Brněnský purkmistr Karl Giskra, který byl zvolen do čela úřadu v roce 1866, se na své židli ani neohřál a už musel čelit snad tomu nejhoršímu, co město může potkat – válce.
Rakušany prohraná bitva s Prusy u Sadové nedaleko Hradce Králové tehdy otevřela nepříteli cestu na Moravu. A k Brnu se začala valit pruská vojska. Ze strachu před nimi prchali nejen obyvatelé, ale i úřady.
A tak si starosta musel pomoci sám. To byl první popud k založení městské policie. Je to už 150 let.
„V červenci vznikla první takzvaná jistotní stráž z občanů. Měla za úkol ochraňovat město a její členové pracovali dobrovolně vedle svých běžných zaměstnání. Nebyli ani ozbrojení, měli jen hole, ručnice z Vídně dostali až v listopadu,“ líčí vznik městské policie její dnešní pracovník Michal Simandl, jenž se už roky historií brněnských strážníků zabývá.
Uchazečům dělala problémy čeština
První obecní stráž sídlila na Staré radnici. Její příslušníci ještě neměli klasické uniformy, jen hnědé kabáty a čepice francouzského typu se štítkem. Náklady na jejich působení neslo město. „Nebylo to tak zlé, předtím doplácelo na říšskou policii, a když se souhlasem Vídně vznikla obecní, snížila ta říšská stavy,“ popisuje Simandl.
Výběrové řízení na strážníky tehdy nebylo až tak náročné. Museli se umět orientovat ve vyhláškách, být fyzicky zdatní a umět německy a česky. „Právě čeština ale dělala uchazečům největší problémy, protože v Brně žila spousta Němců. Přešla do ní i část říšských úředníků,“ poznamenal Simandl.
150 let obecní policie v Brně
|
Strážníci dostávali zlatku denně, 360 zlatých ročně. Nebylo to až tak závratné, učitel na vesnici bral například od 250 do 300 zlatých, ale s bytem a otopem, a na roční předplatné novin Moravská orlice by museli vydělávat 14 dní.
„Měli nárok na služební oděv, což tenkrát byla docela výhra, protože například svrchní kabát stál od 10 do 30 zlatých nebo kalhoty od 5 do 12 zlatek. Oni mohli oděv nosit i mimo službu,“ popsal Simandl.
Služebny měli tehdy strážníci na čtyřech strategických místech: na Horním Cejlu neboli Bratislavské, na Staré radnici, na Nových sadech a na Starobrněnské radnici na dnešním Mendlově náměstí.
Vybavení jako Scotland Yard
Prvním velitelem se stal právník Josef Wolf. Velel stovce mužů, kteří měli na starost bezpečnost lidí i majetku, postrk, jak se tehdy nazývala přeprava, noclehárny a hostince, pořádek o svátcích. Kontrolovali, aby lidé neholdovali zapovězeným hrám, a spolupracovali se soudy. „Zajímavé je, že výtěžky z pokut šly už tehdy na chudé,“ poznamenal Simandl.
S lety se měnily i uniformy. Původní čapky vystřídaly cylindry, pak klobouky s číslem podobné „polním myslivcům“, jen místo kohoutího peří měly žíně, a v 90. letech přišly přilby s městským znakem a zdobením podle hodnosti.
„Je velká škoda, že se zachovala pouze jediná, která je dnes na Špilberku v městském muzeu,“ zalitoval Simandl.
Největší rozvoj zaznamenali městští strážníci za svého třetího velitele Franze Walka, který nastoupil do funkce v roce 1892.
„Za jeho působení měla městská policie vlastní kartotéku, daktyloskopické oddělení a antropometrickou sbírku jako kriminalisté – a to dokonce dříve, než tyto metody začalo zavádět četnictvo v českých zemích. Strážníci tak mohli vyšetřovat i kriminalistické případy,“ vysvětlil Simandl.
80 tisíc lidí na pohřbu truhláře
Noviny tehdy nepsaly o kriminálních případech a soudech tak obšírně jako dnes. Přesto najdeme v místních „plátcích“ krátké zmínky o zásazích strážníků.
V květnu 1867 zatkli třeba vraha dvacetileté služky Johany Bartonové. Zabil ji hodinářský učeň, její milý, v té době polní myslivec, protože byla těhotná a on musel narukovat. A protože si přísahali, že se nikdy neopustí, rozhodli se prý, že společně zemřou. Muž nejprve pořezal ji a pak sobě prořízl žíly na hrdle. Hlídka to s ním neměla jednoduché, protože se choval jako „vzteklý“ a musela mu sebrat dvoje nůžky a břitvu.
Noviny psaly i o hrdinství strážníka Karla Kraliczka, který si vysloužil vysoké vyznamenání – stříbrný záslužný kříž císaře Františka Josefa – za to, že v roce 1902 vytáhl z rybníka v Králově Poli tříletého chlapce Josefa Formánka. A o Kraliczkovi psaly znovu, když ho pobodal delikvent, jemuž měl podle soudního rozhodnutí odvést děti do dětského domova.
Poměrně zásadní roli sehráli strážníci na počátku 20. století, kdy atmosféra v Brně začala houstnout z hlediska sociálního i národnostního.
„Češi tehdy demonstrovali za zřízení druhé české univerzity, což se nelíbilo Němcům. Při potyčkách zemřel dvacetiletý truhlář. Probodl ho jeden z vojáků, kteří měli protesty uklidňovat. „Na jeho pohřeb přišlo 80 tisíc lidí a na místě zasahovaly všechny ozbrojené složky – policie, četníci i vojsko. Radní tehdy posílili obecní policii o jízdní jednotku. Sídlila v Masné ulici,“ popsal Simandl.
Soumrak po první světové válce
Neméně významnou akcí pro strážníky byl příjezd slavného Buffalo Billa. „Něco takového Brno nezažilo. Přivezl si kus Divokého západu, doprovázela ho například stovka indiánů. Jeho doprovod naplnil 45 železničních vagonů. Průvod uzavíral jeden strážník a někdo zvolal: Támhle je ještě jeden buf. Od té doby měli strážníci přezdívku bufové,“ vylíčil Simandl.
Podle něj si strážníci svého postavení velmi považovali. „Dochoval se záznam o sebevraždě třicetiletého strážníka jen proto, že byl odsouzen k pokutě. Neunesl tu ostudu,“ míní Simandl.
Po vzniku samostatného Československa ale nastal soumrak městské policie. „Poznamenala ji válka, řada policistů padla a bylo potřeba doplnit stavy. Začalo se uvažovat o zestátnění s tím, že se ušetří. Mělo to i národnostní podtext. Při střetech Čechů a Němců měli Češi pocit, že straní Němcům,“ podotkl Simandl.
Ještě na konci roku 1922 řešila městská rada žádost o zřízení policejního muzea, ale na to již nedošlo. Od 1. března 1923 se změnila ve státní. Ze 400 propuštěných strážníků jich u ní 300 opět našlo práci, ze zbylé stovky se stali kočí, hlídači městských budov a hřbitovů.
Nová kapitola městské policie se začala psát až po téměř 70 letech v roce 1992. Jejím zřizovatelem je opět město. Obecně se dá říct, že náplň práce je ze 70 procent obdobná i dnes – dohlížet na pořádek ve městě.
„V tom byla naprosto zásadní pro chod města. Její důležitost dokazovalo i to, že za císaře pána byli první tři velitelé členy městské rady,“ doplnil Simandl.
