Do márnice, k níž vede od spodní hřbitovní brány kamenné schodiště, se lidé můžou běžně podívat jen přes okénko ve dveřích. Pokud si budou chtít prohlédnout zazděnou pokladničku a dvě kamenné desky s hebrejskými liturgickými texty nebo modlitbou za zesnulé, musí hřbitov navštívit s průvodcem.
Jednoduchá stavba, znovu postavená z původních kamenů a cihel, sloužila pro takzvanou taháru neboli očistu. Nebožtíka zde připravili do rakve a pohřební bratrstvo u něj setrvalo do druhého dne, než jej uložili do země.
„V Boskovicích se ještě ve 40. letech minulého století pohřbívalo, přesto před opravou zůstaly zachované jen části obvodového zdiva. Plánek síně chyběl, vznikl podle několika dochovaných fotografií,“ popsal architekt přestavby Jaroslav Klenovský.
Židovský hřbitov je s 2 500 náhrobky třetí největší v Česku. Podobně jako ghetto v centru Boskovic ale po druhé světové válce chátral. Ještě na začátku 19. století tvořilo přes dva tisíce Židů třetinu zdejších obyvatel, bohatší z nich se ale postupně stěhovali do větších měst.
Zbylých 458 Židů nacisté v roce 1942 násilně deportovali do Terezína a dalších koncentračních táborů, po válce se jich vrátily necelé dvě desítky, i ti ale za pár let odešli. Ghetto i hřbitov se obnovy dočkaly až po revoluci, podařilo se na ni získat několik desítek milionů korun. Osvětě pomohl i Festival pro židovskou čtvrť, který každoročně do Boskovic přiláká několik tisíc lidí.
