Po pětapadesátiletém Miloslavu Knorovi zůstane opuštěné místo v brněnské aréně na tribuně A za trestnými lavicemi, odkud Kometu vytrvale povzbuzoval, i jeho modrý dres s číslem 36, který mu vedení klubu věnovalo v roce 2012 zároveň s doživotní permanentkou na všechny domácí zápasy klubu.
Kometa tehdy poprvé od návratu do extraligy v roce 2009 postoupila do play off, což mimo jiné ilustroval Knorův snímek ze zápasu v Mladé Boleslavi, v němž brněnské mužstvo postup potvrdilo. Vděčný a dojatý fanoušek si na fotografii otíral slzy radosti.
Během semifinálové série proti Plzni ho pak Kometa pozvala na led a obdarovala. Číslo 36 na dresu tehdy symbolizovalo počet let, po které Knor Kometě fandil.
„Když jsem v sedmnácti začínal hrávat za Kometu, Lachtan v hledišti fandil nejvíce. Nyní je pro mě čest, že můžeme jeho věrnost klubu ocenit. Za omlácené ruce, které kvůli Kometě má, bychom mu tímto chtěli moc poděkovat,“ poděkoval tehdy Lachtanovi majitel Komety Libor Zábranský.
Před pátečním domácím zápasem proti Kladnu věnuje Kometa svému fanouškovi minutu ticha.
Knor k brněnskému hokeji neodmyslitelně patřil už v 80. letech minulého století na dnes již zbořeném stadionu za Lužánkami. Nosil s sebou transparent s nápisem „Oslizlo gól“, čímž vybízel ke skórování dlouholetého brněnského obránce Lubomíra Oslizla.
Už za Lužánkami Knor tleskal tak, až se zimní stadion otřásal. „Lachtana jsem sledoval. Vždycky seděl na svém místě. Mám takovou kuriozitu, že když jsem trénoval ve druhé lize, přijel a měl tu ceduli pořád schovanou. Už je to tak pět šest let, kdy ji vytáhl. V Brně teď vždycky vnímám, když mají fanoušci pokřik, že je nejlepší fanoušek. Vždycky si vzpomenu, jak tam seděl s roztaženým plakátem. Něco pravdy na tom je, že je nejlepším fanouškem,“ potvrdil Oslizlo, když se oba při play off před dvanácti lety potkali.
Lachtan mu na tomto setkání transparent věnoval. „Dělal jsem ho asi před třiceti lety, takže už je trošku vybledlý. Kdysi jsem řekl, že ho znovu vytáhnu, až bude Kometa ve finále. Teď cítím, že je správný čas,“ řekl prorocky. Jeho slova se naplnila, Kometa skutečně do finále postoupila a až v něm nestačila na Pardubice.
Byl spíš tichý, pozornosti se vyhýbal. Přehlédnout ale nešel. Kromě obrovských rukou na sebe upozorňoval vysokou postavou a dobráckou mluvou. Kotel Komety na jeho počest ještě nedávno zpíval chorál s výmluvným textem: Kometa má Lachtana – nejlepšího fanouška.
Lachtan se při něm na svém místě obvykle postavil a svůj hromový aplaus předvedl.
„Pamatuji si, že s námi jezdil na výjezdy po republice, kdy se Kometa potácela v nižších soutěžích a drželi s ní jen ti nejvěrnější. Kromě Oslizla fandil i útočníkovi Miroslavu Barusovi, jehož jméno dokázal skandovat celou cestu autobusem do Kadaně a zpět,“ zavzpomínal na známého fanouška Roman Zajíček, člen tiskového oddělení Komety.
Při jednom z výjezdů – tehdy na prvoligové utkání v Ostravě, se brněnská skupina včetně Knora setkala na benzince s Karlem Gottem, jehož Lachtan také zaujal. „Vy tedy máte hlas,“ ocenil zpěvák skandujícího fanouška.
Fanoušci brněnské Komety zazpívali Gottovi |
Nejen podle Zajíčka zůstane po Lachtanovi obrazně i doslova prázdné místo. Když dnes Kometa zprávu o jeho úmrtí sdílela na sociálních sítích, svoji osobní vzpomínku připojil mezi jinými i Jozef Kováčik, který s Kometou sbíral tituly a další medaile jako hráč mezi lety 2012 až 2017 a později mužstvu pomáhal i jako asistent trenéra.
S mužstvem Knor zpíval a tleskal i při oslavách extraligového stříbra na konci play off před dvanácti lety. Tehdy i hokejisté s medailemi na krku pěli chorál o Lachtanovi, jenž je nejlepším fanouškem.
Mejdan na Zelňáku. Kometa s Brňany slavila titul
Knor vlastnil permanentku na její utkání od sezony 1980/81. „Nejdřív jsem se díval na hokej jen v televizi, ale protože mě zaujal, začal jsem chodit naživo a už mě to nepustilo. Poprvé jsem byl párkrát s matkou, ale pak už sám,“ vzpomínal ve své době.
„Nejvíce mi utkvěli v paměti slavní hráči Hlinka a Bubla, nebo možná byl zápas s Litvínovem vůbec první, na který se dobře pamatuji,“ nechával nahlédnout do své duše.
Udělení doživotní permanentky a dresu ho přivedlo téměř až do rozpaků. „Nečekal jsem to. Prvně jsem byl v rozpacích, nevěděl jsem, jestli je to pravda,“ pověděl.