Možná to byla ješitnost stavebníka Zemské banky, který chtěl trumfnout budovu Pražské městské spořitelny v Rytířské ulici postavené v letech 1892 až 1894. I proto si pozval stejného architekta, a to Osvalda Polívku.
Fotogalerie |
Ten je autorem i další významné novorenesanční stavby, a to Obecního domu (1904 až 1912). Je podepsaný i pod budovou Nové radnice na Mariánském náměstí, kde dnes sídlí pražský Magistrát.
Zemská banka si honosnou budovu i předního architekta mohla dovolit. Své služby nabízela od roku 1890 a brzy se stala největším emisním ústavem rakousko-uherské monarchie.
Desítky let stavba postavená v roce 1896 fungovala jako banka, později zde byly také unikátní trezorové haly určené pro archivy Státní banky Československé. V roce 2011 budovu koupila skupina CPI miliardáře Radovana Vítka za 890 milionů korun od Unicredit bank, která si postavila "obyčejnou" budovu na Náměstí Republiky, což prý odradilo řadu jejích VIP klientů.
Na přelomu let 2015 a 2016 by se budova opět měla otevřít veřejnosti. Na ploše více než 20 tisíc metrů čtverečních mají vzniknout kavárny, restaurace, kanceláře, obchody a především výstavní plochy věnované sklu.
Živnobanka - Středem všeho dění i výzdoby je hlavní bankovní dvorana. Má skleněný strop, jehož střed zdobí znak Království českého, kolem něho jsou znaky pražských měst a předměstí od malíře Rudolfa Říhovského. Kolem dokola zdobí dvoranu ve výši prvního patra postavy venkovského lidu v místních krojích jako alegorie jednotlivých českých krajů.
Sto miliónů korun budou stát sklářské expozice, dalších 400 miliónů představuje odhad na renovaci objektu. Investor CPI si však slibuje, že do budovy zavítá ročně okolo 400 tisíc osob, vstupné by se mohlo pohybovat kolem 200 až 250 korun.
Místo muzea vznikla banka
Architekt Osvald Polívka dostal na konci 19. století k dispozici již tehdy atraktivní parcelu na místech, kde do roku 1890 sídlilo v Nosticově paláci, jak se stavbě říkalo, Museum Království českého. Jenže budova už potřebám muzea nestačila, a tak byla pro něj postavena v horní části Václavského náměstí nová.
Demolice v roce 1893 tak uvolnila velkou parcelu v lukrativní části města, ale nezničila vše, byl třeba zachován původní portál z Nosticova paláce se sochami orlic a vázami z dílny Matyáše Bernarda Brauna z první poloviny 18. století.
Během čtyř let pak vznikla na rohu Nekázanky a Příkopů honosná čtyřpatrová renesanční bankovní budova podle projektu architekta Osvalda Polívky. Právě pro boční průčelí do Nekázanky byl použit portál s Braunovými sochami.
Živnobanka - Hlavní průčelí budovy vedlo do ulice Na Příkopě a jeho výzdoby se účastnili nejlepší umělci té doby.
Budovu banky pak v roce 1909 spojili Osvald Polívka a stavitel Matěj Blecha s protějším domem můstky přes Nekázanku. Později byla přistavěna ještě zadní budova v Nekázance, která v letech 1927 až 1928 dostala čtvrté patro podle projektu architekta Jana Žáka.
Hlavní průčelí budovy vedlo samozřejmě do ulice Na Příkopě. Polívka přizval ke spolupráci nejlepší umělce té doby. Například návrhy na lunetovou výzdobu budovy jak na Příkopy, tak do Nekázanky jsou dílem Mikoláše Alše.
Podle jeho návrhů malíři Bohumír Roubalík a Vojtěch Bartoněk zhotovili předlohy ve skutečné velikosti, podle nichž se pak vyrobila mozaika v insbrucké továrně Alberta Neuhasera. Působivé mozaiky zářící zlatem znázorňují jednotlivé zdroje hospodářského blahobytu i vlastenecké alegorie.
Po stranách hlavního vchodu jsou plastiky od Stanislava Suchardy, které znázorňují činnosti podporované bankou: zprava to jsou Obchod, Průmysl, Zemědělství a Technologie. Ostatní ornamentální i figurální ozdoby jsou od profesora Celdy Koučka včetně čtyř znaků největších českých měst (Praha, Plzeň, Liberec, Budějovice) mezi okny druhého patra.
Živnobanka - Návrhy na lunetovou výzdobu budovy jsou dílem Mikoláše Alše.
Interiér jako galerie
S bohatou fasádou ladí i celý interiér, hned po vstupu do vestibulu jsou dva velké nástěnné obrazy od Maxe Švabinského z roku 1896, vlevo Svatý Václav žehnající lidu, vpravo alegorie Blahobytu a Práce. U paty schodiště jsou dvě velké bronzové sochy Světlonošů od Bohuslava Schnircha, sochaře, který se výrazně podílel na výzdobě Národního divadla i Rudolfina.
Středem všeho dění i výzdoby je však hlavní bankovní dvorana. Má skleněný strop, jehož střed zdobí znak Království českého, kolem něho jsou znaky pražských měst a předměstí od malíře Rudolfa Říhovského. Kolem dokola zdobí dvoranu ve výši prvního patra postavy venkovanů v místních krojích jako alegorie jednotlivých českých krajů.
Ale i pozdější doba vnesla do budovy zajímavou výzdobu, například prostory bankovních pokladen oživují mozaiky Josefa Kaplického (otec architekta Jana Kaplického), který řadu let vedl Ateliér skla na VŠUP v Praze.
Živnobanka - Její trezory zůstanou zachovány.
Staré umění zůstane, sklo přibude
Nový projekt bude lákat (kromě původní výzdoby) především na galerii skla. Vznikne zde instalace nazvaná Glass Experience by Lasvit. Půjde o prostor s interaktivními, kinetickými instalacemi, které budou vytvořeny ze skla a svým řešením propojí využití technologií, světelných zdrojů a zvuků. Tuto část expozice vytvoří přední čeští a světoví autoři, s nimiž bude na vývoji a výrobě pracovat český výrobce Lasvit.
Po letech odstávky se možná zprovozní i komín uprostřed dvora Živnobanky, kde by tak mohli mít sklářští výtvarníci dokonce sklářskou pec, kde by prezentovali různé sklářské postupy.
Vedle "skleněných zážitku" se mohou návštěvníci těšit i na zpřístupnění střechy budovy, z níž budou mít nádherný výhled výhled na historické centrum Prahy.
Živnobanka - Monumentální schodišťová hala, obložená žulou a mramorem, má šest nástěnných lunet od Karla Vítězslava Maška.
Projekt počítá také s butiky, showroomy a kancelářemi. Rozsáhlý obchod s designem a uměním převážně českých sklářských značek a dalších designových firem bude vestavěný do unikátního prostoru bývalého bankovního trezoru.
O projektu
|
