„Pohyblivé obrázky“ prvně vtrhly do Brna v roce 1896 zásluhou vídeňského impresária Alberta Schillera. Ten zvolil Brno dva měsíce před Prahou, aby přesně 11. srpna v Maurském sále Grand hotelu divákům promítl kinematografem snímky Skotský tanec, Hasiči a Scéna u holiče.
Bylo to půl roku po vůbec prvním promítání bratří Lumiérových v Paříži a podruhé na našem území. První byly 15. července 1896 Karlovy Vary.
„Obrazy jsou téměř v životní velikosti, někdy se trochu pomalu pohybují. Ruší kmitání obrazu a pronikavé světlo, přesto to stojí za podívanou,“ zhodnotili promítání novináři. A nový fenomén všelidové zábavy byl na světě.
„Pak již byla pořádána pravidelná představení pro obecenstvo každou půlhodinu od 10 do 20 hodin. Vstupné 50 krejcarů,“ napsal ve své objemné práci Dějiny brněnských kin amatérský historik Václav Novák.
25 tisíc diváků za 23 dní
Kromě už jmenovaných se promítaly snímky Deštník – taneční duo, Taneční trio a Scéna na pláži. „Představení byla velmi dobře navštěvována, takže Schiller požádal o prodloužené povolení a z Vídně si nechal poslat další obrazy Poprava Marie Stuartovny, Turecký tanec a Vesnická kovárna,“ zjistil Novák.
Kinematografie v Brně
|
Doplnil, že od 15. srpna Schiller snížil vstupné na 30 krejcarů a navíc poskytl slevu vojákům od šikovatele dolů, studentům a dětem, kteří platili ještě o deset krejcarů méně.
Dne 21. října 1896 vyšlo v brněnských novinách Tagesbote oznámení, že z berlínské průmyslové výstavy přijede v nejbližších dnech „Edisonův ideální originální kinematograf“ bratří Oeserů a bude provozován v zahradním salonu restaurace U Stříbrného orla v ulici Orlí 24.
O tři dny později se tam pak každou hodinu od čtyř do osmi odpoledne, o nedělích a svátcích dokonce i dopoledne, promítaly snímky příjezdu vlaku na nádraží i trh v Paříži, později také příjezdu carských manželů do Paříže, tanečnice Misis Fühler a několik humorných scén.
Vstupné na lepší místa stálo 40 krejcarů, na horší pak polovinu. Vojsko od četaře dolů, žáci a děti platili polovinu. „Kinematograf měl velký úspěch, všechna představení byla vyprodána, za 23 dní provozu bylo přes 25 tisíc návštěvníků,“ napsal Novák.
A to už se s pojízdnými kinematografy nejen v Brně roztrhl pytel, přestože místní úřady promítačům jen nerady poskytovaly licenci pro území Brna či Olomouce. I tak ale pohyblivé obrázky Brňané od té doby vídali pravidelně.
Přijížděly také různé speciality, například roku 1906 docestoval z Berlína Hermann Ziebell s novinkou – Elektrickým mořským divadlem. Usídlil se v dřevěné boudě zvané Arena vedle brněnského jezuitského kostela a od neděle 14. října zahájil provoz výstavy velryb spojené „s kinematografickými představeními přírodních snímků moře a života v něm“, zjistil Novák.
První stálé kino a pánské večery
Naprosto zásadní postavou pro brněnskou kinematografii se však stal rodák z Králova Pole Dominik Markus Morgenstern. Ten totiž 8. června 1907 otevřel na tehdejším Velkém, dnešním náměstí Svobody vůbec první stálé kino u nás.
„Nazval je The Empire Bio Co. a podle inzerátu, který dal zveřejnit, se jednalo o nejelegantnější a největší podnik tohoto druhu (s 323 sedadly) v tehdejším Rakousku-Uhersku,“ uvedla v bakalářské práci věnované této osobnosti studentka Masarykovy univerzity Irena Haladová.
Morgenstern byl také vůbec prvním, kdo u nás začal vydávat filmový magazín s názvem Anzeiger für die gesamte Kinematographen-Industrie. Vlastnil i filmovou půjčovnu Apollo-Film-Verleih, navíc se stal průkopníkem takzvaných „pařížských“ či „pánských“ večerů, při nichž se v jeho kině promítaly na tehdejší dobu choulostivé erotické snímky.
„Zastánci mravopočestnosti se s tím nedokázali vypořádat a volali po jejich zákazu,“ napsala Haladová. Přes velký odpor musel Morgenstern v říjnu 1907 uposlechnout.
