I přes problémy akce srší ředitel novopečené nesoutěžní přehlídky, nabízející oscarové kandidáty z celého světa, entuziasmem.
Koncept festivalu Cinema Mundi při zahajování velmi chválil moderátor Jan Kraus. Proč jste s ním vůbec vyrukovali?
Na brněnských veletrzích jsem provozoval kinematograf. Vedle výstaviště, kam by se chodilo do kina, jsou říční lázně Riviéra, kde by zase mohli studenti batůžkařit a mít tady i velké koncerty. Takový byl původní záměr festivalu.
Akce se ale nyní koná v brněnském multiplexu Velký Špalíček, venku se stanovat nedá, o veletrhy ani neškrtne a sám sebe festival deklaruje jako všelidový. Něco tady nehraje...
Chtěli jsme přehlídku nejlepších filmů. Původně udělat i přímý přenos z Oscarů. Nakonec jsme se rozhodli pro přehlídku těsně před touto událostí. Na veletrzích nejsme prostě z nedostatku financí.
Zpočátku nejisté dotace z města a kraje mohou být pro první ročník akce jisté harakiri. Nezaznělo, kolik to všechno bude vůbec stát?
V sedmi dnech lidé uvidí filmy z celého světa. Od kraje jsme dostali devět set tisíc a možná přijdou nějaké menší peníze z města. Za pronájem multikina jsem musel jednorázově zaplatit pět set padesát tisíc korun. V rozpočtu máme jen sedm set tisíc na zapůjčení filmů, což zřejmě bude mnohem víc. Čekám, až festival skončí a já to všechno sečtu a uvidím, kolik bude muset náš kinematograf doplatit.
Napjatý rozpočet se může odrazit na kvalitě. Nebylo řešením rok počkat a vše důkladně připravit?
Mohl jsem úctyhodnou částku z kraje odmítnout, ztratit rok života a poslouchat, že vyčkávám, protože jdu po penězích. Po festivalu se sejdu s lidmi a organizacemi, které mohou příště pomoct. Své sliby plním.
Nejde jen o finanční přízeň mocipánů, ale přece i o hazard s publikem, které v případě zádrhelů této akci svoji přízeň příště věnovat nebude... My se o krajské dotaci dozvěděli až někdy kolem dvacátého prosince. Ať někdo jiný za dva měsíce dokáže přivézt, co nabízíme my, a udělat zcela neskřípající logistiku akce. A návštěvnost festivalu zatím není vůbec špatná.
Váš kinematograf, tedy pojízdné maringotky s projektory, už je v tuzemsku pojem. Jak vás napadlo toto filmové kočování?
Správa kin ve Vyškově, kde jsem dělal, vlastnila maringotku. Kina se začala rušit, koupil jsem si mašiny a za dvacet tisíc u Chebu v lesích koupil maringotku. S bratrem jsme ji vyčistili a nechali opravit. Zamilovali jsme se do ní a začali jezdit po regionu.
A jak velký je tento podnik dnes?
Kinematograf bratří Čadíků provozuje čtrnáct mobilních kin. Pod naší hlavičkou funguje i jediné letní kino v Praze na Střeleckém ostrově. Dva pojízdné kinoautobusy působí od roku 2002 na Slovensku. Sedm set projekcí do léta. Od téhož roku jsme vyjeli promítat ryze české filmy do západní i východní Evropy.
Vaše distribuování filmů je archaické. Lidé těm nepohodlným lavicím a primitivní technice přišli na chuť, že hrajete zdarma?
Produkci po setmění nevadí déšť, jako větrné počasí. Máme pět set lidí za večer. Chodí se za českým filmem, ale i za pohodou a pospolitostí. Sedí se pospolu často pět hodin.
