Když Versailleská smlouva přinesla zákaz výroby zbraní, proměnily se automobily v hlavní výrobní náplň továrny. Nejdříve ve firmě oprášili předválečné typy, ovšem brzy nato angažovali Paula Henzeho. Člověka, který v letech 1910 až 1912 pracoval v liberecké automobilce RAF, později pohlcené mladoboleslavskou Laurin & Klement. Poté u firmy Steiger vyvinul a roku 1919 uvedl na trh automobil ne nepodobný budoucím u Simsonu Supra, na jehož vývoji začal pracovat v roce 1922. Simson Supra - vůz sportovního střihu - se vyznačoval precizním zpracováním, jak se na výrobek zbrojovky slušelo. Nabízel se ve dvou variantách. Rozměry vrtání a zdvihu čtyřválcového motoru 70 x 128 milimetrů dávaly u obou variant objem 1970 ccm. Společné bylo také tlakové oběžné mazání, nasavač Pallas pro dopravu paliva ke karburátoru, zapalování magnetkou Bosch a dvanáctivoltová elektrická instalace, zahrnující startér a dynamo. Podvozek obou typů tvořil žebřinový rám s tuhými nápravami zavěšenými na poloeliptických perech, krouticí moment se přenášel přes jednolamelovou suchou spojku, čtyřstupňovou převodovku se zpátečkou a kulovým řazením, kardanovým hřídelem na zadní nápravu. Suvné síly zachytávala centrální koule. Pro sportovní automobil nezbytná drátová kola, nasazená na drážkovém náboji Rudge & Whitworth, měla poměrně tenké gumy 765 x 105. Mohutné žebrované brzdové bubny mechanických brzd na všech čtyřech kolech byly z lehké slitiny. Jednoduché, ale zdařile řešené karoserie otevřených variant skýtaly lidem sportovního ražení jen nutnou ochranu před nepohodou. Palubní deska byla kromě spínací skříňky vybavena hodinami, tlakoměrem oleje, ukazatelem stavu paliva v nádrži umístěné vzadu a samozřejmě otáčkoměrem. Zajímavostí byl u některých modelů kvůli pohodlnějšímu nastupování sklopný volant. Výkonnější varianta označená jako S měla v hlavě válců dva vačkové hřídele, čtyři ventily na válec a maximální výkon 50 koní. Vačkové hřídele - stejně jako ventilátor, dynamo, magnetka a vodní pumpa - poháněl dvoudílný svislý hřídel. Vůz měl dva karburátory Solex a zpod kapoty vylézali dva tuční hadi výfukového potrubí, což podtrhovalo agresivní vzhled. Za zmínku stojí též maximální rychlost 140 kilometrů v hodině, která dělala v závodech starosti jezdcům jiných věhlasných značek. Model S byl k mání na podvozku s rozvorem 2600 milimetrů a v nejdražší verzi stál 15 000 marek, tedy částku, za kterou se dal pořídit osmiválec Horch. Proto není divu, že se zmíněných vozů prodaly jen tři desítky. Levnější typ SO se dal pořídit jako dvousedadlový a čtyřmístný faeton za 9200, uzavřená limuzína stála 11 000 a luxusně vypravený kabriolet se prodával za 12 500 zlatých marek. Na první pohled se odlišoval chybějícími hadicemi výfuku na straně kapoty a rozvorem 3000 milimetrů. Pod kapotou byl motor s jediným vačkovým hřídelem, osmi ventily a jediným karburátorem Zenith, který dával výkon 40 koní při 2500 otáčkách za minutu. Patrně díky nižší ceně si lacinější modely koupilo na 750 zákazníků.
