Přízemí rodinného domu z půlky padesátých let užívala celá rodina, ale šestnáctimetrový pokoj pod střechou patřil pouze Zdeňkovi a Pavlovi, jejich klukovským snům i dobrodružným výpravám pod šikmé krovy.
„Prostor byl rozdělený na čtyři malé půdičky, které se však postupem času změnily ve skladiště všeho možného. Už tu nebylo k hnutí, a tak jsme se rozhodli udělat rázný krok,“ vzpomíná Zdeněk Troška.
Bydlení pro teplomila
Všechny příčky vyjma jediné vzaly za své a v zasmušilém podkroví bylo náhle bohatě místa. Po konzultaci s architektem dostala dispozice tvar písmene U, v níž na sebe navazují otevřené funkční zóny: společenská se sedačkou a hifi soupravou, kreativní s klavírem na jedné a psacím stolem na druhé straně a intelektuálská spižírna s knihami a cédéčky, která končí vchodem do malé koupelny.
Po mlynářských schodech se vystupuje do poslední místnosti, natažené přímo pod hřebenem. „Dřív tam bývala jen televizní anténa a vosí hnízda, dnes mám na jedné straně cochcárnu, což je odkládací místnost, kde najdete, co chcete, a na druhé straně mám ložnici, vlastně jenom postel,“ upřesňuje režisér Troška.
Není pod tolika okny v létě horko? „Já jsem letní typ a teplo miluju. Na podzim bych se klidně mohl spakovat a odletět s vlaštovkama do teplých krajin. Moje ideální představa Vánoc je být v Egyptě, opřít si o pyramidu pár obrázků od Lady a zazpívat si koledu.“
Ráno čilejší večera
„Jsem dítě z venkova, proto potřebuju prostor, světlo, vzduch. Nesnáším malé, tmavé kumbálky a líbí se mi dnešní otevřený způsob bydlení. Nebo takové ty velké byty v Itálii, kde vlají záclony…,“ naznačí gestem, ale znejistí, když jako na pokyn průvan zacvakne nadýchaný bílý voál do balkónových dveří.
Architekt při prohlídce navrhl zrušení dvou maličkých okének v půdní nadezdívce, avšak uslyšel důrazné ne! Režisér Troška to vidí jinak: prý čím víc oken, tím líp. A nejlepší, že by prý byla celoskleněná střecha.
„Jsem ranní pták a tahám slunce na oblohu. Vzbudím se před svítáním a pak si z okna užívám tu krásu, jak se krajina postupně proměňuje.“
Jak našemu hostiteli nevadí časné vstávání, tak nesnáší ponocování. Tvrdí, že usíná už v půl deváté večer, ale je možné, že mu k tomu pomáhá voňavý bylinkový polštářek.
„Původně se u nás byliny sušily na čaje. Pili jsme je v zimě proti nachlazení. Teď si ale dáváme směs mateřídoušky, máty, heřmánku, lipového květu a černého bezu do polštářku, na kterém se krásně usíná.“
Režisér a maminka mají pravdu
Rekonstruovaná část domu byla napojena na stávající systém ústředního vytápění. Kotel na uhlí, který vyžaduje pravidelnou „stravu“ i údržbu, však není ideálním řešením v rodině, kde fyzicky zdatnější nebývají vždycky po ruce a starším to do sklepa už moc neběhá.
„Přemýšleli jsme, jak topení rodičům ulehčit a bratr přišel se zprávou, že existuje nějaké čerpadlo…“ „Tepelné čerpadlo,“ upřesní sourozenec Pavel. „Dozvěděl jsem se o něm od kamarádů, kteří dělají vrty. Když si spočítáte, že za plynové vytápění v podobném domě dáte nějakých šedesát až osmdesát tisíc ročně, tak je jasné, že náklady na tepelné čerpadlo máte rychle zpátky, protože teplo ze země vás nebude stát nic.“
„Zašel jsem si v březnu na výstavu Pragotherm, vzal jsem si prospekty, doma jsme to prozkoumali, pak jsem zkontaktoval firmu, ta sem poslala zástupce z Českých Budějovic, kteří udělali rodině školení a vlastně hned jsme se rozhodli. V květnu už bylo topení hotové,“ popisuje v letmém střihu rychlý sled událostí režisér.
Tempu nahrálo, že firma IVT nemusela instalovat nové rozvody, ale na přání investora využila stávajících radiátorů. Přestože čerpadlo ještě neprošlo zatěžkávací zkouškou šumavské zimy, díky letošnímu chladnému srpnu, kdy noční teploty klesaly na 7°C, už mohlo předvést, co umí.
„Na displeji si nastavíte, kolik chcete mít v domě, a když teplota klesne, čerpadlo se zapne,“ vysvětluje režisér.
„Je to úžasné,“ dodává maminka Trošková, „vstávám a mám všude teplo. Pořídili mi to ne za pět minut dvanáct, ale přesně ve dvanácté hodině.“
Z pohádky do pohádky
Co potřebuje režisér k bydlení? Prý nic moc – knihy, klavír, postel, stůl... „Mám rád volný prostor. Věci odebírají člověku energii, a tak si kolem sebe nechávám jen ty, ze kterých něco příjemného vyzařuje.“
Jak je patrno z interiéru, přednost dává teplé barvě přírodního buku, žlutým, oranžovým, medovým odstínům i pastelové růžové.
„Už se netoužím příliš obklopovat věcmi. Mám třeba spoustu cédéček, protože jsem porovnával různé nahrávky a například Patetickou symfonii Čajkovského jsem měl devětkrát. Teď jsem si vybral tu, která mi nejvíc vyhovuje, a ostatní rozdávám. Cédéčka nebo knížky nemají ležet, protože tak jsou mrtvé. Mají se číst a tím dávat radost nebo poučení.“
Pohodu bydlení si většina kreativních lidí neumí představit bez občasného uměleckého výkonu u sporáku. Ten den byly u Trošků na programu těstoviny s baklažány na způsob hub.
Chcete vyzkoušet recept? Na zpěněné cibulce osmahněte na kostičky nakrájený lilek, trochu podlijte, přidejte česnek utřený se solí, kmín, pepř, majoránku a trochu houbového koření. Nakonec vmíchejte vejce a přidejte uvařené těstoviny. A poučení: při výběru lilku si vyberte „samičku“. Na rozdíl od samce, jehož špička je kulatá, má chutnější samička na konci důlek.
„Mně osobně je to ale jedno,“ říká Zdeněk Troška. „Jsem nadšený všežravec a jím vše s velkou radostí.“ A jakou filmovou potravu chystá nám?
Již připravenou pohádku na motivy Jana Drdy odsunul na Nově Big Brother, a tak se režisér věnuje jinému pohádkovému příběhu, který by mohl vzniknout v česko-ruské kooprodukci.
Další informace k tématu najdete v Living 10/2005
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
 Zdeněk Troška na své zahradě. |
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
 Jak bydlí Zdeněk Troška |
