Běžel jsem se Zátopkem.Sice ne jako jeho soupeř,ale jako účastník besedy.Chodil jsem do gymplu ve Šternberku.Tam přišla pozvánka od místní vojenské posádky,že k nim přijede na besedu Emil Zátopek.Kdo se chce besedy zúčastnit má přijít v teplácích a keckách tehdy a tehdy na místní fotbalový stadion.Tak jsem šel.Tam již seděli v khaki teplácích na zemi vojáci a před nimi stepoval,poskakoval,dřepoval a běhal sprinty na místě jakýsi vyhublý mladík - neposeda.Hovořil plynulou valaštinou téměř v kusu.Dozvěděli jsme se mnoho věcí.Jak trénuje ve vojenských bagančích,jak doplňuje vojenskou chutnou mináž, vydatnou kaloricky hodnotnou marmeládou z červené řepy a mrkve s umělým medem a jak pálí za dcerou svého velitele.Vyprávěl i zážitky ze závodů.Vzpomínám si na jednu.Po válce se konal v Berlíně atletický mítink spřátelených armád.Za ČSR tam jel on.Mělo se konat slavnostní defilé účastníku.V místě srazu byli již připraveni nosiči vlajek a nápisů účastníků.Účast-USA 250 maníků,SSSR 300,Francie 150,Anglie 200,ČSR jeden podvyživený chcípáček(řekl Emil).Nosiči vlajek a firem početných delegací - američtí vojáci-se dmuli pýchou.Nositel naší vlajky s tvářil velmi znechuceně,nejraději by práporem praštil a utekl.Konal se závod-Emil zapl a jel.Zvítězil před tím druhým o kolo.Závěrečné defilé účastníků.Na seřadišti nedočkavě poskakuje americký voják s naší vlajkou.Našeho vítěze poplácává a objímá.Na závěrečné přehlídce před tím naším chcípáčkem pochoduje holub bublák.Po besedě jsme si s Emilem zaběhli kolečko kolem hřiště.To se stalo před rokem 1952.Zátopek běžel i na závodech v Brně.Žádný rekord sice nevytvořil,ale nijak závod neodflákl.Závod se běžel za Lužánkami někdy před rokem 1957.Existovaly v té době již Lužánky v dnešní podobě?
