Patrový dům s rovnou střechou měl podle Jakuba cíleně připomínat protiletecký bunkr. Manželům jej navrhly architektky Tereza Froňková a Milesa Anděra Zrnic. Je postavený na kraji Prahy v nízké zástavbě okolních domků.
„Bunkr jsem chtěl já. Mám pocit, že je to tvarově čisté, beton je skvělý a vlastně přírodní materiál,“ vysvětluje Jakub. Strop v přízemí proto zůstal v syrové podobě, strukturu šedého povrchu litého betonu nepřekrývá žádný podhled ani omítka.
Agáta Prachařová a její manžel Jakub Prachař čekali na svůj vysněný dům tři roky.
Agáta to má trochu jinak, líbí se jí romantičtější zdobnější styl Provence. Podle Jakuba se ve výsledku dá říct, že nakonec společně bydlí v bunkru, v němž jsou květináče s levandulí.
Manželé měli smůlu na některé dodavatele a stavba se tím prodloužila na tři roky, což Jakub ironicky komentuje: „Klidně bychom stavěli dalších několik let, ale to se nám už nepoštěstí. Není totiž nic hezčího než budovat dům, což každý, kdo někdy něco stavěl, určitě potvrdí,“ a dodává: „Nakonec to dobře dopadlo, dům není křivý, do střechy nám neteče a topení funguje dokonce i v zimě!“
Domov skoro božský
První věc, která v domě na první pohled zaujme, je samotný prostor. V nepřeplněném interiéru je proto místo pro jednotlivé kusy nábytku a zajímavé detaily. S těmi si Jakub Prachař dostatečně pohrál. Připouští, že je velký perfekcionista a dbá na to, aby detaily fungovaly a byly v pořádku.
Na otázku, s kým a jak řešili výběr konkrétních materiálů a barev, odpovídá, že oba společně s architektkami, firmami, ale hlavně s bohem. Přestože se některé věci komplikovaly, tak například chybu v projektu se povedlo proměnit v přednost.
V jídelním koutě tak vzniklo atypické sezení na parapetu rohového okna. Základ interiéru je barevně neutrální: šedý beton, dubová podlaha, šedočerné kovové schodiště a bíle natřené stěny. To všechno umožnilo při volbě zařízení míchat více stylů. Manželé si mohli také dovolit výrazné barevné akcenty, poskládat k sobě moderní nábytek vyrobený na míru a doplnit jej staršími věcmi z bazaru, ale také industriálními a vintage prvky.
Z nich nejvýraznější je jídelní stůl, jehož podnož tvoří část starého litinového stroje. Lustr nad pohovkou v obchodě nenajdete. Je to originál, který vyrobil Jakub. Potřeboval k tomu jen plastové kelímky, lepenku a sešívačku.
Co je na prvním místě
Kuchyň patří k nejvyužívanějším místnostem. Manželé to považovali za prioritu a zařídili ji jako první. Jakub Prachař rád vaří a vysvětluje: „Odpočinu si, vaření je pro mě relax. Chtěl jsem pořídit dvě trouby, ale považovali mě trochu za blázna. Místo druhé trouby tak máme alespoň ohřevnou zásuvku.“
Kuchyňský kout je součástí obývacího prostoru. Povedlo se využít kontrast a sladit dvě odlišné části: na jedné straně čistě bílou linku s bílou pracovní deskou z tvrzeného kamene Technistone, proti ní barevný varný ostrůvek.
Pracovní deska ostrůvku z tvrzeného kamene vypadá jako přírodní žula.
Pracovní černá deska podobná žule je vyrobena ze stejného odolného materiálu. Tvrzený kámen se dobře udržuje, takže jej Prachařovi zvolili také do koupelny a jsou z něj vyrobené parapety i v dětském pokoji.
Boční stěny ostrůvku září barvou, která má svůj příběh. První inspirací byla klasická barva od Tiffanyho. „Vždycky se nám líbila, někdo má doma dárkovou krabičku této barvy, my celou kuchyň. Když jsme byli na Korsice na dovolené, tak jsme objevili Corsica Blue, místní parfém, který má tuhle krásnou barvu moře. Přivezli jsme si vzorek voňavky, odnesl jsem ho k truhláři a řekl, chci tuhle a on to prostě nějak smíchal,“ vzpomíná Jakub.
Hrubá struktura dřevěného obložení dodala ostrůvku vintage vzhled: „Měl jsem představu, že výsledek bude připomínat stará rozlezlá prkna, ale byl problém sehnat na to dřevo. Koupili jsme proto nové, dali je okartáčovat, čímž získalo tu správnou strukturu,“ uzavírá Jakub.
