V brněnské městské části Líšeň aktuálně žije přes 26 tisíc obyvatel. Původně šlo o samostatný městys, který se k největšímu jihomoravskému městu připojil v roce 1944. Historie této lokality ale sahá mnohem dál – do pozdního neolitu až raného eneolitu, tedy do doby pět tisíc let před naším letopočtem. Rozprostíralo se tam hradisko Staré Zámky, které bylo ve své době jedním z důležitých center Velkomoravské říše. Lze ho dokonce považovat za přímého předchůdce Brna.
Jako první shromaždoval archeologické nálezy hrabě Richard Belcredi, jenž patřil mezi rakouské politiky z moravské větve původně italského šlechtického rodu. Zveřejnil je v roce 1875. Od té doby se sem archeologové stále vracejí. Aktuálně pracují v Houbařské ulici, kde objevili lebku zubra či fragment spony z keltského období. Železná ozdoba, kterou si lidé spínali šaty, podle všeho pochází z období kolem třetího století před naším letopočtem.
„Většina nálezů se koncentrovala na poměrně malé ploše v jihovýchodním rohu staveniště, v místě budoucích zahrad dvou rodinných domů,“ nastínil archeolog Jiří Zubalík.
Lokalita byla osídlená Slovany
Kromě zmiňovaných předmětů se na místě nacházelo také několik kusů keramiky. Pochází pravděpodobně z doby bronzové. Stáří budou archeologové moct upřesnit až po zkoumání v laboratoři. Další osídlení dané oblasti představuje osada z doby laténské, ke které náleží dvě obdélné chaty s podlahou zahloubenou v jednom případě asi dvacet centimetrů a ve druhém čtyřicet centimetrů.
„K sídlišti patřil snad i mělký žlábek široký přes jeden metr, který se nacházel poblíž, a možná také některé další malé zahloubené objekty. V zásypech se podařilo vyzvednout typickou laténskou keramiku,“ přiblížil Zubalík z Ústavu archeologické památkové péče Brno.
Zdejší lokalita byla podle Zubalíka osídlená také Slovany, kteří po sobě zanechali minimálně jednu zásobní jámu na obilí v kruhovém tvaru o průměru přes metr a hlubokou 140 centimetrů. Její stěny se svažují směrem ke dnu.
Archeologové zároveň objevili zbytky stavby, kde se nacházely dvě malé pícky s mísovitým dnem. Pravděpodobně šlo o železářskou huť, protože se tam nacházelo i malé množství strusky. „Podle nalezené keramiky lze slovanské osídlení v místech dnešní Houbařské ulice datovat do devátého století našeho letopočtu. To znamená do doby, kdy fungovalo velkomoravské hradiště ve StarýchZámcích u Líšně,“ uzavřel.
Zubalík s tím, že průzkum bude nadále pokračovat. Vůbec první archeologické nálezy z Líšně pocházejí ze 40. let 19. století. Byly objeveny během zemědělské činnosti po vymýcení zdejšího lesa. Tenkrát tam pozemek vlastnil hrabě Belcredi. První archeologický výzkum na této lokalitě prováděl v 80. letech 19. století Jan Knies, v letech 1890 až 1891 Martin Kříž, později také významný moravský archeolog Innocenc Ladislav Červinka.
V roce 1966 pak lokalitu pod názvem Staré Zámky u Líšně prohlásili za státní archeologickou rezervaci. Od roku 1989 je archeologickou památkovou rezervací.
Největšího rozkvětu se Staré Zámky dočkaly právě během zmiňovaného slovanského osídlení ve střední a mladší době hradištní během velkomoravského období. Už od 8. století vznikal kolem osady hlinitý val s dřevěnou palisádou. Počátkem 9. století tam vyrostlo mohutné opevnění, velmožský dvorec s asi deset metrů vysokou dřevěnou strážní věží, srubové stavby a patrně i kostel.
