Ve svých dvaadvaceti letech má za sebou studentka DAMU už nejeden úspěch včetně třetího místa na evropské mezinárodní cosplay soutěži v Paříži, kde loni reprezentovala Českou republiku.
Jak byste laikovi vysvětlila, co znamená cosplay a co to obnáší?
Cosplay je koníček, kde se dohromady kloubí mnoho zájmů. Pokud se mi líbí nějaký charakter například ze hry nebo filmu, zkrátka z popkulturní sféry, vyrobím si podle něj kostým a potom postavu ztělesňuji i herectvím. Je to jako divadelní role, ale na rozdíl od divadla si ji člověk může vybrat sám a nepřidělí mu ji žádný režisér. V tom vidím pro sebe výhodu. Samozřejmě si kostým mohu i koupit nebo jinak obstarat, na tom tolik nezáleží. Mohu se stát naprosto kýmkoli. Zažila jsem, že mě přátelé převlečenou na akci ani nepoznali a zpětně se podle fotek divili, že jsem to byla já.
Vyrábíte kostýmy sama?
Věnuji se soutěžím, kde většinou musím dělat skoro všechno sama. 99 procent se snažím šít a vyrábět z různých cosplay materiálů. Zahrnuje to vedle oblečení i takzvané „propky“, což jsou doplňující rekvizity. Mám z toho pak i lepší pocit a větší radost, když je to něco vytvořeného vlastníma rukama. Nemohu ale pochopitelně vyrobit úplně všechno jako například barevné čočky.
Na brněnském výstavišti probíhá Animefest, nechyběl ani choreograf z Kill Billa |
Jak vypadaly vaše začátky?
Když jsem poprvé zkoušela cosplay, nebylo mi ještě ani patnáct. Zpětně je to docela vtipná příhoda. Hodně jsem tehdy sledovala YouTube a youtubery a v Brně byl youtuberský festival. Zjišťovala jsem, jak by se tam dalo dostat do zákulisí pro podpisy mých idolů, a našla jsem, že volný vstup do zákulisí mají vybraní cosplayeři. Nevěděla jsem, co to je, ale jakmile jsem to zjistila, zalíbilo se mi to a chtěla jsem to zkusit. Udělala jsem si první, ne úplně zdařilý kostým postavy Annie z počítačové hry League of Legends. Nakonec mě do zákulisí ani nevzali, ale zájem zůstal. Chytlo mě to a baví dodnes.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Kolik už jste za těch osm let vystřídala postav?
Něco málo přes padesát. Když jsem nedávno třídila paruky, byla jich právě asi padesátka.
To vychází asi na šest cosplayů za rok, to je podle mě docela hodně.
Je to hodně, ale je to souhrnné číslo. Jsou různé kategorie cosplayů. Soutěžní jsou časově na výrobu náročnější než ty, které mám jen pro radost a vezmu je jednou na nějakou akci. Občas jdou kostýmy seskládat i z věcí ve skříni. Nejrychlejší cosplay, který jsem kdy udělala, vznikl během jednoho večera. Uvědomila jsem si, že mám doma vhodné šaty a paruku, ke kterým by stačilo jenom vyrobit zuby a ušít ocas. Měla jsem hotovo v podstatě za dvě hodiny.
Jak vzniká cosplay od nápadu až po výsledek?
Všechno musím mít důkladně naplánované. Mám doma takový cosplayerský deníček, kam si vždy nakreslím danou postavu a její kostým. Pokud je originální design jednodušší, ještě někdy přidávám a domýšlím detaily navíc, třeba pásek nebo podobné věci na ozvláštnění. Pak podle náčrtků měřím a počítám spotřebu látky, ta je klíčová a umí člověku zamotat hlavu. Z deníčku následně plán převedu na střihový papír, někdy se obalím igelitem a kreslím střih přímo na sebe. Střihový papír převedu, pokud mám čas, na zkušební látku a nakonec se vše přenese na látku finální. Rozhodně je lepší vyzkoušet si to nejprve na zbytcích a odstřižcích jiných látek než stříhat rovnou do drahého sametu.
Jste v šití samouk? Pomohl vám v začátcích někdo z rodiny nebo internet?
Od každého trochu. Mamka není vyučená švadlena, ale umí se šicím strojem a naučila mě základy. Jak se navléká nit, jaké jsou stehy a podobně. Na složitější věci hledám videonávody online nebo zkouším experimentovat od oka. Občas to dopadá katastrofálně. Někdy se na pomoc zeptám jiných cosplayerů, o kterých vím, že mají více zkušeností nebo jsou vystudované švadlenky.
Ptají se jiní naopak na pomoc i vás?
Stává se to. Nejvíce otázek jsem dostala asi na to, jak jsem udělala plastovou špičatou nasazovací zubní protézu. Často se totiž protéza na celé zuby nevidí. Většina lidí běžně používá špičáky z umělých nehtů, které lepí lepidlem na zubní náhrady.
Jak finančně náročným koníčkem cosplay je?
Je to hodně variabilní, ale sama investuji prakticky všechno, co vedle studia vydělám, do cosplaye. Jednoduchý kostým se může vejít do 1 500 korun, přičemž kolem pěti set stojí obyčejná paruka a kolem pěti set stojí čočky s roztoky a příslušenstvím. Oproti tomu u mého soutěžního cosplaye Barbie princezny, když zahrneme vše od drátěné krinolíny přes spodničku, spodní vrstvu šatů, horní vrstvu šatů, paruku, korzet až po přívěsek na krk, by cena za materiály mohla dosahovat deseti až patnácti tisíc korun. To už je trochu extrém.
Když si představíte vaše nejkomplexnější výtvory, jak dlouho trvá si je obléct?
Nejsložitěji se mi dostává nejspíše do zmíněného cosplaye princezny. Je inspirovaný módou 18. století, snažila jsem se ho co nejvíce zasadit do daného období. Před vyráběním jsem zjišťovala, jak fungují autentické korzety, historická zapínání, krinolíny a podobně. Na zádech je potřeba to pevně sešněrovat podobně jako tkaničky na botě. Když přijde na oblékání, i s pomocí druhé osoby se jedná o zhruba hodinový proces. K tomu ještě nezapočítávám líčení, které oblékání kostýmu předchází. Také make-up je velká součást cosplayování. Letos na Animefestu jsem soutěžila s cosplayem postavy Inka z animáku Underverse, on je v podstatě kostlivec. Musela jsem si nasadit umělou pleš, což zabralo asi hodinu a půl, poté duhové líčení s namaskováním obličeje kostlivce zabralo klidně další dvě hodiny.
6. května 2023 |
