A na jižní Moravě? Je tady hodně lužních lesů, ve kterých roste mnoho druhů dřevin a škody se v nich projevují méně než v monokulturách.
I tady je však mnohem více zvěře, než by mělo být, a ani tady se nedají lesy obnovit bez toho, že by se zvěři zabránil přístup k semenáčkům nebo k vysazené sazenici.
Proč počty zvěře neodpovídají skutečnému stavu?
Protože zvířata ve volné přírodě se nedají spočítat. To prostě nejde a dokonce ani v oplocených ohradách. Většinou se udává, že je tam mnohem méně zvěře, než kolik jí je ve skutečnosti. A z tohoto množství se pak plánuje odstřel, který je menší, než by měl být. To se u nás děje už celá desetiletí.
Existuje i jiný způsob, jak "hospodařit" se zvěří, i když to zní tak trochu nepěkně?
Základním měřítkem toho, kolik zvěře se odloví, je stav prostředí, ve kterém žije. Do jaké míry je narušené. Samozřejmě se však nějaké poškození musí tolerovat. I to si člověk dost těžko umí představit, stejně jako počítání zvěře v přírodě.
Můžete vysvětlit, jak by to mohlo fungovat?
Musí se stanovit nějaká hranice a operativně se přizpůsobovat situaci. Například si říci, že když bude v porostu sto okousaných sazenic, tak je to v pořádku, když jich však bude třeba sto deset, musí se zvýšit odstřel. To je ale hodně laicky řečeno.
Říkal jste, že v jiných zemích počty zvěře takto regulují, proč to nejde v Česku?
To by se musel změnit celý náš systém mysliveckého hospodaření a k tomu není žádná vůle.
Nemohlo by se to však potom obrátit, že bychom už tady třeba neměli žádnou zvěř?
To nejde. Stejně jako nejde zvěř spočítat, nelze ji ani legálním způsobem vystřílet.
