První, kdo si všiml jejího zvláštního talentu, byl totiž v roce 1963 sám Gustav Brom, velká hudební osobnost spjatá s Brnem. Hana Zagorová na to sama zavzpomínala ve své knize Dřív, než to zapomenu.
„Na gymplu jsme byla třída samých děvčat... Jednou, chodily jsme asi do druhého ročníku, za mnou přišly spolužačky s nápadem: ‚Představ si, jedna holka se přihlásila do soutěže Hledáme nové talenty a vůbec neumí zpívat. Nachytáme ji, přihlásíme se taky!‘ Já jsem sice věděla, že ze mě se stoprocentně stane herečka, ale legraci přece nezkazím. Vybrala jsem si písničku Rozmarné stvoření (Znám jedno rozmarné stvoření, kterému vůbec nic není vhod...). Přišla vyřazovací kola, všechny holky vypadly, jen já zůstala. A najednou nastal den finále s Orchestrem Gustava Broma. Ten mě při generálce zastavil: ‚Tož, děvčico, rád bych si promluvil s tvým tatínkem!‘ Tatínek ovšem o mé účasti vůbec nevěděl! Do té doby si pořád myslel, že spěju k exaktním vědám.... Pan Brom potom tátovi řekl: ‚Víte, to vaše děvče má talent, velmi rád bych Hanku sledoval do maturity, abych si ji vychoval pro svůj orchestr.‘“
A to se také stalo, když pak už jako studentka brněnské Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) zpívala v pořadu S Bromem světem.
Druhou osudovou vazbou „Zagorky“ k Brnu bylo od roku 1964 navíc její studium. Podle svého původní přání skutečně absolvovala obor herectví na JAMU, a to i navzdory přerušení studia v roce 1967, kdy onemocněla tuberkulózou a následnou chorobou krve, ale i navzdory své prakticky celoživotní řečové vadě.
Brněnský přízvuk se Eva Pilarová musela odnaučit, pak ovládla hitparády |
Na tu ji upozornili už tehdy, když v roce 1963 nahrála svou první písničku. Sama na to velmi půvabně zavzpomínala ve zmíněné knize.
„Nazpívala jsem zkušební snímek a poprvé v životě slyšela svůj hlas u reproduktorů. Byla jsem naprosto nadšená. Nikdy předtím jsem se neslyšela a pomyslela jsem si, jak jsem úžasná. Prý se to kvůli velké vadě mé řeči nedá vysílat, rychle s tím musím něco udělat. Budou mě sledovat a mám se za měsíc dva ukázat. Samozřejmě jsem ihned zašla na foniatrii. ‚Sykavky jsou strašné – s, š, z, ž, c, č – a všechno,‘ zněl verdikt.“
Studium v Brně však Zagorová v roce 1968 dokončila a absolvovala dokonce rolí Petruněly ve hře Marina Držiće Dundo Maroje ve Státním (dnes Národním) divadle Brno.
