Obvykle jsem pokutu zaplatila, ale protože jsem tehdy měla na krku tři haranty a kupu zdravotních problémů, stalo se, že jsem svůj prohřešek občas jemně vypustila ze softwaru, protože hardware nestíhal.
Pokuty se tehdáž nevymáhaly nijak systematicky - takže léta šla, život utíkal - dokud stát nevymyslel zákonem posvěcený racketeering (pro mladší ročníky připomenu, že dřív šlo hlavně o mafiánskou metodu "poskytování placené ochrany", kterou jisté vrstvy obyvatelstva nabízely různým podnikatelům víceméně proti jejich vůli) - a nezřídil instituci exekutorů.
. Na kafi
|
Jak se píše na webu Mesec.cz, "v září 2001 byla zákonem zřízena instituce soudního exekutora, tedy soukromé osoby, kterou stát pověřil výkonem exekuční činnosti. Exekutor je nucen fungovat rychle a efektivně, protože na rozdíl od soudů je na výsledcích své činnosti přímo ekonomicky závislý. Jeho odměna se vypočítává z vymožené částky, a pokud nic nevymůže, nic nevydělá."
Přeloženo do řeči vázané, může exekutora dělat víceméně kdokoliv, v praxi ovšem spíš člověk, který se v noci nebudí hrůzou, že stará Vomáčková nebude mít na čem vařit a mladá Vomáčková bude s děckama dva roky na rohlíkách.
Před exekucí vás totiž nespasí ani svěcená - pokud tedy nepatříte do kategorie občanů bez stálé adresy, zaměstnání či účtu u některého z bankovních ústavů. S těmi patrně nehne ani výkonný exekutor. My ostatní máme, co si zasloužíme.
Necekat a platit
Ale k osobní zkušenosti. Letos v únoru jsem zalepila exekutorovi pověřenému vymáháním pokut od Dopravního podniku města Brna čtrnáct litrů. Ani jsem necekla, naopak jsem se dostavila k příslušné přepážce DPmB a poprosila tamní dámy, ať se mi podívají, jestli u nich nemám ještě nějaký vroubek. Poplatila jsem i tyto pokuty a opět jsem ani necekla.
Co bych taky cekala, však jsem v tom roce 2000 a 1998 zřejmě načerno jela. Prý je to všecko, děly dámy, a tak jsem odcupkala s blahým vědomím, že DPmB a já jsme si kvit.
Houby. Před měsícem mi došel další příjemný list od pana exekutora, přestupek byl z roku 1997, tedy o dva tácy lacinější (tehdy byly nižší pokuty). I tak jsem ovšem měla do tří dnů zacálovat dalších dvanáct tisíc. A to už jsem se mírně naryla. To mi to pracovnice s přístupem k jediné databázi našich prohřešků vůči předmětné organizaci nemohly říct hned?
Šla jsem se jich zeptat s připodotknutím, že jsem od novin a vše si budu nahrávat. Děvčata to nejdřív nejspíš přeslechla, a když jsem je znovu upozornila, že mi jede diktafon, chtěla na mě volat policajty. Větu, kde je na nahrávání upozorňuji, jsem jim tedy přehrála - takže od zásahu ozbrojenými složkami nakonec upustily, ale nechtěly mi už nic říct a poslaly mě za vedoucím.
Diktafon skončil v šuplíku
Ten už byl na mě připraven, takže naše diskuse skončila tím, že mi nahrávač sebral, zabouchl do šuplete svého stolu a odmítl se se mnou bavit vůbec.
Nakonec se mnou v závěsu dorázoval k mladé paní ve vedlejší kanceláři, u které by se měl přihlásit na hodiny slušného chování. Tahle milá osoba mi totiž (zdvořile) vysvětlila, že co exekutor v ruce má, to už z ruky nevydá, aniž by se mnou jednala jako s odporným novinářským hmyzem. Verdikt byl ovšem jasný - zaplatit jsem musela.
Perlička na závěr: Ještě než mi přišlo vysvětlení od exekutora, co všechno můžu proti exekuci dělat (to už jsem měla ovšem poplaceno, neboť předmětné tři dny platební lhůty dávno minuly), dorazilo psaní od uherskohradišťského eseróčka FDP Morava, které mi příšernou češtinou nabízelo "řešení situace spojené s exekucí váznoucí na Vaší nemovitosti, kdy na této vázne Nařízení exekuce, viz příloha".
Tak jsem se dozvěděla, že exekutor na příslušný katastrální úřad povinně oznamuje, že z vás hodlá vyrazit nějaké love, a zatíží tak vaši nemovitost oním Nařízením exekuce, abyste neprodali barák nebo kér a nezdejchli se za kopečky. A hbité eseró si z databáze katastrálních úřadů takové nebožáky promptně vytahuje, aby jim za poplatek nabídlo zjistit, "vo co gou", a za jistě bohulibý úrok následně i ono "řešení situace". Poučné.
Nejsem v tom sama
P. S. Abych si tady nehonila tričko jenom se svými zkušenostmi, připojím i jednu od svého známého, kterému ukradli občanku, a když se jí zloděj prokázal revizorovi, okradenému bez nejmenšího tušení u DPmB narostla taky pořádná pokuta, protože krádež zjistil a nahlásil až po revizorově zásahu.
Nebo syna kamarádky, který ještě jako teenager prodal své první auto, ale netušil, že musí také odhlásit jeho povinné ručení u pojišťovny Kooperativa. Exekutor z něho teď vylamuje 25 tisíc korun. Zároveň mu však zablokoval účet, takže si chlapec nekoupí ani ten výše zmíněný rohlík. Historek utěšeně přibývá.
