům udržovala, jak sama říká, v chátrání. Jelikož jí chalupa po smrti strýce připadla celá, nebyl problém začít budovat. Její království dnes tvoří kuchyň a vedlejší pokoj s kamny a televizí. V místnosti jsou také dvě postele, kam chodí spát hlavně kočka. Splácala to, jak říká, z chlíva, který tu v minulosti byl.
Tam, kde dnes stojí koupelna, byla dřív černá kuchyňka s kachličkami. Paní Jaroslava si dnes pochvaluje především zavedený plyn. Na dobu, kdy do domu nosila putny plné uhlí, jež kolem šířily černý mour, už naštěstí jen vzpomíná.
Do horního patra vede úzké dřevěné schodiště, podél něhož jsou vystaveny různé předměty, například staré žehličky nebo obraz znázorňující zemědělce při práci. Nejde však o sbírku, neboť paní Obermaierová zásadně nic nesbírá. Jsou to jen předměty nalezené na půdě.
Mimochodem, do prvního patra se herečka před dvěma lety téměř půl roku nepodívala, protože měla ošklivě zlomenou nohu a po chalupě se pohybovala na vozíku.
Nahoře je hostinský pokoj se dvěma židlemi a stolkem, u něhož herečka sedává při večerní kávě sama nebo s návštěvami. Tady lze rovněž relaxovat na zámeckém kanapi nebo se rovnou natáhnout na velkou postel.
Stolek s židlí a původně zámecké kanape. Dobrá společnost a káva jsou vítány.
V patře je i koutek, kde má Jaroslava vystaveny ceny, které získala za své herecké umění, a dárky od přátel. Z okna bylo donedávna vidět až do nedalekého Žďáru nad Sázavou, nový domek, který si sousedé postavili hned vedle, však tento výhled navždy zastínil.
Zajímavou místností je takzvaný dívčí pokoj. Sem si občas herečka zaleze, aby mohla být jen sama se sebou. Najdete tam dvě postele a střešní okno skýtající jedinečný pohled do nebe. Součástí dívčího pokoje jsou také dvě modrobílé židle vypadající jako ze zámku.
Každá má na opěradle vyšitý obličej. „Mě na tom zaujaly právě ty ksichty,“ říká Jaroslava Obermaierová se smíchem. Mezi židlemi stojí stolek se svícnem čekajícím na svou příležitost při výpadku proudu.
Vedle dívčího pokoje je ještě půda, která je ideálním skladem nepotřebného „harampádí“ během zimy. Herečka zde dokonce zkoušela sušit prádlo, ale to se jí neosvědčilo.
Venku před domem má herečka i její blízcí k dispozici velký dvůr zarostlý travou a středně velkou zahrádku s ořešákem, který nepřestává plodit. Klidné letní večery si paní Obermaierová vychutnává pod pergolou, obklopena květinami a ve společnosti kočky Anči, fenky Parisky a syna Járy.
Citlivá milovnice zvířat říká, že bydlí všude a nikde. V Praze má garsonku, kde občas přespává, ale ten pravý domov a klid našla právě tady, v lůně českého venkova. Co se týká budoucnosti chalupy, nehodlá tu už dělat velké změny. Pokud tedy něco nespadne. Do budoucna se chystá pouze malovat, ale to má svůj čas.
