Tito profíci chodili po hospodách a hledali „kořeny“, tedy lidi neznalé poměrů, které bylo možné při kartách obrat. Počínali si klasicky. Hejla nechali několikrát vyhrát, načež po smluveném znamení typu „teď hrajeme o košili“ obrali nebožáka úplně o všechno. „Kdyby se takto postižený chudák chtěl třeba jen slovně bránit, zpřeráželi by mu doslova všechny kosti,“ pokračuje Jeřábek o praktikách karbanických tlup.
O nepoctivou výhru se tito hoši, nazývaní v Brně kozáci, spravedlivě dělili. A podle dobových záznamů byli schopni hrát, o co si kořen řekl. Nejčastěji tedy ferbla, zvaného po vídeňsku vaše-naše, cvika, komando, ale třeba i zelenou louku, hromádky, očko a další.
V Husovicích, které byly v té době ještě samostatnou vesnicí, operovala v roce 1908 karbanická banda třicetiletého Jakuba Blažka, Augusta Pleského a Františka Antonína. V noci na 19. května hráli všichni tři karty v hostinci Františky Leščukové v tehdejší Tempesově, dnes Nováčkově ulici.
Četníci ještě tu noc začali hledat Blažka u něj doma. Jenže ten se po návratu znovu sebral, popadl na svou obranu býkovec a se svou ženou se vydal do hospody zvané Kavárna pana Redla, která měla ještě otevřeno.