Značku Simson nesly také automobily
Když Versailleská smlouva přinesla zákaz výroby zbraní, proměnily se automobily v hlavní výrobní náplň továrny. Nejdříve ve firmě oprášili předválečné typy, ovšem brzy nato angažovali Paula Henzeho. Člověka, který v letech 1910 až 1912 pracoval v liberecké automobilce RAF, později pohlcené mladoboleslavskou Laurin & Klement. Poté u firmy Steiger vyvinul a roku 1919 uvedl na trh automobil ne nepodobný budoucím u Simsonu Supra, na jehož vývoji začal pracovat v roce 1922. Simson Supra - vůz sportovního střihu - se vyznačoval precizním zpracováním, jak se na výrobek zbrojovky slušelo. Nabízel se ve dvou variantách. Rozměry vrtání a zdvihu čtyřválcového motoru 70 x 128 milimetrů dávaly u obou variant objem 1970 ccm. Společné bylo také tlakové oběžné mazání, nasavač Pallas pro dopravu paliva ke karburátoru, zapalování magnetkou Bosch a dvanáctivoltová elektrická instalace, zahrnující startér a dynamo. Podvozek obou typů tvořil žebřinový rám s tuhými nápravami zavěšenými na poloeliptických perech, krouticí moment se přenášel přes jednolamelovou suchou spojku, čtyřstupňovou převodovku se zpátečkou a kulovým řazením, kardanovým hřídelem na zadní nápravu. Suvné síly zachytávala centrální koule. Pro sportovní automobil nezbytná drátová kola, nasazená na drážkovém náboji Rudge & Whitworth, měla poměrně tenké gumy 765 x 105. Mohutné žebrované brzdové bubny mechanických brzd na všech čtyřech kolech byly z lehké slitiny. Jednoduché, ale zdařile řešené karoserie otevřených variant skýtaly lidem sportovního ražení jen nutnou ochranu před nepohodou. Palubní deska byla kromě spínací skříňky vybavena hodinami, tlakoměrem oleje, ukazatelem stavu paliva v nádrži umístěné vzadu a samozřejmě otáčkoměrem. Zajímavostí byl u některých modelů kvůli pohodlnějšímu nastupování sklopný volant. Výkonnější varianta označená jako S měla v hlavě válců dva vačkové hřídele, čtyři ventily na válec a maximální výkon 50 koní. Vačkové hřídele - stejně jako ventilátor, dynamo, magnetka a vodní pumpa - poháněl dvoudílný svislý hřídel. Vůz měl dva karburátory Solex a zpod kapoty vylézali dva tuční hadi výfukového potrubí, což podtrhovalo agresivní vzhled. Za zmínku stojí též maximální rychlost 140 kilometrů v hodině, která dělala v závodech starosti jezdcům jiných věhlasných značek. Model S byl k mání na podvozku s rozvorem 2600 milimetrů a v nejdražší verzi stál 15 000 marek, tedy částku, za kterou se dal pořídit osmiválec Horch. Proto není divu, že se zmíněných vozů prodaly jen tři desítky. Levnější typ SO se dal pořídit jako dvousedadlový a čtyřmístný faeton za 9200, uzavřená limuzína stála 11 000 a luxusně vypravený kabriolet se prodával za 12 500 zlatých marek. Na první pohled se odlišoval chybějícími hadicemi výfuku na straně kapoty a rozvorem 3000 milimetrů. Pod kapotou byl motor s jediným vačkovým hřídelem, osmi ventily a jediným karburátorem Zenith, který dával výkon 40 koní při 2500 otáčkách za minutu. Patrně díky nižší ceně si lacinější modely koupilo na 750 zákazníků.
Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40
Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40...
Test prodejců aut: Za hvězdy, exoty i nuly. Ani milion nezaručí respekt
Premium I když automobilky odvážně plánují strategie, jak si podmaní české zákazníky, takříkajíc skutek...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Tatra má nejmladšího šéfa vývoje v historii, třicetiletého veteránistu
Od počátku března nově zastává pozici ředitele výzkumu a vývoje společnosti Tatra Trucks Jakub...
Slovenská superstar Kabaň namaluje auta pro Číňany. Dohlédne i na tvary MG
Premium Na otázku, co bude s designérem Jozefem Kabaněm poté, co skončil v odkladišti stylistů Volkswagenu...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Exota z bazaru se není třeba bát, SsangYong Korando postavili festovně
Premium Když se řekne SsangYong Korando, mnoho lidí sice ví, že je to nějaké auto, ale vlastně ani nevědí,...
Seat jede dál, přijdou facelifty a větší odlišení od značky Cupra
Evropské automobilky se možná až příliš shlédly ve velkých vozech, na kterých je větší marže, a...
Sdílení aut není jen doménou mladých. Zájem mají i padesátníci
Carsharing je alternativou ke klasickému vlastnictví automobilu, na kterou sází města i...
Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40
Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40...
Čína udává v autoprůmyslu směr, pekingskému salonu vládnou elektromobily
Elektromobily a digitální konektivita jsou hlavním tématem největšího čínského autosalonu, který...
PRODEJ stavebního pozemku 1731 m2, Staré Nechanice
Nechanice - Staré Nechanice, okres Hradec Králové
2 990 000 Kč