„Všechno, co jsem tehdy vyšila, se dá i dnes použít,“ vzpomíná Šárka Hlahůlková z Velké nad Veličkou na Hodonínsku, kterou Jihomoravský kraj ocenil titulem mistryně tradiční rukodělné výroby pro rok 2023.
K vyšívání se po několikaleté pauze vrátila až na vysoké škole. „Moje spolubydlící tehdy chodila do folklorního souboru Lipovjan a já si uvědomila, že vlastně na sebe žádný kroj nemám. Tak jsem si pro sebe vyšila první rukávce,“ líčí Hlahůlková, která pracuje jako učitelka na základní škole ve Strážnici.
Vlastní kroj není jen tak. Obce musejí pátrat v minulosti a shánět peníze |
A když viděla, jakou má její manžel i ostatní muzikanti spotřebu košilí, rozhodla se vyšít jednu tradiční i jemu. „Už tenkrát to stálo strašně moc peněz, do toho jsme začali stavět dům. Můj muž byl tehdy rád, když jsem mu ji vyšila sama,“ dodává s tím, že její výtvory nosí manžel hrdě dodnes.
Když jdou totiž muzikanti hrát na folklorní akci, často potřebují čistou a čerstvě naškrobenou košili. „Musím ale svého muže pochválit, jelikož si vždy po hraní košili hezky poskládá, a tak mu vydrží i nadvakrát,“ směje se. Když hrají i několikrát týdně, bývá to složitější. „Každý muzikant musí mít alespoň tři nebo čtyři košile, jinak to opravdu nejde,“ vysvětluje.
Každá obec má výšivku jinou
Vyšívání horňáckých výšivek a poté zkompletování celé části kroje Hlahůlkové zabere i několik desítek hodin. Její specialitou jsou právě košile. „Vyšít jednu mi trvá přibližně sedmdesát až osmdesát hodin. Záleží na tom, jestli přijde hubený, nebo naopak široký muž. Teď jsem ale vyšívala košili pro kováře z Brna a ta mi zabrala dokonce 120 hodin,“ popisuje Hlahůlková.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celé jižní Moravy. |
Horňácko zahrnuje devět obcí, kde každá má výšivku jinak složitou. „V Javorníku se vyšívá oranžovou nití a je to stehová výšivka. U nás ve Velké naopak černou a křížkem, což je spíše taková chudší výšivka oproti jiným obcím Horňácka,“ přibližuje. Jelikož vyšívá na obyčejné plátno, musí být velice precizní, aby se vše povedlo a výšivka byla rovná.
Pro Hlahůlkovou je vyšívání činností odpočinku, u které má klid, jelikož se jí ho během pracovní doby učitelky druháčků na základní škole moc nedostává. Dříve dokázala na jedné výšivce pracovat i několik hodin v kuse, dnes už ji čas od času obtěžují problémy se zrakem a se zády.
Na strážnické základce se však snaží své znalosti a dovednosti předávat dál. „Během roku sem tam zařadím do výuky i vyšívání. A musím říct, že to děti opravdu baví,“ dodává na závěr oceněná mistryně.
10. května 2019 |
